Účastní se aktivně špičky ANO rozsáhlého rozkrádání státu?

Kam mizí milliardy z nevybraných příjmů Státního fondu životního prostředí ČR?

11. 10. 2018 / Albín Sybera

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Jeden ze symbolů polistopadového vývoje ČR a změn přístupu státu k oblasti ekologie, které měly tuto zemi nasměrovat pryč od normalizačního vývoje 70. a 80. let, Státní fond životního prostředí České republiky (SFŽP ČR), je dnes v lepším případě pouhou maketou toho, čím při svém vzniku v roce 1992 měl být. Smyslem jeho existence ustanovené samostatným zákonem č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky (Fond), spočívá především v roli, jakou hraje v systému zpoplatňováni znečišťovatelů životního prostředí. Fond tak na jednu stran měl působit jako instrument zajišťování ochrany vod, ovzduší, půdy a před riziky ze znečištění nebezpečnými odpady. Z výběru poplatků z tzv. rizikových složek zároveň měl disponovat nemalými zdroji (které nejsou součástí státního rozpočtu) k investicím do projektů zvyšujicích kvalitu a ochranu životního prostředí. Více jak čtvrt století od jeho vzniku ale skutečnost nepřipomíná ani nástin tohoto poslání.

Jenom při letmém pohledu na celkové příjmy SFŽP ČR z poplatků za ukládání nebezpečných odpadů, tedy jednoho z nejvýznamnějších poplatků ve výši 4 500,- Kč/t (tzv. „rizikový poplatek“ odváděný na základě zákona č, 185/2001 Sb., o odpadech ) je patrné, že zpoplatněn je jen zlomek skutečně uložených nebezpečných odpadů. Podle dat MŽP prezentovaných na Semináři k odpadovému hospodářství v Liberci a podle výroční zprávy Fondu činily za rok 2017 tyto příjmy 19,6 mil. Kč., 21 mil. Kč za r. 2016, 21,2 mil. Kč za r. 2015 a 20,4 mil. Kč za rok 2014. Jak uvádí „Zpráva o hospodaření SFŽP ČR za rok 2017“, tak změny v legislativě umožňují provozovatelům skládek deklarovat nebezpečný odpad jako tzv. „technologické zajištění skládek“ (TZS), které není zpoplatněno. „Částka 19,6 mil. Kč. tedy odpovídá skutečnému odstranění 4 355,5 t nebezpečného odpadu s přiznaným poplatkem rizikové složky“ (str. 15 - 16).

Skutečný problém ale nespočívá pouze v dílčích změnách legislativy v r. 2017, jak se píše ve výroční zprávě Fondu. Jak je patrno z dostupných čísel, tak příjmy Fondu z „rizikového poplatku“ dlouhodobě klesají, přičemž nejtristnější čísla odpovídají letům 2013 - 2017. Ze zmiňované prezentace MŽP vyplývá, že 48% veškerého nebezpečného odpadu je tzv. „konstrukční prvek na skládce“, který nepodléhá zpoplatnění, 42% je zmiňovaný TZS („technologické zajištění skládek“), 7% je azbest, pro který platí legislativně upravená výjimka, a teprve zbylá 3%tvoří onu množinu RSP (“riziková složka odpadu”) zpoplatněnou 4 500,- Kč/t. 

V praxi to znamená, že z celkové 1 307 050,55 tuny nebezpečného odpadu uloženého na skládkách nebezpečného odpadu v letech 2013 - 2017 se poplatky vybírají pouze za 23 129,45 tun. Řečeno v částkách Kč, za stejné období do Fondu přiteklo 114,3 mil. Kč zatímco celková zpoplatnitelná hodnota 1 307 050,55 tun nebezpečného odpadu tvoří téměř 6 mld. Kč (při aplikování zákonného poplatku 4 500,- Kč/t)! To je neuvěřitelný výkon státní správy v ČR (za výběr poplatků zodpovídá celní správa spadající pod MF ČR a konkrétně za oblast nebezpečného odpadu pak Krajské úřady) při kterém nezbývá než si cynicky říci, jestli podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady vůbec v ČR může být prodělečný byznys.

Tato skutečnost je ještě neuvěřitelnější, když vezmeme v potaz, že po většinu let 2013 - 2017 zodpovídalo za resorty, které o situaci ví, tedy MF ČR a MŽP ČR, hnutí ANO Andreje Babiše, tedy hnutí jehož jedním ze stěžejních marketingových hesel je právě efektivní výběr daní, poplatků a správa veřejných financí (nemluvě o proniknutí ANO do většiny regionálních vlád po krajských volbách v r. 2016). Jistěže za minimální efektivitu státu při výběru poplatků jsou odpovědni také předchůdci šéfa hnutí ANO. Nicméně cynismus, s jakým marketingové týmy Andreje Babiše opanovávají veřejný prostor, zatímco špičky ANO personálně zabezpečují dotčené resorty a z institucí jako SFŽP ČR vytvářejí v podstatě duté úřady bez schopnosti mít reálný vliv na svůj vlastní chod je v polistopadové éře naprosto bezprecedentní.

Vlády za posledních pět let ukazují, že tento dlouhodobě neřešený systémový problém státní správy, který se netýká jenom nebezpečného odpadu, zjevně nemají nejmenší zájem řešit. Marketingová strategie ANO, kdy prezentují bývalé až nadlidsky výkonné a „špičkové manažery“ (kromě alfa manažera Andreje Babiše jmenujme za všechny namátkou Petra Vokřála, Dana Ťoka, či Petra Stuchlíka) jako nejlepší řešení pro efektivní řízení státní správy tak má i svou velmi stinnou stránku. A sice míra a tempo, jakým dochází ke stírání rozdílů mezi zájmy státu a soukromými finančními zájmy politicko-obchodního projektu ANO 2011.

Může se říci, že se nejedná o nijak nový fenomén. Pokusy o propojování politiky, moci a soukromých finančních zájmů jsou koloritem západní civilizace. Nedávno v tomto duchu hovořil pro web Seznam.cz bývalý pražský primátor Bém, když svým posluchačům sdělil, že nezná jediný politický systém na světě, kde není byznys propojen s politikou”. Je ale tento idiom, který v polistopadové éře razí ODS a ANO, tím, co má ČR přinést ekonomickou prosperitu? Pokud se podíváme na státy, kde organizovaný zločin prorostl do státní správy a na státy, které se organizovaným zločinem ve státní správě bojují, tak bohatší a vyspělejší země najdeme téměř vždycky v té druhé skupině.

0
Vytisknout
5109

Diskuse

Obsah vydání | 16. 10. 2018