Britské listy – cizí host na oligarchické hostině?

14. 7. 2026 / Albín Sybera

 

Při výročí BL by se slušelo si kritičtěji připomenout, jak moc nestačí jenom mít okénka mimo porobenou mediální krajinu v Česku. A to zvláště v čase, kdy se ve veřejném diskursu v Česku ještě více normalizují nacionalistické pravicové postoje, či postoje otevřeně inklinující k neofašismu.    

Povinná špetka optimismu

Aby pesimismus nepřevládl hned v úvodu, tak samozřejmě není na škodu také připomenout, že od mnohokrát skloňovaného roku 2013, kdy Daniel Křetínský a Patrik Tkáč položili základ moci mediálního hegemona Czech News Center a Agrofert převzal Mafru, vzniklo v Česku několik nových seriózních médií v čele se slovenským Denníkem N inspirovaným Deníkem N.

V online prostředí pak kromě nepřeberného množství klima dezinformačních a kremelskou propagandu šířících webů zakotvil také kvalitní zpravodajský web Voxpot a od roku 2014 funguje také Hlídací Pes se svými investigacemi a pozorností kterou věnuje kauzám v médiích.

Britské listy se spolehlivě paralelám s těmito médii vymykají. Ať již proto, že pro někoho je to spíše teamblog, jak kdysi připomněl Fabiano Golgo, anebo právě délkou své existence, která z BL činí nejstarší české internetové médium. Tedy první české médium, které dokázalo využít možnosti, které online prostředí skýtá v kladném slova smyslu.  

První, aniž by se někdo všimnul

BL patří také několik dalších primátů, které jsou prakticky v pozapomenutí, protože to není médium, které v Česku platí za zdroj odemykání mimořádných kauz (i přesto že tak mnohokrát učinilo).

Jako první BL například psaly o „mizení“ poplatků ze skládkovného, a to dlouho předtím, než se policejní útvary pro boj s organizovaným zločinem zaměřili na odpadovou firmu AVE, jejímž největším akcionářem byl v té době právě Křetínský, a kde mezi dalšími akcionáři je také Karel Pražák, jehož Kaprain dnes s Tykačem patří mezi vlastníky Mafry.

Nejsou to tedy jenom samotná témata a vytrvalost, se kterou se Jan Čulík dokázal věnovat genocidě v Gaze a dalším z velké části z českého mediálního prostoru vyzmizíkovaným událostem a fenoménům, jako životy bezejmenných na ulicích českých měst.

Psaní o podobách mafiánského kapitalismu a oligarchie v Česku je dnes (naštěstí) běžné na webu Alarmu, Deníku Referendum, či zmiňovaného Voxpotu. Ještě ale před necelými deseti lety byl ten prostor mnohem užší a BL byly a zůstaly jedno z těch mála míst, kde se o oligarchickém Česku psalo. 

Zároveň, jak také připomíná Golgo, tak těžko uchopitelná forma BL mohla posloužit jako inspirace pro jeden z nejvlivnějších českých dezinformačních webů, tedy pro Parlamentní listy, dnes pod kontrolou korunových miliardářů Marka Španěla a Slavomíra Pavlíčka.

Pro současnou éru dopplegangerů a únosů liberálně pravicových narativů (viz. platforma Vlny spoluvlastněná lidmi z okolí lobbisty Romana Janouška) vlastně nic zvláštního, dalo by se říct.  

Co bude dál?

O to více je na místě ptát se, jak mohou BL, a stejně tak i další výše zmiňovaná média, odolávat tlaku současného veřejného diskursu, který dokážou tvarovat především ti, kteří mají největší dosah na sociálních sítích a kterým dává prostor bulvár, či stále více bulváru a zábavě podléhající komerční televize s přístupem do mobilních zařízeních diváků – mám na mysli služby OnePlay a Unity skupiny PPF, které si vedení skupiny vysoce cení.

V takovém sevření jsou nezávislé internetové „časopisy“ odstrčeni na okraj hlavního dění, což samo o sobě ještě nemusí být nutně na škodu. Nicméně jak bude vypadat okraj v mediální krajině, kde seriózní zpravodajství bude spíše raritou?

To platí dvojnásob o zemi, kde komerční televize mohou dostat další možnost požírat sportovní a zábavní obsah veřejnoprávní ČT (jak bylo nedávno k vidění při finále ženské dvouhry Wimbledonu, kdy ČT nedokázala finančně konkurovat Primě) a odvádět tak diváky do prostoru ještě více depolitizovaného sterilního zpravodajství.

Mám na mysli situaci, kdy ČT přijde o koncesionářské poplatky a její produkce ztratí ještě více na kvalitě a rozsahu, než tomu bylo doposud.  

Je možné, že v takové mediální krajině nebude oligarchům existence BL, Alarmu a Voxpotu, atd. ani nijak vadit, protože dobře placení mluvčí, redaktoři a další pracovníci rozkročení mezi PR a mediálním působením oligarchických vlastníků budou moci ukazovat na ten okraj a ohánět se „důkazy“ o reálně existující míře mediální plurality, ve které Česko patří už teď mezi horší průměr EU.  

Bez možnosti vyrazit mimo svůj oligarchy trpěný prostor u stolu někde v rohu, aby se nemohlo říct, že nebyli zváni, tak můžou mít BL v nadcházejících letech ještě těžší pozici, než tomu bylo doposud.

Neadekvátní přísun zdrojů a závislost na dobrovolnictví části autorů BL už je jenom takovým technickým dokreslením situace, kdy mohou oligarchové kontrolovat podstatnou část mediálního prostoru jenom tím, že si ohlídají, aby v kvalitní zábavě bylo více peněz než ve kvalitním zpravodajství.  

Vše nejlepší, BL

Přál bych si samozřejmě abych závěrem mohl napsat něco pozitivního, co má zároveň nějaký reálný základ. A tak poděkuji Jan Čulíkovi alespoň za to, že BL stále existují a srdečně přeji, aby tomu tak ještě dlouho bylo.

Každá snaha, která se staví současným centrům moci, ať již těch oligarchických v Česku, anebo zahraničních a jejich propagandy od Moskvy přes Tel Aviv po Washington D.C., a jejich snaze zcela opanovat český veřejný diskurs, si zaslouží alespoň povzbuzení, když už není po ruce nic jiného, čím guerillu uctít, a když už to vypadá, že se protivník zabydlel všude okolo.