Jana Maláčová a česká levice

9. 4. 2019 / Boris Cvek

V nedělních Otázkách V. Moravce na mne udělali velmi dobrý dojem oba diskutující. Od pana Niedermayera, europoslance za TOP09, jsem to čekal, u paní Maláčové, ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD, jsem měl mnohem větší pochybnosti. Ale paní Maláčová mne přesvědčila ještě více než pan Niedermayer.

 

Ne že by ze mne udělala socialistu. Stále zůstavám středovým liberálem, který považuje za klíč k blahobytu především právní stát, fungující instituce, zejména státní správu, a občanskou společnost. Ostatně neměl jsem pocit, že bych v tom byl s paní Maláčovou nebo panem Niedermayerem v rozporu. Včerejší debata se věnovala sociálním výdajům. Pan Niedermayer například tvrdil, že důchody mají být co nejvyšší, jaké si můžeme dovolit. Stejně tak říkal, že je třeba zvyšovat podporu rodin s dětmi. Tedy v tomto smyslu tu principiální spor nebyl. Spor byl, jak bylo lze čekat, samozřejmě o to, kolik peněz na tyto výdaje máme.

Paní Maláčová odmítla zúžit debatu na odbornou ekonomickou hantýrku. Řekla, že politika musí být politická a že není možné argumentovat lidem v nouzi tirádami o vyrovnaném rozpočtu. A přihlásila se k socialistickému zvyšování daní. Tohle je podle mne naprosto správná agenda pro sociální demokracii. Rozhodně by bylo dobré, kdyby se politická energie v tomto státě věnovala těmto tématům a nikoli dřívější agendě ČSSD typu „ani jednoho uprchlíka“ nebo „změna ústavy na ochranu majitelů zbraní“. Paní Maláčová je ovšem stále v ČSSD jakousi bílou vránou, naprosto kontrastující s regionálními bafuňáři typu pana Onderky nebo zdatnými vyjednavači typu pana Hamáčka. Levicová agenda musí být u sociální demokracie uvěřitelná, nemůže to být krytí pro její minulost.

Aniž bych chtěl uměle vyvolávat v České republice sociální konflikt, faktem je, že na Západě se lidé k blahobytu prostávkovali, že socialistická politika by nikdy nedosáhla toho sociálního státu, který vidíme v Německu nebo Švédsku, kdyby byla založena na nenávisti k uprchlíkům a ochraně majitelů zbraní. Kolikrát se stávkuje u nás nebo na Ukrajině nebo v Rusku? Jakému tlaku čelí náš mafiánský kapitalismus ze strany pracujících a levice? Naopak způsob švédské důchodové reformy, kterou provedli tamní socialisté, jsem nedávno slyšel chválit dokonce z úst fundamentalisticky pravicového ekonoma Pavla Kohouta.

Specifické pojetí politiky u pana Babiše, který chtěl vytvořit stranu pro všechny, který chtěl bojem s korupcí získat spoustu peněz pro veřejné výdaje, doufejme, pomalu končí. Babiš využil ekonomické konjunktury, která mu spadla z nebes, a hlouposti sociální demokracie, která politickou energii věnovala tématům odmítání uprchlíků a ochrany zbraní. Pokud jde o možné navyšování korporátních nebo specificky sektorových daní, byla to agenda už za doby pana Sobotky, který v tomhle Babišovi ustoupil už na podzim 2013, když vyjednával vládní kolalici, která pak Sobotku i ČSSD zničila. Zrovna dnes jsem například slyšel, že problém alkoholismu mládeže u nás je z velké části způsoben příliš levným alkoholem. To se opakuje už mnoho let dokola. Zvýšení zdanění z alkoholu nebo tabáku zní tedy docela rozumně. Další témata jsou sektorové daně pro banky nebo daně z dividend.

Když slyšíte „debatu expertů“ na tohle téma, nebo vlastně na jakékoli jiné téma, tak je jí jednak velmi obtížné rozumět – což je vražda politiky a jakékoli společenské soudržnosti – jednak „experti“ se samozřejmě neshodnou, protože neexistuje nějaká shora zjevená pravda, jak mají být vysoké daně, jaké mají být vypláceny důchody atd. Společnost je příliš složitá. Nezapomeňme, že „experti“ nás ani nedokázali varovat před ekonomickou krizí, která vypukla před deseti lety. Tím je nechci úplně shazovat, ale politika se na nich stavět nedá, zejména ne politika, která nemá politiku zničit a nahradit ji „selským rozumem“, nacionalismem a nenávistí k migrantům, protože tyhle věci jsou na rozdíl od expertů „dokonale srozumitelné“.

Ze mne osobně by se v okamžiku fungující levice v ČR a blahobytu na úrovni Německa stal asi středopravý volič, i když bych občas jistě volil levici, třeba i zelené, kteří v normálních západních podmínkách jsou jasně nalevo. Výměna lidí, stran a idejí v politice jsou její živnou půdou. Nikdy nepochopím lidi, kteří volí stále tu stejnou stranu, byť to samozřejmě naprosto respektuji. To, co potřebujeme, je oživení politiky, návrat politického střetu, a to pokud možno nikoli na téma, jestli budeme, nebo nebudeme, vyvražďovat Židy, ale na téma, jak má naše společnost pokračovat v blahobytu a hodnotách, které v západní Evropě zvítězily po druhé světové válce. Kdyby se někdy stalo to, že sociální demokracii v Česku budou reprezentovat lidé skutečné politické levice, jako je paní Maláčová, a ne bafuňáři, jako Onderka, Hašek a Škromach, máme šanci stát se konečně Západem.

0
Vytisknout
6146

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2019