Dnes by Ježíše v Palestině zabili

24. 12. 2024

čas čtení 10 minut
Britský novinář Peter Oborne: Ježíš byl vždy na straně utlačovaných. Vždy byl proti utlačovatelům. Kdyby se narodil v dnešní Británii, zavřeli by ho. Byl podvratnou postavou. V Palestině by byl pravděpodobně už dávno zabit. Dnes by byl na straně lidí v Gaze, kteří jsou bombardováni. Byl by na straně lidí, kteří se snaží pěstovat olivy a jejichž olivovníky jsou vypalovány, a jsem si jist, že Ježíš by vedl velmi hluboké diskuse s izraelskými vojáky na kontrolních stanovištích.


Překlad pokračuje:

Dovedu si představit, že by vedl velmi trvdé rozhovory s vůdci Hamásu. Dovedu si představit jeho zděšení nad zkorumpovaností palestinské samosprávy. Vzpomeňte si na druh rozhovorů, které vedl se setníkem? Myslím, že by vedl úplně stejný druh rozhovorů s izraelským velitelem, ale nakonec si troufám tvrdit, že by ho někdo zabil.

Takže obrazně řečeno, odložte na chvíli své vánoční cukroví a vánoční oslavy a zamyslete se nad Narozením Ježíše, místem zrození křesťanství, a na chvíli se zamyslete nad tím, co se v době, kdy spolu mluvíme, děje v oblasti, kterou křesťané stále považují za Svatou zemi.

Cesta, kterou podle evangelií Maria a Josef podnikli z Nazareta do Betléma, je dnes velmi obtížná. Musíte překonat zeď, zeď apartheidu, jak ji nazývají Palestinci.

V Betlémě jsou vlastně tři uprchlické tábory. Zeď vede přímo skrz ně a pro Palestince je to velmi těžké.

Na Západním břehu jsem byl mnohokrát a vždycky mě to tam děsí. Izraelci nazývají Západní břeh Jordánu Judea a Samaří. To jsou samozřejmě biblické termíny. Izraelci považují vše, co je v Bibli, za svůj majetek.

(Izraelská demonstrace)
„Všechno je pro židy, ani kousek pro ostatní lidi. Jen pro nás!“

Ať je tam svatyně nebo hrobka, přijdou osadníci, zaútočí a řeknou, že je to jejich majetek. Ve výsledku jsou to nebezpečná místa a pro Palestince vždy nejnebezpečnější ze všech.

Je třeba si uvědomit, že v Palestině je spousta krajiny stejná jako před 2000 lety, olivovníky, farmy a můžete navštívit tolik přesně stejných míst, kterými v Palestině prošel Ježíš.

Například když jsem byl v Nábulusu, navštívil jsem Jákobovu studnu, místa, která jsou dnes poznamenána okupací. Pro Palestince existuje teologie okupace, kterou vypracovali tamní kněží.

Palestinský katolický kněz:
„Vánoční příběh nám vlastně dává naději a skutečnost, že se Ježíš narodil mezi okupovanými. To se stalo před 2000 lety, a tak se vracíme k tomuto významnému prostředí, říká nám to, že Ježíšek je solidární s těmi, kteří trpí, s těmi, kteří jsou utlačováni.“

Existuje Betlémská biblická škola, kde se diskutuje o tom, čemu se říká církev na kontrolních stanovištích nebo na druhé straně zdi. Jinými slovy, jaké to je být křesťanem, Palestincem pod okupací.

„Křesťané v jeruzalémském Starém Městě říkají, že jsou často obtěžováni a dokonce fyzicky napadáni.“

„Ultraortodoxní židé tento týden plivali směrem ke křesťanům nesoucím kříž v okupovaném východním Jeruzalémě. Na dalších videích, která jsou rovněž hojně k vidění na sociálních sítích, židé plivou směrem k jeptiškám před kostelem."

A obrovskou sílu čerpají z Desmonda Tutu. Existuje něco, čemu se říká projekt Karos, který vychází z křesťanství v podmínkách apartheidu, a čerpají z toho poučení na okupovaném Západním břehu Jordánu. Na to se často zapomíná: vedle palestinských muslimů žije mnoho palestinských křesťanů.

Izraelská aktivistka a v londýnském rádiu LBC: „V Gaze nejsou žádné kostely, takže si nejsem úplně jistá, o čem ta zpráva mluví.“
Moderátor stanice LBC: „Jsou tam, protože tam je katolická církev, není tam, že je v - “
Izraelská aktivistka: „Bohužel tam žádní křesťané nejsou, protože byli vyhnáni.“
Moderátor:  „Při vší úctě, křesťané tam jsou, protože jsem včera mluvil s jedním britským poslancem, který má v církvi rodinné příslušníky, kteří jsou křesťané a jsou v Palestině.“

Palestinští křesťané například poskytli velkou část počátečního vedení osvobozeneckého hnutí v Palestině. V Gaze žijí křesťanské komunity. Třetí nejstarší kostel na světě, svatý Profyr, byl vybombardován během první vlny útoků v Džanínu, jednom z nejnásilnějších míst na Západním břehu Jordánu, neustále napadaném Izraelem. Nachází se však jen asi kilometr od uprchlického tábora. Tam se nachází tento starobylý kostel. Je docela snadné zapomenout, že zde žije velmi početná křesťanská komunita. Měli jsme s manželkou tu čest dodat do nemocnice al Ahlí v Gaze lékařské vybavení. Ta byla samozřejmě bombardována, ale během posledních dvou měsíců sehrála úžasnou roli při záchraně životů a viděl jsem tam katolický kostel, který se jmenuje kostel Svaté rodiny. Nejde jen o náboženské věci, které dělají, ale je to sociální práce, kterou dělají. Péče o postižené, o lidi, kteří mají různé problémy.

