Evropa nevyužívá obrovský potenciál uprchlíků

8. 4. 2019

Řekněme to jasně. My jsme farmáři, studenti, lékaři a inženýři. Jsme lidé, kteří se rozhodli riskovat. Použili veškerého svého důvtipu a vynalézavosti, jak uniknout válce a útlaku. Jsme živoucím důkazem, že skutečnou krizí není uprchlická krize, ale je to krize odpovědnosti.

Má-li Evropa rozbít začarovaný kruh své politické strategie, založené na strachu, musí naslouchat svým migrantům a uprchlíkům


Milá Evropo,

rozumím a chápu váš strach a vaše pocity nejistoty. Bojíte se jinakosti, bojíte se neznámého, bojíte se nejisté budoucnosti.

Já mám také strach, co se stane v budoucnosti. Když mi bylo 19, nějaký muž mi přiložil k hlavě střelnou zbraň a řekl, že můj život nestojí za víc než za jednu kulku. Byl to pro mě bod obratu, a tak jsem se rozhodl opustit svůj domov v Sýrii a hledat bezpečí.
 

V nestabilním politickém klimatu, v jakém v současnosti žijeme, je touha žít v bezpečí a vyloučit to, co nás děsí, velmi silná. Mě tento strach donutil, abych opustil svou zemi a vydal se do jiné země. Pro mnoho lidí v Evropě to může znamenat, že chtějí uzavřít hranice své země před lidmi, jako jsem já.

A přesto, politická strategie utvářená strachem nepomohla vyřešit takzvanou uprchlickou krizi. Nepomohla odstranit strach lidí, že jejich komunity budou zničeny, nebo že jejich země ponesou břemeno, o němž si myslí, že by ho nést neměly. A nezabránilo to lidem jako já, aby prchali ze svých domovů a hledali bezpečí.

Vzhledem k tomu, že otázky migrace, azylu a integrace dominují politické debatě v Evropě, myslím si, že by Evropané měli slyšet hlas uprchlíka. Možnám že vás přesvědčím, že nás více spojuje, než co nás rozděluje.

Jmenuju se Mohammed Badran a jsem student antropologie na univerzitě v Amsterodamu. Jsem zakladatelem sítě, vedené uprchlíky "Syrští dobrovolníci v Holandsku"  a člen "Sítě pro hlas uprchlíků". Jsem také uprchlík.

Narodil jsem se v Sýrii jako palestinsko-syrský uprchlík. Stal jsem se uprchlíkem znovu r. 2013, kdy jsem odešel do Evropy, zanechal jsem za sebou svou rodinu, své přátele, svou univerzitu a svůj domov. Když jsem vyrůstal, snil jsem o tom, že nějakým způsobem změním svět. To se nezměnilo. Jsem ještě více rozhodnut, než kdokoliv jiný, že žádné dítě nesmí zažívat, jaké to je narodit se jako uprchlík.

Jako obhájce uprchlíků jsem viděl a zažil demoralizující stigmatizaci, která jde ruku v ruce s tím slovem. Je přeplněné zápornými významy - je to důsledek mnoha let úzkoprsé politické strategie, která je realizována, aniž by kdo vzal v úvahu nás, samotné uprchlíky.

Evropa nás vidí jako statistiku. Kolik uprchlíků přijímáme? Kolik uprchlíků bude na nás závislých? Jsou pro nás uprchlíci hrozbou? To, čemu tvůrci evropské politiky nedokázali porozumět, je, že my jsme aktivní lidé, kteří mají čím přispět společnosti. Nejsme žádní pasivní příjemci, kteří nevědí, co je nejvhodnější pro ně, pro jejich nový domov či pro ty, které zanechali za sebou.

Řekněme to jasně. My jsme farmáři, studenti, lékaři a inženýři. Jsme lidé, kteří se rozhodli riskovat. Použili veškerého svého důvtipu a vynalézavosti, jak uniknout válce a útlaku. Jsme živoucím důkazem, že skutečnou krizí není uprchlická krize, ale je to krize odpovědnosti.

Když čelí nějaká evropská země na svých hranicích skupině uprchlíků, její vláda se snaží přesunout za to odpovědnost někomu jinému, jako by to byl horký brambor, namísto toho, aby zkoumala, jak lze odpovědnost sdílet po celém regionu a globálně.

Tato krátkozraká politická strategie a současný důraz Evropské unie na pohraniční kontroly se ukázaly jako zcela neúspěšné, zejména pokud jde o veřejně stanovený cíl EU bojovat proti pašování lidí a proti sítím pašeráků.

Nedávná zpráva vydaná Organizace OSN pro drogy a zločinnost odhaduje, že zisky pašeráků dosáhly v roce 2016 5 - 5,7 miliard dolarů. Tato organizace také zjistila, že přísnější pohraniční kontroly vedly k rychlým změnám přístupových cest do Evropy a ke zvýšení míry ohrožení života migrantů, avšak celkový počet pašovaných migrantů nepoklesl.

Evropa může a musí přijmout lepší řešení.

Prvním logickým krokem k vytvoření udržitelné reakce na migraci je zahrnout uprchlíky do diskusí o vytváření politické strategie. Jedině nasloucháním uprchlíkům samotným může EU doufat, že přijme strategii pro integraci, migraci a azyl, jaká bude respektovat lidská práva a podporovat tytéž evropské hodnoty, které sdílíme vy i já.

Moji přátelé, kolegové i já jsme živoucí důkazy toho, co uprchlíci dokáží, když dostaneme prostor, abychom mohli aktivně jednat. Uprchlické organizace, jejichž jsem členem, zorganizovaly, aby uprchlíci spolupracovali, ke svému vlastnímu prospěchu, ale i ku prospěchu hostitelských komunit, jejich městských i národních vlád a mezinárodních organizací.

Evropa se octla v začarovaném kruhu politické strategie, hnané strachem. Činnost uprchlíků ten začarovaný kruh může rozbít a pomoci jí realizovat její vizi kontinentu, který zosobňuje své vlastní hodnoty lidských práv i rovnosti pro uprchlíky a všechny občany. Jediné, co musí Evropa udělat, je naslouchat a angažovat se.

Evropané, naléhám na vás: Nedovolte strachum nebo našim údajným odlišnostem, aby nás zaslepil vůči možnostem změn, které můžeme společně realizovat. /Pracujme společně a hledejme společně společná řešení, která nás lépe připraví na naši sdílenou budoucnost.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
6656

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2019