Mezitím v Absurdistánu: Nuda a zklamání

23. 12. 2024 / Tomasz Oryński

čas čtení 12 minut
Rok 2024 je téměř u konce. Nepíšu už tolik svých sloupků o Absurdistánu, protože, upřímně řečeno, polská politika se stala opravdu nudnou a předvídatelnou, alespoň pro lidi, kteří stejně jako já od koalice vedené Donaldem Tuskem příliš mnoho nečekali. Ale protože mě někteří čtenáři oslovili s dotazem, jestli k tomu nemám co říct, tohle je můj pohled na nejnovější vývoj.

Sečteno a podtrženo: nic moc se neděje - alespoň ve srovnání s posledním desetiletím. Život jde pomalu dál a stále není vidět, že by docházelo k nějakým progresivním změnám. Diskuse o právech žen se dostala na vedlejší kolej spolu s diskusí o právech LGBT osob. Nyní bude odsunuta - abychom zůstali v rámci stejné alegorie - na zarostlou vlečku, kde se připojí ke starým rezavým vagónům obsahujícím věci jako práva zaměstnanců, zvýšení výdajů na vzdělávání a výzkum nebo tolik potřebné reformy zdravotnictví. I když ne, počkat, o tom posledním se mluvilo: Ryszard Petru, ekonom ze strany Polska 2050 Szymona Hołowni, prosazoval snížení odvodů na zdravotní pojištění pro podnikatele. To sice prošlo, a  způsobilo to velkou díru ve financování polského zdravotnictví, ale Petru přesto není spokojen a stěžuje si, že zatímco drtivá většina podnikatelů si polepší, zhruba 130 000 jich bude stále platit více.

Ale zatímco podnikatelé si mohou být jisti, že jejich hlas bude ve vládě - díky lidem, jako je Petru - slyšet, pro běžné zaměstnance se věci nevyvíjejí dobře. Levice doufala, že posílí Státní inspekci práce (její úředníci jsou špatně placení, přepracovaní a pokuty, které mohou ukládat, jsou směšně malé) nebo alespoň zavede nový zákon na ochranu oznamovatelů, ale marně. Aby je jejich liberální koaliční partneři udrželi pod pokličkou, přihodili jim pár drobných - například to, že na Štědrý den mají zaměstnanci v maloobchodě volno, aby se mohli svým voličům pochlubit, že jsou úspěšní. 

To naštvalo Ryszarda Petru, který dokonce oznámil, že sám bude na Štědrý den pracovat jako pokladní v jednom z varšavských supermarketů, aby ukázal, že to není špatné. Protože jak víme z četných příkladů pravicových politiků, kteří to dělali už dříve, pokud bohatý politik se přijme postavení  člověka, který jeden den poctivě pracuje a přežije, znamená to, že ta práce není tak špatná, a také, že je jedním z nás. 

Ale zřejmě ani levicoví voliči to nedokážou uznat jako velké vítězství levice, jak je vidět z komentářů na stránkách levicových politiků na sociálních sítích. Mnozí také poukazovali na to, že oznámit s fanfárami, že prodavačky (z nichž většinu tvoří ženy) nebudou muset pracovat o náboženských svátcích, aby mohly jít domů a vařit vánoční jídlo pro své rodiny, nemusí být tak velkým levicovým vítězstvím, jak si lídři Lewice myslí.

To vše skončilo trhlinou v levicovém parlamentním klubu. Mladé sociálnědemokratické strany, která v posledním roce seděla na vážkách a formálně podporovala vládu vedenou Donaldem Tuskem, ale odmítala vstoupit do jeho vládní koalice. Argumentovali tím, že vstupem do koalice Lewica legitimizuje další kroky Donalda Tuska, jako je pokračování porušování lidských práv na běloruských hranicích, a nedostává za to nic hodnotného. 

Jak se zdá, jejich předpověď se ukázala jako pravdivá, oznámili, že se nyní stávají opoziční stranou, což zase přineslo schizma v jejich vlastních řadách, neboť 3 ze 7 poslanců a oba senátoři stranu opustili, aby zůstali ve vládní koalici. To by mohlo znamenat konec významné levice na polské politické scéně, neboť strana Razem je mnohými považována za stranu, která má srdce na správném místě, ale příliš  silně se drží svých zásad. Na druhou stranu ostatní levicové strany se s největší pravděpodobností rozpustí v mnohem větší Tuskem vedené Občanské koalici, podobně jako předtím ztratila svůj výrazný hlas Strana zelených nebo Inicjatywa Polska Barbary Nowacké.

