Mluvčí, co za všechno ručí

5. 4. 2019 / Karel Dolejší

Přestože mediální oddělení Bílého domu disponuje samo o sobě třiceti zaměstnanci, Donald Trump koncem roku 2016 zřídil navíc i pozici "ředitele strategické komunikace". A to je moc dobře - když totiž lžete v průměru dvaadvacetkrát denně, tak jako současný americký prezident ZDE, zaměstnáte spoustu lidí, kteří musí vaše pitomosti vysvětlovat konsternovanému světu.

Že Trump neví dokonce ani to, kde se narodil jeho otec ZDE (a že podle satirika magazínu New Yorker Německo kvůli tomu žádá omluvu ZDE), je ve skutečnosti pouhá lapálie.

Trochu hůře to už vypadá s prohlášením, že "hluk větrných mlýnů" (windmills), které podle Trumpa vyrábějí elektřinu z větru, "způsobuje rakovinu". Tento výrok označil senátor za Republikánskou stranu Chuck Grassley za idiotský - ale ředitelka Bílého domu pro strategickou komunikaci Mercedes Schlappová se vyhnula odpovědi na otázku, zda větrné turbíny skutečně vyvolávají zhoubné bujení, když to Trump vážně tvrdí ZDE.

Pražský hrad je na tom v roce 2019 velmi podobně jako Bílý dům. Mediální oddělení sice nemá tak rozsáhlé, na druhé straně Miloš Zeman už také plně nestíhá soupeřit s Donaldem Trumpem v produkci informačního smogu. Když během návštěvy Rakouska hlava státu nepravdivě tvrdila, že sousední země finančně nepřispívá na českou školu ve Vídni ZDE, mediální expert Jiří Ovčáček se snažil svalit vinu na velvyslankyni Ivanu Červenkovou ZDE. Dokonce to dopadlo tak, že i Zeman se výjimečně za nesmyslné výroky omluvil ZDE. Ovčáček však nikoliv.

Populistická politika provozovaná Trumpem i Zemanem je obecně vzato postavena na naprosté devalvaci pojmu pravdy. Jestliže během studené války se otevřené společnosti Západu vymezovaly proti totalitním diktaturám také s pomocí úcty k pravidlům vědecké metody, jejíž součástí je empirické testování výroků, populisté žijí na jiné politické planetě. Pracují s emocemi, vyvolávají kolektivní psychózy, ale pravda je zajímá až na úplně posledním místě.

Jestliže se však řečníci jako Trump či Zeman mohou alespoň zčásti vymluvit na časovou tíseň či momentální indispozici, jejich poskokové, kteří přednesené nesmysly se zcela vážnou tváří vysvětlují, nemají již omluvu žádnou. V čase mezi kontroverzním výrokem a vyjádřením mediálního oddělení zpravidla uplyne nějaký ten den, všechna důležitá fakta byla zatím upřesněna, detaily vypluly na povrch.

Mediální poskok populistického politika, který i v této situaci bez rezervy hájí nesmyslná vyjádření nadřízeného, tedy nezbytně vypadá jako naprostý blbec.

***

Filozof Giovanni Pico della Mirandola kdysi ve spise De animae immortalitate (O nesmrtelnosti duše) tvrdil, že úplně každý člověk na světě je schopen duchovního růstu, a sice prostřednictvím procesu, který má tři stádia: Morální transformaci, intelektuální zkoumání a sjednocení s absolutní skutečností.

Ve světle fantastických výkonů mediálních person obklopujících populistické politiky je ovšem třeba konstatovat, že mezi námi existují i lidé s nadáním daleko pozoruhodnějším.

Dokáží se v každé situaci vždy znova beze zbytku vzdát osobní důstojnosti, původní absurdní a neobhajitelná tvrzení nadřízeného ještě zeširoka rozvinou - a bleskově, neomylně vyhledávají chyty, které umožní provést šéfovi rektální alpinismus absolutně bez jištění.

A právě tím se tak zásadně liší od bezectných mejnstrýmových presstitutů, samozřejmě.

0
Vytisknout
5162

Diskuse

Obsah vydání | 9. 4. 2019