Proč Trump Netanjahuovi sdělil: „Všichni tě nenávidí!“

4. 6. 2026

Trump také obvinil Netanjahua z nevděku, protože mu pomohl vyhnout se vězení. Jádrem problému byla Trumpova frustrace z toho, že Netanjahu neustoupil jeho požadavkům na zastavení bombardování Libanonu, jelikož izraelská agrese mohla ohrozit Trumpovu diplomacii s Íránem. 

Existuje ale dlouhá a dobře zdokumentovaná tradice, kdy američtí prezidenti soukromě vyjadřovali hněv a frustraci vůči izraelským premiérům, zatímco veřejně stáli po jejich boku a nadále podporovali jejich politiku.

Vezměme si jako příklad Joea Bidena. Na konci prosince 2023 Axios informoval, že Bidenova frustrace z Benjamina Netanjahua dosáhla takové míry, že náhle ukončil telefonický rozhovor s izraelským lídrem a údajně ho uzavřel strohou poznámkou: „Tento rozhovor skončil.“ V praxi však Biden nadále pevně podporoval izraelské vedení války v Gaze.

O dva měsíce později NBC News informovala, že Biden v soukromých rozhovorech s poradci a donory opakovaně označoval Netanjahua za „kreténa“. Ale i když Biden za zavřenými dveřmi dával průchod své rozhořčenosti, i nadále Izrael štědře vyzbrojoval a chránil ho před rostoucím diplomatickým a politickým tlakem v OSN. Rozdíl mezi soukromou frustrací a veřejnou politikou nemohl být výraznější.

Podle knihy Boba Woodwarda z roku 2024 War Bidenova frustrace dosáhla vrcholu během sporu o Rafáh. Biden tehdy svému spolupracovníkovi sdělil: „Ten hajzl, Bibi Netanjahu, je to zlej chlap. Je to zlej zasranej chlap.“ Nenásledoval však žádný obrat ve změně politiky.

Existuje spousta dalších příkladů.

Existuje však několik důležitých protipříkladů – zejména z Trumpova druhého funkčního období –, které naznačují, že zpráva Axiosu není zcela nepravděpodobná. (Ve skutečnosti by bylo mnohem těžší uvěřit této zprávě, kdyby Axios tvrdil, že Trump řekl Netanjahuovi: „Všichni tě milují.“)

Dne 24. června 2025, poté, co se Izrael a Írán dohodly na příměří po dvanáctidenní válce, Izrael téměř okamžitě dohodu porušil, což Trumpa rozzuřilo. Donald Trump pronesl neobvykle drsnou a veřejnou kritiku, když prohlásil, že Izrael a Írán „nevědí, co kurva dělají“, a dodal, že je „opravdu nespokojený s Izraelem“. 

Tento výbuch nebyl pouze rétorickým cvičením. Trump údajně přímo zasáhl u Netanjahua, načež Izrael zastavil plánovanou eskalaci a příměří vydrželo několik měsíců. Ironií však je, že sám Trump konflikt v únoru 2026 znovu zažehl, a to po neustálém tlaku ze strany Izraele a jeho příznivců ve Washingtonu.

Další pozoruhodná epizoda nastala poté, co Izrael bombardoval katarské hlavní město Dauhá, zabil katarského bezpečnostního strážce a ohrozil roli Kataru jako klíčového zprostředkovatele v jednáních o Gaze. V mimořádném a pravděpodobně bezprecedentním kroku Trump v telefonátu z Oválné pracovny přiměl Netanjahua, aby se přímo omluvil katarskému emírovi.

Když Netanjahu později popřel, že by se omluvil, Bílý dům reagoval zveřejněním fotografie z Oválné pracovny, na které je vidět Trump držící telefon, zatímco Netanjahu zřejmě čte z připraveného scénáře. V místnosti byl přítomen také katarský diplomat, který Bibiho omluvu poslouchal.

Jediný srovnatelný příklad, který mě napadá, je z roku 2013, kdy Barack Obama naléhal na Netanjahua, aby se omluvil tureckému premiérovi Recepu Tayyipovi Erdoğanovi za útok na flotilu Mavi Marmara. I tehdy se však omluva odehrála v soukromí. Naproti tomu katarská epizoda byla natolik veřejná, že Bílý dům Netanjahuovo ponížení zdokumentoval.

Nic z toho samozřejmě nedokazuje, že zpráva Axiosu je za všech okolností pravdivá, ale zároveň nemusí být tak nepravděpodobná, jak by se někteří mohli domnívat. Pravděpodobné však je, že Trump opět nedokáže udržet tlak na Izrael a Netanjahuův potenciální ústup se může ukázat jako dočasný manévr.

 

Celý článek v angličtině ZDE