Mezitím se hlavní světla politické scény soustřeďují na nekonečnou ságu o pohnání politiků PiS před soud. Tento příběh má mnoho zvratů, prokuratura, protikorupční úřad a parlamentní komise se na politiky PiS ženou ze všech stran. Kaczyński se snaží zachovat statečnou tvář, ale je jasné, že straně PiS a jejím satelitúm (nejvíce důvodů k obavám má zřejmě strana Solidarna Polska Zbigniewa Ziobra) jde o život. A k pobavení všech se zdá, že padají do vlastních pastí, jako když Státní volební komise odmítla jejich finanční zprávu s argumentem, že použitím státních peněz na propagaci svých kandidátů porušili finanční režim volební kampaně. Výsledkem bylo, že straně  PiS byly na tři roky odebrány vládní dotace. Proti tomu se samozřejmě odvolali, ale protože senát Vrchního soudu, ke kterému se odvolali, je plný nezákonně zvolených soudců, Státní volební komise řekla: „Dobře, budeme to řešit, jakmile tento senát uvedou do pořádku ústavní orgány státu“ - což, pokud Ústavní tribunál zůstane irelevantní institucí, když Kaczyńského loutky vyhlásí své rozhodnutí, už to nikoho - ani PiS - moc nezajímá, de facto to znamená, že případ byl uložen k ledu na neurčito.

Nyní se však všechny oči upírají na Budapešť, protože se Marcin Romanowski, poslanec PiS a bývalý náměstek ministra spravedlnosti stíhaný za zpronevěru peněz z Fondu spravedlnosti (opakované téma tohoto seriálu, nejnovější vývoj viz zde ), náhle objevil v Maďarsku, kde mu režim Viktora Orbána udělil politický azyl. To by mohlo situaci trochu zkomplikovat, protože zatímco jiní kumpáni PiS již byli z míst, kam utekli, deportováni (například Paweł Szopa, výrobce „vlasteneckých oděvů“, který díky svým úzkým kontaktům s politiky PiS zpronevěřil miliony, byl právě vydán z Dominikánské republiky) nebo jsou považovány za ztracený případ (protože není šance, že by soudce Szmydt, který utekl do Běloruska, byl v dohledné době postaven před soud), ale když jiný stát EU pomáhá ukrývat zločince před polskou justicí, může to mít větší, mezinárodní dopady. A hádám, že to není naposledy, co jsme slyšeli o tom, že Orbán chrání své přátele ze strany PiS - bývalý generální ředitel Orlenu Daniel Obajtek se nejdříve skrýval v Budapešti, než se mohl schovat za imunitu europoslance.

V Polsku je to nyní žhavé téma a každý na něj má svůj názor. Někteří jsou pobouřeni nehoráznými pokusy strany PiS vyhnout se spravedlnosti. Jiní věří narativu PiS, že Donald Tusk a jeho vláda pronásledují opozici. Jediný, kdo v Polsku zřejmě nemá co říct, je Karol Nawrocki. „Ve věci případu Romanowski nemám vůbec žádný názor“ - řekl. Ale počkejte. Kdo je ten Karol Nawrocki, chtěli byste se zeptat?

A právem, protože donedávna ho v Polsku také moc lidí neznalo. Nyní je však kandidátem PiS v budoucí prezidentské kampani. Po dlouhém období spekulací se ukázalo, že Kaczyński se rozhodl nedat tento souboj žádnému z hlavních hráčů - pravděpodobně nejen proto, že většinu z nich už mnozí Poláci nenávidí (a možná také brzy budou čelit trestnímu oznámení), ale také kvůli napětí uvnitř PiS, která se zdá být bojištěm bojujících frakcí, vybrat někoho z třetí řady se zdálo být sázkou na jistotu - koneckonců s Andrzejem Dudou to dobře dopadlo. A pokud se spálí (druhá strana už vyhrabala jeho vazby na krajní pravici), je ještě dost času na výměnu.

