Nový výzkum ukazuje, že převratné objevy ve vědě dělají malé týmy a jednotlivci, nikoliv velké týmy

3. 4. 2019 / Boris Cvek

Často slýcháme z vědeckého prostředí jako samozřejmý argument, že moderní věda je nutně postavena na týmové práci, že její objevy jsou kolektivním dílem atd. Je přece tak složitá, tak mohutná, že to bez týmů nemůže jít. Kdo zná reálné dějiny vědy, včetně vědy 20. století, ví, že opak je pravdou. Jasně to potvrdil výzkum, publikovaný 21. února v časopise Nature (redakce se dokonce rozhodla tento výzkum dát jako obrázek na obálku čísla – obrázek je zachycuje žraloky v hejnu sardinek a pod ním je napsáno „The ecology of research“).

 

Autoři analyzovali více než 24 milionů vědeckých článků, které byly publikovány mezi lety 2014-1954, a vytvořili speciální metriku, kterou lze určit, nakolik je daný článek převratný (disruptive). Je banální pravdou, že čím je větší tým, tím citovanější výzkum produkuje. Více citací znamená, že výzkum je konformní. Thomas Kuhn tohle ve své slavné knize Struktura vědeckých revolucí nazývá „normální vědou“. V normální vědě se prostě rutinně shromažďují poznatky, vědci se pohybují ve srozumitelném rámci a všechno dává smysl.

K vědeckému pokroku ale „normání věda“ podle Kuhna nestačí. To, co vědu vede skutečně dál, jsou „vědecké revoluce“. Na těch se většinou podílí pár jedinců, nikoli velké týmy. Tak to aspoň je v dějinách vědy (dokonce i celé „dogma molekulární biologie“ vymyslel jeden člověk, a to Francis Crick, který se pak z oboru stáhl, když se mu zdálo, že to začíná dělat nějak moc lidí). Článek publikovaný v Nature ukazuje, že je tomu skutečně tak, že čím je tým vědců menší, tím převratnější objevy dělá. Nejvíce převratné objevy dělají jednotlivci. Je zajímavé, že to platí napříč všemi vědeckými disciplínami, dokonce i v oblasti patentů a vývoje nový technologií.

Autoři dokonce ukazují, že pokud nějaký vědec dělá převratné objevy jako člen malého týmu, tak jakmile funguje ve velkém týmu, přestane ty převratné objevy dělat. Velké týmy mají ve vědě funkci oné „normální vědy“, tedy věda, která se konsoliduje, která si rozumí a funguje rutinně. Naopak s velkými převratnými myšlenkami přicházejí jednotlivci a malé týmy, zde je základ vědeckých revolucí. Pro dějiny vědy nic nového. Pro vědce, kteří troubí do světa onu mantru, že moderní věda je už něco jiného než její reálné dějiny, to bude ale skutečně nepříjemné zjištění.



News & Views v Nature (jedná se o jakési shrnutí pro čtenáře):

https://www.nature.com/articles/d41586-019-00350-3?fbclid=IwAR3X6PEAC2F-8RIseFLf1r-ItDfv5MNC8HsG4ZIkbC1A8MEeqwGKnfwCIW4

Původní článek:

https://www.nature.com/articles/s41586-019-0941-9



1
Vytisknout
4231

Diskuse

Obsah vydání | 9. 4. 2019