Zatímco Slovenská republika jde progresivně nahoru, Češi zůstávají věrni tradici

1. 4. 2019 / Jan Molič

 Zvolení prezidentky Čaputové je jen další logický krok na cestě vzhůru, tedy dál, chcete-li. Naopak Češi zůstávají dlouhodobě věrni tradici: Zeman, Mynář, Okamura, Babiš a zase ten Klaus (Er ist wieder da!) Tradiční je taky ohýbání všeho jak to jenom jde (Ústavy i zad) a přikyvování na všechny strany (USA, Bruselu, Rusku nebo Číně). Nijak se nevymezit, nemít tvář, nebo spíš mít úplně všechny tváře - podle potřeby.


První mentální rozchod mezi ČR a SR znamenalo přijetí Eura. Nebylo to jednoduché, ale ukazuje se, že to byl správný krok. Naše koruna je nám naopak poněkud k prdu (ale je naše! - no super). Kdo jezdí vydělávat do zahraničí, tak ví, že směnou Euro-Koruna pouze krmí banky a přichází tak o svoje peníze. Týká se to, samozřejmě, taky firem.

Slováci přijetím Eura navíc nastavili jednoznačný politický kurz - do Evropy - zatímco Češi si tím kurzem tak nějak nejsou jistí. Každou chvíli je to jinak. Nejsou ani prozápadní, ani provýchodní, vlastně ani projižní či proseverní. (Kdybychom aspoň byli sví, jenže to taky nejsme. Nebo právě tímhle jsme?) Jako by Češi zalezli do krabice s pocitem, že svět je zlý a jedině v té krabici jim bude bezpečno.

Nebo se jeďte podívat do Bratislavy. Od pohledu se tam staví dvakrát tolik nových domů než v Praze. Blava už není panelákov jako dřív, ale začíná být pohodovým městem k žití. To se nedá říct o pražském turistickém disneylandu, z něhož člověk raději zmizí. Bohužel, pro Čechy jde Blava nahoru taky cenově. Skoro jsem si tam připadal jako hastroš; podobný pocit jsem měl, když jsme po revoluci jezdili do Rakouska.

Doufám, že se Češi vzchopí a opustí svoje Slunce sena a posunou se z 80. let minulého století do roku 2020. Věci se změnily, nostalgie ani tradiční smrádeček nás nikam neposunou (natož jejich představitelé Klaus, Okamura, Babiš, Mynář či Zeman).
0
Vytisknout
3451

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2019