Ano, času je ještě dost, protože kampaň ještě oficiálně nezačala. Jako první oznámil svou kandidaturu Sławomir Mentzen z krajně pravicové Konfederace - což se setkalo s kritikou všech zleva až po ty  těsně nalevo od Konfederace (napravo od nich opravdu nic už není) jako pokus obejít výdajové limity, které v období kampaně existují. Ale najednou, když PiS udělá totéž s Nawrockým a Občanská platforma s varšavským starostou Trzaskowským (který ve vnitrostranickém plebiscitu porazil Radka Sikorského), se najednou zdá být zahájení prezidentské kampaně před jejím oficiálním vyhlášením naprosto v pořádku.

Pro pořádek dodejme, že kandidátkou Lewice bude Magdalena Biejat, donedávna ze strany Razem, která se zdá být opravdu nespokojená se svou funkcí, neboť od zvolení místopředsedkyní Senátu již kandidovala ve volbách na primátorku Varšavy a do europarlamentu. A skutečnost, že v obou těchto volbách neuspěla, naznačuje, že i její voliči by jí mohli mít stejně plné zuby, což není překvapivé, když se zdá, že vůbec nemá v úmyslu vykonávat práci, pro kterou byla jimi zvolena. Inauguraci její předvolební kampaně (jak se nyní v Polsku říká) zastínil skandál s jejím stranickým kolegou, ministrem vědy, který se musel vzdát své funkce po skandálech s nepotismem (donutil jednu univerzitu změnit statut tak, aby umožnil získat místo své manželce) nebo zveřejněním jména oznamovatele osobě, kterou obviňovala z pochybení.

A co v tom všem dělá Donald Tusk? Zdá se, že je mnohem méně viditelný, než mnozí očekávali. Stáhl se do role moudrého otce, který sedí za zavřenými dveřmi svého kabinetu, dělá svou seriózní práci a jen občas musí vystoupit, aby vyřešil rozhádané děti nebo napsal nějaký ten rýpavý komentář na Twitter nebo Bluesky. Když už si Tusk vezme některé akce osobně, ukáže se, že jde o populistickou reakci na nějakou aktuální krizi, jako v den, kdy píšu tento článek, se pokusil využít teroristický atentát v Německu jako argument, aby Andrzej Duda podpořil jeho protiimigrační zákony (což se mu spektakulárně vymstilo, protože to  zveřejnil ještě předtím, než vyšlo najevo, že útočník byl antiislámský muslim a příznivec AfD a jedním z motivů jeho útoku bylo, že Německo neposkytuje DOSTATEČNOU ochranu obětem pronásledování z Blízkého východu...). )

Boj s uprchlíky se zdá být novou posedlostí Tuskovy vlády. Poté, co oznámila, že zruší lidská práva úplným pozastavením práva na azyl (více zde), se pozornost přesunula na pokračování výstavby protiimigrantské infrastruktury na běloruských hranicích, kterou v diskutabilním právním rámci rozjela PiS. V poslední době byly vykáceny všechny stromy na břehu řeky Bug, „aby se zlepšila viditelnost“ pro kamery na stožárech, které jsou nyní umístěny podél hranice. To bylo silně kritizováno jak ochránci životního prostředí (protože byl využit právní rámec stanovený PiS, k ničení došlo i v nejpřísnějších přírodních rezervacích, což by za normálních okolností bylo nezákonné), tak bezpečnostními odborníky (kteří poukazují na to, že celá operace nedává smysl). A všechno to ničení na celých 172 kilometrech břehů řeky má zabránit přechodu na úseku hranice, kde se podle pohraniční stráže loni pokusilo přejít méně než 400 lidí. Kdyby každý z nich dostal vilu s bazénem, Bentley a pohodlný plat do konce života, bylo by to asi ještě levnější.

Hydrologové také upozorňují, že vykácené stromy hrály zásadní roli při zpevňování vysokého říčního břehu. Bez nich bude rychle erodovat, což  způsobí posun říčního toku směrem na západ. Vzhledem k tomu, že řeka Bug v tomto úseku tvoří hranici mezi Polskem a Běloruskem, bude to znamenat, že přijdeme o část územi, které Bělorusko po posunu řeky více k naší straně zrekultivuje. Někteří lidé říkali, že Donaldem Tusk se chtěl dostat zpět k moci jen proto, aby Polsko vydal našim nepřátelům, ale nemyslím si, že předpovídali zrovna tohle.




0
Vytisknout
2627

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2024