Bruselské střípky – „Sbohem, Angelo“

11. 6. 2026 / Pavel Tychtl

Jeho majitelem byl Belgičan italského původu. Jmenoval se Angelo. Jeho celé jméno jsem nikdy neznal. Obchod byl snem mnoha mužů, příliš mnoho žen jsem při svých návštěvách neviděl, kteří se v průběhu středního veku snažili alespoň jen na chvíli navrátit do svých dětských let. Angelo vykupoval a prodával hračky vyráběné od dvacátých let minulého století. Malý krámek byl zaplněn kolejemi a dalším příslušenstvím od německé firmy Märklin, modely aut od britské firmy Dinky Toys a Matchbox, vojáčky od belgického výrobce Durso, německé firmy firmy Lineol a Elastolin. Nechyběly ani komiksy s belgickým Tintinem a mnoho dalších vzácností. Chodíval jsem do krámku v nepravidelných intervalech řadu let, když jsem rozšiřoval svou sbírku vojáčků. Nikdy jsem úplně nepochopil, jak bylo možné vyžít z přijmu, který krámek vynášel a který podle mého odhadu nemohl být nijak závratný. Obchod ale zůstával na svém místě a Angelo byl vždy v dobré náladě. Výjimkou byly jen zimní měsíce, protože Angelo neměl zimu rád a liboval si v letních vedrech. Jeho ceny byly mírné stejně jako jeho povaha, a tak byl jeho krámek oblíbeným místem sběratelů starých hraček.

Jak mu přibývala léta, zapojil do obchodu i svého syna, který ho občas zastupoval. Důvodem nebyl jen blížící se odchod do penze, ale také jeho nemoc. Angelo docházel několikrát týdně na dialýzu, ale ani to mu neubíralo na dobré náladě. Měl hezkou ženu, která za nim občas přicházela do obchodu a jak se zdálo žil spokojený život obklopen starožitnými hračkami. Při jedné ze svých návštěv zhruba před rokem jsem Angela v obchodě nezastihl. Zastupoval ho jeho syn, což bylo obvyklé, a tak jsem se stejně jako při jiných příležitostech zeptal, jak se daří otci. Bylo to těsně po Vánocích a jak jsem se dozvěděl, během nich Angelo zemřel na infekci během jedné z pravidelných dialýz.

Angelův syn krámek provozoval ještě další rok, ale zdálo se mi, že s Angelovým odchodem se blíží doba, kdy i obchod spěje ke svému zániku. Když jsem před dvěma měsíci okolo krámku procházel, bylo ve vykladu oznámení, že prostor je k pronajmutí. Kouzlo zmizelo a zůstala jen malá obyčejná místnost, jakých jsou po městě tucty.

Příště – Gestapo v naší ulici.