Monbiot: Jen vzpoura zabrání ekologické apokalypse

15. 4. 2019

čas čtení 3 minuty
Nikdo nás nezachrání. Životně důležitá je hromadná občanská neposlušnost. Jen ta může přimět politiky jednat

Kamkoliv se podívám, vidím, že se lidé zuřivě snaží odmítnout morální výzvu, jíž je hrozící ekologická katastrofa, píše George Monbiot. Zdrojem těchto výmluv je hluboce zakořeněné přesvědčení, že jestliže jsme opravdu v krizové situaci, někdo odněkud přijde a zachrání nás. "Oni" to nedopustí.

Jenže žádní "oni" neexistují. Jsme jenom my.

 

 


Politikové, jak snad vidí všichni, kdo sledují jejich reakce, jednají chaoticky, neochotně a v izolaci. Jsou strategicky neschopní řešit i krátkodobé krize, nemluvě o obrovské existenční krizi globálního oteplování. Pokud nebude doprovázen koncentrovanou silou protestu, artikulujícího přesné požadavky a utvořícího prostor, v němž mohou vzniknout nové politické organizace - hlasování ve volbách zůstává v podstatě tupým a chabým nástrojem.

Sdělovací prostředky, s několika málo výjimkami, jsou aktivně nepřátelské. I když se média těmito otázkami zabývají, opatrně se vyhýbají jakékoliv zmínce o moci. Hovoří o rozkladu životního prostředí, jako by jeho zdrojem byly jakési záhadné, pasivní síly, a navrhují mikroskopická řešení pro obrovské strukturní problémy.

Těm, kdo vládnou zemím a utvářejí veřejný diskurs, nelze důvěřovat, že zachrání život na této planetě. Neexistují žádné dobré úřady, které nás ochrání. Nikdo nás nepřijde zachránit.

Katastrofa postihuje lidi už nyní. V Mozambiku, v Zimbabwe a v Malawi, v zemích zničených cyklonem Idia, v Sýrii, v Libyii a v Jemenu, kde klimatický chaos přispěl k vzniku občanských válek, v Guatemale, v Hondurasu a v El Salvadoru, kde selhání sklizní, sucho a rozklad rybaření vyhnaly lidi z domovů.

Každá nelineární změna v historii lidi překvapila. Jak vysvětluje Alexej Jurčak ve své knize o rozkladu Sovětského svazu - Všechno bylo na věčné časy, až to najednou už nebylo - systémy vypadají nezměnitelné, a pak se najednou kompletně rozloží. Ze zpětného pohledu pak rozklad vypadá nevyhnutelný. Náš systém - charakterizovaný trvalým hospodářským růstem na planetě, která neroste - nakonec zkolabuje. Jedinou otázkou je, zda bude tato transformace plánovaná či neplánovaná. Naším úkolem je zajistit, aby byla plánovaná, a udělat to opravdu rychle. Musíme vytvořit nový systém, založený na zásadě, že každá generace, všude, má stejné právo těšit se z bohatství přírody.

Je to méně neřešitelné, než si představujeme. Jak dokazuje historický výzkum Ericy Chenoweth, má-li uspět masové pokojné hnutí, stačí, aby se zmobilizovaly 3,5 procenta obyvatelstva. Jakmile si uvědomíme, že se status quo změnil, náhle přejdeme od podporu jednoho stavu k podpoře jiného stavu. Až se angažovaných 3,5 procent obyvatelstva sjednotí za požadavky nového systému, sociální lavina, která bude následovat, se stane nezastavitelnou.

Dnes jde do ulic Extinction Rebellion, Vzpoura proti vyhlazení. Úspěch této mobilizace závisí na nás. Začal boj o svržení systému, který popírá život.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

 

0
Vytisknout
13649

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2019