Ještě ke zpoplatňování znečišťovatelů a SFŽP

28. 3. 2019 / Albín Sybera

čas čtení 3 minuty

Picture: Jáchym Bohumil Kartous

Zpoplatnění znečišťovatelů životního prostředí není novou institucí. Není to ani opatření, o které by usilovala kterákoliv vláda ČR za poslední dekády v reakci na narůstající klimatické změny. Kořeny těchto legislativních opatření sahají do roků bezprostředně po pádu komunistické vlády. Smyslem bylo nejenom vytváření mantinelů pro neregulované úniky zplodin do ovzduší, či ohrožování spodních vod. Zpoplatnění znečišťovatelů zároveň mělo vytvářet finanční prostředky pro investice Státního fondu životního prostředí do zkvalitňování životního prostředí (například vodohospodářské infrastruktury, či nakládání s odpady) a zamezování dalšímu zamořování krajiny. Byla to reakce na projevy normalizační vlády Československa, které měla společnost možnost spatřovat ve svém okolí na vlastní oči.

Kromě jasných legislativních kroků přistupujících k tristnímu stavu ovzduší, se jednalo třeba i o reakci na tehdejší měsíční krajinu v Jizerských horách. Bylo to konkrétní ztvárnění myšlenek, že k jinému světu než k tomu vydrancovanému a vyčerpanému průmyslem v područí bipolárních závodů je možné se propracovat.  Je symptomatické, že největšímu ponížení se legislativě nejvíce symbolizující tyto změny dostává právě během několikaleté vlády ANO.

Problematika zpoplatnění znečišťovatelů není o tom, že navalíme poplatky na ty nebohé podnikatele (v oblastech ovzduší a nakládání s odpady se ve značné míře jedná o velké celostátní korporace), abychom je co nejvíce poškodily. Tyto argumenty opravdu nereflektují například stav peněžitých toků v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady.

Je to spíše těžko uvěřitelným mementem toho, co ze státu může zbýt. Formálně se zpoplatnění tzv. rizikové složky na skládkách nebezpečného odpadu odehrává. V reálu se ale zpoplatní zanedbatelná tři procenta objemu skládek. Zbytek jsou konstrukční prvky, anebo překryvný materiál na skládkách (pomineme-li 7 procent, které na skládkách tvoří azbest, který je ze zpoplatnění vyjmut, na což jsem poukázal v jednom z předchozích článků).

Jakkoliv to může znít neuvěřitelně, tak podle těchto čísel se na skládkách s nebezpečným odpadem nachází jenom zlomek rizikového odpadu. Z celé několika set-tisíci-tunové hromady, kterou spatříme například u Čáslavi, nebo Benátek (vezmeme-li dvě největší skládky), tak drtivou většinu tvoří nerizikový odpad.

Papír takové údaje bez problémů snese. Stejně jako čeští zákonodárci pravděpodobně bez problémů snesou vyprávění ministra Brabce o jeho snahách v boji s klimatickými změnami. K širší veřejnosti se cynismus s jakým Babiš a Brabec přistupují k vládnutí nedostane vůbec.

Naopak, Babiš si ještě může dovolit utrousit i pár poznámek o tom, jak ušetří tím, že se vzdá českého předsednictví EU v roce 2022. Za to mu mnozí čtenáři iDnes možná i zatleskají. Realita toho, co trápí Babiše nebo Brabce je propastně někde jinde. Klimatické změny to ale určitě nejsou.

0
Vytisknout
8509

Diskuse

Obsah vydání | 2. 4. 2019