Rovnováha sil mezi velmocemi jako podmínka sociálního pokroku?

3. 4. 2019 / Karel Dolejší

Čas od času se vyskytující zkratkovitá úvaha se uhání tvrzením, že právě v době soupeření s komunistickým blokem vzniklo na Západě moderní sociální zabezpečení, které prý mělo za úkol snížit přitažlivost systémových alternativ. Postupně byl však tento systém z velké části odbourán. Chceme-li přinutit západní politiky k výraznějším ústupkům v oblasti sociálního zabezpečení, tvrdí někteří, je opět třeba, aby Západ čelil věrohodné výzvě. Bude-li tedy ohrožen třebas Putinovým Ruskem, donutí ho to aspoň konečně řešit sociální otázku, domnívá se část levičáků.

Při bližším pohledu však uvedená konstrukce naprosto nedrží pohromadě. Za prvé, komunistická ideologie si výslovně kladla za cíl poskytnout dělnictvu lepší sociální zabezpečení než Západ, nicméně ve většině komunistických zemí se to ani zdaleka nepodařilo; ve dvou nejvyspělejších (NDR a ČSSR) se situace horko těžko a velmi zdaleka blížila západnímu průměru. Ovšemže dnešní soupeři Západu se žádnou takto definovanou ideologií neřídí. Kdyby v některé západní zemi měli systém sociálního zabezpečení v takovém stavu, v jakém ho má "systémová alternativa" v podobě Putinova Ruska, do roka a do dne by tam liberálně demokratický režim padl. Soupeření Ruska se Západem se odehrává zčásti v úplně jiných dimenzích než před přelomovým rokem 1989 - Rusko je ideologicky konzervativní, strategicky vzato revizionistická mocnost, jež politováníhodnou zanedbanost sociálního systému a slabost ekonomiky omlouvá potřebou zbrojit. Pakliže se mu podaří záměr Západ výrazně oslabit nebo dokonce rozložit, nebude tomu tak rozhodně proto, že by něco přitažlivého nabízelo sociálně slabým. Orientuje se na lidi s předsudky, ochotné uvěřit konspiracím, nacionalisty... Na (ultra)levičáky jen podmíněně a teprve ve druhé řadě.

Za druhé, odbourávání rozvinutého sociálního státu na Západě Thatcherovou a Reaganem začalo již dávno předtím, než byl komunismus definitivně mocensky poražen. Bylo to zčásti nutné kvůli pokračující globalizaci. A bylo to možné proto, že v důsledku invaze do Československa a Afghánistánu už SSSR ztratil na mezinárodním poli i poslední zbytky věrohodnosti a legitimity. Přestal být coby utlačitelská imperiální mocnost věrohodným ideologickým soupeřem Západu. Avšak jeho úpadek a rozpad byly dovršeny teprve deset let po thatcheristické "revoluci" na Západě.

Pokud soupeření Západu s komunismem probíhalo přinejmenším zčásti v oblasti sociální politiky, do jisté míry dává smysl tvrdit, že komunismus "donutil" západní politiky provádět sociální reformy. Dnes se však soupeření odehrává ve všech myslitelných jiných oblastech - vojenské, (dez)informační, zpravodajské, energetické - jen ne v té sociální. Dostat Západ pod tlak hlavního konkurenta, to tedy nemůže nijak prospět prosazování agendy "sociálního pokroku".

Mnozí si dnes ovšem stále ještě tvrdošíjně odmítají uvědomit, jak marginální roli hraje klasicky formulovaná sociální otázka v současné politice - ať už vnitrostátní, nebo mezinárodní. Propaganda obratně artikuluje i sociální frustrací vzniklou nespokojenost v jazyce suverenity či nacionalismu. Angličtí chudí závislí na dotacích z EU hlasovali v referendu pro brexit. Po oslavované britské "renesanci socialistické politiky" za Corbyna nedokáže Labour ani předstihnout v průzkumech voličských preferencí nejhorší vládu toryů od dob Nevilla Chamberlaina. Ruská propaganda sociální otázky nevyužívá a využívat ani dost dobře nemůže. Jako prostředek posílení sociální koheze v kontextu soupeření s Kremlem je sociální politika v nejlepším případě druhotnou záležitostí - prim hraje mediální gramotnost čelící ruským dezinformačním kampaním.

Stavěním existenciálních výzev před západní politiky - ve jménu "rovnováhy sil, která je podmínkou pokroku" - zkrátka žádného opakování zlatého věku sociálního státu docílit nelze.

Je však možno cíleným či mimoděčným oslabováním západních demokracií záměrně či z nedbalosti způsobit pád liberálně demokratických režimů - a tím na sebe v důsledku přivolat sociální politiku ještě mnohem a mnohem horší, než jakou nabízí současný "zahnívající" globalizovaný kapitalismus.

0
Vytisknout
4327

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2019