Po masových vymíráních evoluce uplatňuje "rychlostní limity" na oživení

10. 4. 2019

Trvá nejméně deset milionů let, než se biosféra plně vzpamatuje z masových vymírání druhů. Jedná se o jakýsi rychlostní limit pro obnovu druhové pestrosti, který vědci dobře znají. Vysvětlení pro toto pravidlo obyčejně pracují s environmentálními faktory, ale výzkum provedený Texaskou univerzitou v Austinu je spojuje s něčím jiným: S evolucí.

Rychlostní limit pro oživení byl pozorován ve všech fosilních dokladech, od Velkého vymírání, které vyhubilo takřka veškerý život v oceánu před 252 miliony let, až po masivní zásah asteroidem, který zahubil všechny nelétající dinosaury. Studie publikovaná v časopise Nature Ecology and Evolution se zaměřuje na posledně zmíněný příklad. Zkoumá, jak se život vzpamatoval z posledního masového vymírání, které před 66 miliony let zničilo většinu dinosaurů. Dopad asteroidu představuje jediný případ v dějinách planety, kdy došlo k rychlejší změně, než u současné změny klimatu vyvolané člověkem.

Myšlenka, že evoluce - konkrétně doba, za jak dlouho přeživší druhy vyvinou vlastnosti, které jim pomohou zaplnit prázdné ekonomické niky nebo vytvořit nové - může stát za omezenou rychlostí oživení, je teorií navrženou před dvaceti lety. Tato studie předkládá první důkazy nalezené ve fosilních záznamech.

Tým použil fosilní zbytky planktonu zvaného foraminifera. Porovnával diverzitu planktonu s jeho fyzickou složitostí. A zjistil, že složitost byla obnovena předtím, než došlo k obnově počtu druhů - což naznačuje, že je třeba jisté úrovně ekologické komplexity, než může vzniknout diverzifikace.

Masová vymírání druhů tedy zničí zásobu evolučních inovací za statisíce let. Rychlostní limit se týká času, který je třeba k vybudování nové zásoby vlastností, jež mohou vyprodukovat nové druhy rychlostí srovnatelnou se situací před vymíráním.

Výzkumníci byli inspirováni ke zkoumání vazby mezi oživením a evolucí proto, že předchozí výzkum ukázal, že oživení si vyžádalo miliony let, navzdory tomu, že mnohé oblasti byly obyvatelné brzy po vymírání. To naznačuje, že řídícím faktorem je něco jiného než samotné prostředí.

Nový výzkum zjistil, že ačkoliv diverzita planktonu foraminifera jako celku byla asteroidem zdecimována, druhy, které přežily, se rychle rozšířily a mohly znova zaplnit dostupné ekologické niky. Nicméně po počátečním oživení musely další nárůsty druhové diverzity čekat na vznik nových vlastností. Deset milionů let po vymírání celková diverzita planktonu dosáhla takřka úrovně před kritickou událostí.

Autoři tvrdí, že oživení po předchozích vymíráních nabízejí vhled do toho, co může přijít po probíhajícím moderním vymírání, které je vyvoláváno změnou klimatu, ztrátou habitatu, invazivními druhy a dalšími faktory.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2850

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2019