Jak Rusko anektovalo Venezuelu, aniž by muselo vystřelit

5. 4. 2019

Rusko a Venezuela jsou pragmatickými přáteli. Za režimu Huga Cháveze se jejich vztah soustředil na společného nepřítele, Spojené státy. Dnes za Nicoláse Madura se osa Moskva-Caracas soustřeďuje na ekonomické příležitosti, vliv a bezpečnost. Madurův režim se znepokojuje kvůli sebezáchově a Moskva má v úmyslu zajistit si vysoce lukrativní ekonomické příležitosti v ropném sektoru. Rusko je dále rozhodnuto zvýšit vliv v Latinské Americe na úkor Spojených států. Nestabilní politická situace ve Venezuele umožňuje Moskvě dosáhnout některých z těchto zahraničněpolitických cílů ekonomickými prostředky, jakožto věřitel poslední instance, napsal Caleb M. Larson.

Venezuela dál silně investuje do ruských výrobků, většinou do vojenského vybavení a zbraňových systémů. Za Madura se také stala partnerem ruské ropné společnosti Rosněfť při obchodování s enormními ropnými aktivy a dalšími projekty výměnou za půjčky a při zřízení Petra, první světové kryptoměny podporované státem. Venzuela je nyní u zahraničních věřitelů těžce zadlužena, zejména u Ruska, a její solventnost je pochybná. Rusko ze své strany poskytuje Madurovu režimu přístup k úvěru a ozbrojenému personálu prostřednictvím soukromé vojenské společnosti Wagner a vojáků pravidelné armády, výměnou za platby v ropě, smlouvách o průzkumu ložisek a kryptoměnu pochybné hodnoty.

24. března Rusko použilo letouny Iljušin Il-62M a Antonov An-124 k převozu asi stovky vojáků a 35 tun materiálu z ruské letecké základny Čkalovskij na mezinárodní letiště v Caracasu, s mezipřistáním v Sýrii.

Partnerství ve zbrojařském průmyslu je rozsáhlé a zahrnuje ruční zbraně stejně jako větší zbraňové platformy. V roce 2007 Venezuela zakoupila 5 000 odstřelovačských pušek Dragunov, 100 000 útočných pušek AK-103 a jednala o otevření továrny s roční kapacitou výroby 25 000 licenčních AK-103. V roce 2009 byly hlášeny prodeje zbraní v ceně 4 miliardy dolarů zahrnující 92 tanků T-72, systémy protivzdušné obrany Buk-M2 a S-300, bojová vozidla pěchoty BMP-3, 24 letounů Suchoj-30MK a řadu bitevních vrtulníků a dopravních letounů.

Za Cháveze si Venezuela také zajistila smlouvu o jaderné spolupráci s Ruskem v roce 2010, s úmyslem postavit jaderný reaktor. Tyto jaderné plány dosud nebyly realizovány.

Velká většina venezuelské kupní síly vychází z prokázaných nebo neprokázaných ropných rezerv. Země má největší prokázané zásoby ropy na planetě, přes 300 miliard barelů, a využila tohoto potenciálního zdroje příjmů k financování špatně řízené ekonomiky prostřednictvím úvěrů poskytovaných Ruskem - výměnou za práva zkoumat a rozvíjet potenciální ložiska ropy a plynu a za dodávky milionů barelů ropy coby splátky dluhu. Ačkoliv zlaté časy sovětské finanční pomoci Latinské Americe jsou dávno pryč, pokračující ruské investice v regionu indikují obnovený dlouhodobý zájem na udržení a prohloubení svazků mezi Caracasem a Moskvou.

V roce 2011 si Venezuela zajistila přinejmenším dvě půjčky z Ruska, každou v ceně 4 miliard dolarů, zjevně na modernizaci zastarávající armády. Dalších 6,5 miliardy získala od Rosněfti státní ropná společnost PdVSA za 4 miliony barelů surové ropy měsíčně - což Venezuela nedokáže v plném rozsahu plnit. Tato dohoda brání prodeji ropy na světovém trhu do rafinérií, čímž dál ožebračuje venezuelskou ekonomiku a činí Caracas závislejším na Moskvě.

V roce 2016 Rosněfť a PdVSA navrhly společně rozvíjet venezuelská ložiska zemního plynu na šelfu. Navíc Venezuela nabídla 49,9 % akcií společnosti Citgo (se sídlem v USA) jako jistinu k půjčce do Rosněfti v ceně 1,5 miliardy dolarů, poté co již dříve došlo k převedení 50,1 % akcií společnosti Citgo. Citgo představuje nejhodnotnější venezuelské zahraniční aktivum. Takže převedení na Rosněfť je znepokojující.

Rosněfť navíc vlastní 40 % ve čtyřech významných projektech společnosti PdVSA, což jsou Petromonagas, Petrovictoria, Petroperija a Boqueron. Další 32 % podíl drží v Petromirandě. Je neuvěřitelné, že PdVSA Rosněfti nabídla také 10 % podíl v Petropiaru, což je zřejmě její nejhodnotnější projekt.

Ruský vstup do venezuelské ropné ekonomiky znamená pro nečlena OPEC vážné posílení. Nízké ceny ropy výrazně snížily ruské ekonomické možnosti, ale ruský vliv na venezuelský ropný průmysl může Rosněfti umožnit zvýšit globální ceny ropy prostřednictvím kontroly velké části venezuelského výstupu. V závislosti na úspěšnosti výše zmíněných ropných projektů může Rosněfť absorbovat i významný díl světového ropného bohatství.

Pohled na venezuelské finance umožňuje udělat si jasnější obrázek toho, jak může Rusko z těchto smluv profitovat. Venezuela vnějším věřitelům dluží přes 100 miliard dolarů, a možná až 150 miliard. V roce 2018 činila produkce ropy přibližně 1,5 milionu barelů denně, oproti 3,2 milionům barelů v roce 2008.

Ať už Venezuela zbankrotuje či nikoliv, její solvence je pochybná. Rusku se dostalo významných ústupků. Strategická pozice Ruska coby věřitele poslední instance poskytuje Rosněfti významný vliv na Madura a jeho kumpány a vyústila v ruské vlastnictví velkého počtu významných venezuelských ropných aktiv.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6641

Diskuse

Obsah vydání | 9. 4. 2019