Samozřejmě, že se Trumpova kampaň spikla s Ruskem

19. 4. 2019

 

Právě zveřejněná Muellerova zpráva zaznamenává ve skvostných, úzkostlivě pečlivých podrobnostech, jak  Trumpova předvolební kampaň flagrantně spolupracovala s Ruskem, které zasahovalo do prezidentských voleb v roce 2016 a jak sebou pak Trump mlátil a bědoval, když se snažil zabránit průběhu spravedlnosti, aby to nikdo nezjistil.

"Zatímco tato zpráva nedochází k závěru, že prezident spáchal nějaký trestný čin, zároveň ho obvinění nezprošťuje."
 

Fakta ruského případu jsou docela jednoduchá. Všichni zaměstnanci Trumpovy kampaně spolupracovali usilovně s několika štáby Rusů jak před volbami v roce 2016, tak po nich.  George Papadopolous, Jared Kushner, Donald Trump Jr, Carter Page, Paul Manafort, Erik Prince, Steven Bannon, Michael Flynn - Muellerova zpráva o Rusku obsahuje více než dost trumpsterů na to, že to stačí na důkaz spiknutí.

Jediným problémem je, že spolupráce neexistuje jako právní koncept. Trestným činem je konspirace a to závisí na zcela jasné koordinaci. "Chápeme koordinaci jako něco, co vyžaduje dohodu - mlčenlivou nebo otevřenou - mezi Trumpovou kampaní a ruskou vládou o zasahování do voleb," píše Mueller. "To vyžaduje více než jednání obou stran na základě informací z druhé strany anebo na základě reakcí na činnost druhé strany."

Bez dohody o koordinovaných akcích zasahujících do voleb není konspirace, ale je množství toho, co se dá nazvat spolupráce.

Kromě toho se Muellerovi mnohé nepodařilo zjistit. Mnoho svědků citovalo pátý dodatek americké ústavy, nebo lhali, takže za to byli pak obžalováni, nebo vymazali své emaily a esemesky, nebo používali zašifrované komunikace. "Vyšetřování se nepodařilo vždy získat přípustné informace či svědectví, anebo kompletní obraz činnosti, kterou podnikaly vyšetřované osoby," vysvětluje Mueller.

Typickým případem je Jeff Sessions, zoufale neschopný ministr spravedlnosti. Spáchal křivopřísežnictví, když řekl v Kongresu: "S Rusy jsem nekomunikoval." Mueller zjistil, že se Sessions sešel s ruským velvyslancem a během Republikánského sjezdu i ve své kanceláři v Senátu s ním hovořil o předvolební kampani. Avšak Sessions si na toto jednání "nevzpomněl", když svědčil Kongresu. Také se vyjádřil, že si myslí, že "komunikace" znamená "delší dobu probíhající výměna informací".

V obou případech zjistil Muellerův tým, že zoufalé výmluvy a slovní uhýbání je "přijatelné", což znamená, že "nejsou k dispozici dostatečné důkazy, že Sessions ve svých odpovědích záměrně lhal, a proto není možné zajistit trestní odsouzení za křivopřísežnictví či za falešné svědectví."

Výrazně je vidět rozdíl mezi zásadovými, racionálními a přesnými argumenty Muellerových právníků a drzými a šílenými nesmysly, které pocházejí od Donalda Trumpa a všech, kdo ho obklopují.

Mueller vysvětluje, jak nemohl rozhodnout, zda Trump bránil průběhu spravedlnosti. Jeho delikátní skrupule nejsou protějškem pro nešikovné manévry Trumpa demagoga. Jeho neohrabané pokusy bránit průběhu spravedlnosti jsou tak časté a tak nekompetentní, že tituly kapitol druhého svazku Muellerovy zprávy se čtou jako scénář pro komický film, který nikdy nebude natočen.

"Prezident se pokouší přesvědčit KT McFarlanda, aby zkonstruoval svědeckou výpověď popírající, že řídil Flynnova jednání s Kisljakem", "Prezident žádá Coreyho Lewandowského, aby požádal Sessionse, aby omezil mimořádné vyšetřování."

Bill Barr, nynější nešťastný americký ministr spravedlnosti, usoudil, že všechno toto v Muellerově zprávě znamená, že nic není utajováno. Nezkorumpovaný prezident bez korupční motivace, trpěl, vysvětlil Barr, činností zlovolných federálních vyšetřovatelů, kteří se snažili jeho prezidentství ochromit!

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
3510

Diskuse

Obsah vydání | 23. 4. 2019