Zásadní problém současnosti a budoucnosti ČR v několika číslech

Není jedna Česká republika

18. 4. 2019 / Bohumil Kartous

Českou republiku ohrožuje její vnitřní regionální nerovnost. Vedle Prahy, která je superbohatá i na poměry EU, sestává ČR z "balkanizovaných" regionů, jejichž současnost a budoucnost je decimována odchodem vzdělaných lidí a idiocií politické reprezentace, která se mermomocí snaží tento trend posílit. Za vrcholného nezájmu společnosti, které se vysmívají lidé jako Zeman. Tito paraziti vědomě vnitřního rozvratu zneužívají pro dosahování lokajských cílů kšeftařů s chudobou a napájejí českou společnost, nesebevědomou a nedostatečně občanskou, vitriolem minulých proher a jejich trvalého zpřítomňování. Budoucnost v ČR nebude pro mnoho lidí šťastná, pokud se společnost nezmátoří a nezvolí si do čela lidi schopné a odpovědné. K tomu je ale třeba skutečně obrátit pozornost od toxinů, kterými se Češi tak rádi krmí (doslova i metaforicky) k podstatě přítomnosti a budoucnosti


Pokud se někdo skutečně pídí po kořenech toho, proč se v ČR tak daří dezinformačním kampaním a proč tak velká část společnosti s pocitem zadostiučinění raději neslyší, nevidí a se zápalem disidentů podporuje sebedestruktivní hloupost politických a mediálních šmejdů, nelze se bavit o nedostatku vzdělání či kritického myšlení. Pokud by šlo "pouze" o informační negramotnost, řešení by bylo relativně jednoduché. Jenže lidé, kteří se zuby nehty drží dezinformačních narativů a nechávají za sebe mluvit intelektuální zoufalce, jejichž jedinou ambicí je dosáhnout pocitu společenského přijetí za každou cenu, mají často velmi slušnou kognitivní výbavu. Jsou schopni svůj blud obrnit proti ohrožení fakty a dekonspiracemi velmi pevně. To tedy ale musí mít důvod. Tím důvodem je společensky smrtící rozvrat společenské důvěry. Když se pak podíváte, jak se tento rozvrat projevuje v politické volbě, propisuje se do něj velmi silně regionální nerovnost v ČR. 

Ta je zachycena na snímku č. 78 této prezentace. Z ekonomického hlediska není možné mluvit o České republice. Obrovská koncentrace bohatství v Praze, která vytváří takřka dvojnásobek průměrného HDP v EU na hlavu (!) staví do propastného kontrastu zbytek země: okolí Prahy a jih spadající mezi tzv. středně rozvinuté regiony, což ovšem znamená podprůměr v rámci bohatství EU a sever, zejména severozápad ve stavu relativní evropské chudoby.

A tato vnitřní nerovnost v bohatství se bude s velkou pravděpodobností zvětšovat. Často používám velmi zajímavou mapu vytvořenou českým jazykovědcem Jakubem Marianem na základě dat z Eurostatu. Ta ukazuje, jak je to s koncentrací vzdělaných lidí v jednotlivých evropských regionech. Na této mapě je velmi realisticky vykresleno to, co je v parametru HDP na hlavu řečeno výše: v Praze masivní koncentrace vysokoškoláků, v některých regionech jejich kritický nedostatek (a pravděpodobný další úbytek). Lidé s vyšším vzděláním odcházejí ze severních regionů ČR, úbytek je nejmasivnější v regionu Moravskoslezském (str. 6 zprávy o stavu regionů v rámci EU, která ovšem zachycuje jen celkový počet, nikoliv proměnu sociodemografie obyvatelstva).

Kvalita vládnutí na severozápadě je v celkovém evropském kontextu hodnocena v podstatě na úrovni balkánských zemí EU, severní část Moravy je na tom jen o trochu lépe (interaktivní mapa v prezi formátu, část Quality of government index). Právě to jsou regiony, kde jsou v současnosti u moci lidé s extrémním citem pro destrukci budoucnosti ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Hejtmani Vildumetzová a Vondrák (Ano) jsou největšími proponenty omezení v přístupu ke vzdělání a vytváření levné pracovní síly pro současnou poptávku montoven, jejíž perspektivu lze počítat v letech. 

Je velmi pravděpodobné, že pokrytci, kteří v současnosti zneužívají vnitřní rozpolcenosti ČR, budou poukazovat na v letech rostoucí HDP napříč regiony. To je ovšem dáno těsnou ekonomickou vazbou na Německo, která postupně ztratí svůj současný ekonomický potenciál, jak ukazuje detailní analýza PwC postavená na datech OECD týkající se vlivu automatizace. Zejména regiony, které mají největší podíl montoven (ty s nejnižší vzdělanostní strukturou) se propadnou oproti Praze ještě výrazněji.

Česká republika potřebuje nutně střednědobá politická řešení. Příkladem hodným pozornosti může třeba návrh na decentralizaci státní správy poslance STAN Jana Farského. Nejde zdaleka jen o symboliku, jde o to udržet v regionech lidi, kteří mají vzdělání a budou do života v takových lokalitách vnášet odlišné kulturní prvky. Vedle toho je tu naprosto, takřka zločinně zanedbaná konektivita, která by mohla umožnit, aby se lidé z regionů typu Karlovarsko a Ústecko nestěhovali, ale díky snazší dostupnosti centra z něj odváželi výdělek tam, kde ho získat nemohou. Zabránit urbanizaci rozvinutých společností a vytváření velkých center nelze, lze ale tímto způsobem nadprodukci centra dostávat tam, kde hrozí vylidnění.

Z dlouhodobého hlediska je ovšem třeba významně změnit způsob uvažování. V diskusi s Raimo Vuorinenem, jenž byl hostem konference Úspěch pro každého žáka, jsem se ptal na to, zda je finský vzdělávací systém tak dobře spravovaný proto, že ho společnost považuje za důležitou součást strategie přežití pod trvalým vnějším tlakem. Tuto hypotézu mi potvrdil. Češi si stále nepřipouštějí, že by takový vnější tlak a ohrožení existovalo. To pro velkou část této společnosti může znamenat ztrátu perspektivy. A mezi tím si těch pár procent nejbohatších připravuje rezervy v zahraničí pro případný exit svých rodin... Pokud se tedy nevzpamatuje střední třída a nezačne myslet na budoucnost v kontextu celé společnosti, bude to ona, kdo nejvíce ztratí. Jelikož bezprizorní už toho moc ztratit nemohou.

0
Vytisknout
4853

Diskuse

Obsah vydání | 23. 4. 2019