Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Snad nás Němci konečně budou poslouchat a předběhnou je Poláci

17. 5. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

V nedělní politické debatě v České televizi mě úplně šokoval senátor Šlachta (Přísaha). Všiml si totiž a veřejně, jasně to řekl, že Polsko nás předběhlo téměř ve všem. Podle něj to znamená, že záleží na tom, jak daná země implementuje bruselská rozhodnutí. Neuvěřitelné. Ta odvaha, i když bylo znát, že to je i na něj moc. Mnohem lehčí bylo hádat se o sudetských Němcích.

Ale zpět k hrůze bruselského diktátu. Šlachtovo vyjádření kontrastovalo s tím, že ministr Červený (Motoristé sobě) řekl, že Německo lituje, že neposlouchá rady České republiky. Pozoruhodné je, že to řekl v kontextu debaty o tzv. 28. režimu, čili snahy bohatých vyspělých států EU udělat si společenství po svém bez nás. Dokonce tam prý chtějí Benelux i s Bruselem! Šokující nezodpovědnost. Asi chtějí být nekonkurenceschopní, protože jinak by se řídili příkladem České republiky. Co ostatně může budit větší údiv v Německu, Francii, Beneluxu než vyspělost České republiky!

Ministr Červený jasně odmítl další integraci EU, protože by to prý znamenalo, že za nás budou rozhodovat právě Francie, Německo a Benelux (ano, pořád ti samí). Tak budou rozhodovat bez nás, protože strašně litují, že nedodržují naše rady. Možná by jim přece stačilo říci: pokud se budete chtít trhnout, nebudeme vám už žádné rady dávat! A budeme mít zase skvělou Evropu suverénních států. Prostě nás budou poslouchat. A budeme všichni konkurenceschopní.

Na přetřes přišla i slavná Draghiho zpráva. Podle poslance Dvořáka (STAN) máme jako Evropa poslední šanci na integraci. Podle ministra Červeného zpráva ukazuje hrůzu bruselské byrokracie. Podle poslankyně Decroix (ODS) by Brusel mohl přestat se zbytečnými tématy, jako jsou kulturní války, a zaměřit se na integraci práva a ekonomiky, jak to prý chce Draghiho zpráva. Problém je, že ty podivné země na západě, kde se žije nejlépe na světě, mají jiné hodnoty, než jsou ty naše ruské. Ale třeba když jim pohrozíme, že jim přestaneme radit, tak nás poslechnou a přestanou s těmi nesmysly.

Určitě nemohu minout první a hlavní téma celé debaty. No přece sjezd sudetských Němců v Brně. Podle Šlachty můžeme odpustit, ne zapomenout. Člověk, který měl v roce 1945 deset let, tedy za nic z nacistických ani jiných zločinů nemohl, má dnes 90 let. Komu chce Šlachta odpouštět? Ale šel ještě dále: vyjadřovat se prý mají k tématu jen ti, kdo to zažili. Tak by měl jít vyvolávat duchy na hřbitov. O první republice nebo napoleonských válkách by se už vůbec mělo zakázat mluvit, leda na spiritistických seancích.

Samozřejmě byla shoda na tom, že je důležité smíření a pohled do budoucnosti. Obě strany sporu se obviňovaly, že téma zneužívají. Zaujalo mě, jak ministr Červený kladl důraz na to, jak jsou vztahy s Německem dobré (asi nás konečně začali poslouchat, tak je naděje!), ale sudetští Němci to mohou jen kazit. Dvořák a Decroix hájili česko-německou deklaraci. Ale i Červený a Šlachta ji hájili. Všichni věděli, jak to je ve skutečnosti. Přesto se hádali. Kdyby aspoň dávali rady Německu a pomohli mu!

Šlachta říkal, že česká populace na sjezd sudetských Němců na svém území není připravena. Červený říkal, že ten odpor jde zdola a vláda a Sněmovna na to musely reagovat. Dvořák říkal, že politici mají vášně mírnit. A tak dále. Samozřejmě nebylo možné nepohádat se o téma Benešových dekretů, vyhnání Němců atd. Zároveň bylo jasné, že všechno je všem jasné, přesně podle česko-německé deklarace.

Tak hlavně musíme doufat, že se opravdu budeme dívat do budoucnosti a hlavně že si Němci konečně uvědomují, jak zásadní je dbát na naše rady. Třeba je pak předběhnou i Poláci a bude všem hezky v Evropě suverénních států.