Bylo to jako vidět Krista při práci, naprosto obětavou práci, vyprázdnění sebe sama, péči o lidi, kteří tolik potřebují pomoc a bezpečí.

Existuje představa, že mezi křesťany a muslimy panuje velké nepřátelství. To jsem nezaznamenal. V Nábulusu je velmi stará křesťanská škola a učí se v ní 40 dětí. Všechny jsou muslimské. Křesťané jsou součástí komunity. A v Betlémě jsem viděl, že jsou také součástí odporu.

A pak jsou tu další proudy křesťanství. Především evangelický proud na straně izraelského státu a na straně okupace, protože mají etiologický pohled na svět, který obecně řečeno potřebuje nebo oslavuje stát Izrael na základě výkladu knihy Zjevení. Ti potřebují, aby se židé celého světa shromáždili v Izraeli při druhém příchodu. To je ovšem hluboce antisemitské, protože židé mají na konci na výběr, buď konvertují ke křesťanství, nebo budou čelit věčnému zatracení, což je samozřejmě hluboce antisemitské.

„Izrael by měl příští týden touto dobou udělat z pásma Gazy parkoviště. Zničit to tam celé, vzít velkou raketu a vyhodit tu zlou skalní kopuli z místa, kde právě stojí, abychom mohli obnovit ten třetí chrám a předznamenat příchod Ježíše.“

Jedním z paradoxů dění na Blízkém východě je, že Jeruzalém je posvátný pro tři velká abrahámovská náboženství, islám, křesťanství a judaismus. A všechna pohlížejí na Jeruzalém jako na nesmírně svaté místo a všechna samozřejmě uctívají stejného Boha, ať už jste křesťané, židé nebo muslimové, Abraham je váš patriarcha, je to zakladatel vašeho náboženství. I když judaismus a islám mají k sobě teologicky asi trochu blíž než křesťanství. Konflikt se vlastně vůbec netýká náboženství. Jde o půdu a její obsazení.

Když si promluvíte s křesťanskými učenci, s židovskými učenci, s islámskými učenci, velmi dobře tomu rozumějí. Pro Palestince to není tak, že by bojovali jako křesťané nebo muslimové proti židům, jak se často naznačuje, ale bojují proti těm, kteří podle jejich názoru, a mezinárodní právo s nimi souhlasí, zavedli nezákonnou okupaci. 

Mluvím-li jako křesťan, Vánoce se mírně řečeno staly poněkud komerčními. Staly se svátky konzumu, ale možná by bylo dobré se letos trochu více zaměřit na smysl Vánoc. Mít na paměti poselství Krista, který přichází na svět před 2000 lety a který byl do značné míry formován tragédiemi a boji, jež se na místě, kde se narodil, odehrávají i po 2000 letech.

Ježíš měl mnoho hlubokých poselství, ale jedním z jeho poselství je milovat bližního svého. Odpouštět  viny druhých lidí. Jde o milosrdenství. Je to o odpuštění. Rozhodně to není o pomstě a myslím, že letos Vánoce slavit nemůžete zcela stejným způsobem jako v normálním životě. V Betlémě, rodišti křesťanství, byly Vánoce zrušeny.

Katolický kněz: „Letos jsou v Betlémě zrušeny vánoční oslavy. Není možné slavit, když naši lidé v Gaze prožívají genocidu, když jsou děti masakrovány tak brutálním způsobem. Všichni představitelé církví v Jeruzalémě rozhodli, že vánoční oslavy budou především modlitbami bez slavnostních oslav. Zatímco svět slaví, naše děti jsou pod troskami, zatímco svět slaví, naše rodiny jsou vysídleny a jejich domovy zničeny. Takže toto jsou Vánoce pro nás v Palestině.“

Zatímco se toto všechno děje, měli bychom se všichni zastavit a modlit se za konec této noční můry. Doufám, že o Vánocích a to je jistě poselství Vánoc, Vánoce jsou pro mír. A o těchto Vánocích, pokud máte nějaké volné peníze, teď už vám asi žádné nezbyly, přemýšlejte o tom, že byste přispěli na Lékařskou pomoc Palestincům, map.org.uk. Je to úžasná charitativní organizace, která přináší naději a úlevu lidem, kteří v době, kdy spolu mluvíme, strašně trpí.

2
Vytisknout
3233

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2024