Nová karibská krize - ve venezuelské variantě

3. 4. 2019

Spor venezuelského prezidenta Nicolase Madura a lídra opozice Juana Guaida vede ke krizi, která se může stát nebezpečnější než karibská, k níž došlo v říjnu 1962, napsal Aleksandr Šarkovskij. Schyluje se ke konfrontaci mezi USA a jejich spojenci na jedné straně a státy podporujícími Madura, jejichž seznam začíná Ruskem, Čínou a Kubou. Donedávna Čínu v souvislosti s venezuelskou krizí ve Washingtonu připomínali epizodicky, ale poslední události hovoří o tom, že Peking je spolu s Moskvou odhodlán tvrdě bránit své zájmy v bolívariánské republice.

Administrativa Spojených států nemálo rozladěná příletem dvou ruských vojenských letounů do Venezuely, obdržela ještě jednu šokující zprávu.

Na caracaském letišti přistála těžká dopravní letadla z Číny. Podle oficiálních údajů, podobně jako u ruských, dopravily léky a vybavení. Ale podle názoru opozičních médií pod záminkou humanitární pomoci Čína převáží vojenské náklady a vojenské specialisty. Celkově je toto jednání Pekingu představováno jako poskytování pomoci zákonně zvolenému prezidentovi při zavedení ústavního pořádku a odražení agrese USA.

Západní vojenští experti poukazovali na nebezpeční opakování Karibské krize z roku 1962 ve venezuelské variantě ještě před příletem čínských letounů do Caracasu. Teď mohou tvrdit, že nová Karibská krize může svého předchůdce výrazně překonat. V té době USA značně převyšovaly SSSR v počtu jaderných hlavic a prostředků jejich dopravy na cíl. Po vyhodnocení všech možných rizik administrativa USA rozhodla projevit zdrženlivost. A přesto se na vrcholu krize v říjnu 1962 svět během dvou týdnů nacházel na hraně jaderné války. Ozbrojené síly obou stran byly uvedeny do plné bojové pohotovosti. Přelomový moment této krize byl spojen s rozhodnutím Kremlu nevstupovat do války s USA a ustoupit, když stáhl z kubánského území rakety R-12 a R-14. Ty tam byly rozmístěny v reakci na rozmístění amerických raket středního doletu v asijské části Turecka.

V současnosti jsou raketové a jaderné arzenály obou stran co do počtu vyrovnanější než ty, jimiž disponovaly USA a SSSR v roce 1962. A to, že nejkratší spojnice kubánského pobřeží a pobřeží USA měří pouze 140 mil, zatímco od venezuelského pobřeží je to do USA kolem 1 200 mil, nemá většího významu. Navíc Peking ukazuje, že je ochoten vstoupit do sporu o Venezuelu na straně Moskvy. Nicméně mnozí specialisté v USA se domnívají, že v daném případě má Washington lepší pozici než oponenti. Podle jejich názoru se ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi nepodaří jednat ve Venezuele podle syrské varianty. Celý problém spočívá ve vzdálenosti nového bojiště od území Ruské federace a jeho blízkosti k hranicím USA. Totéž se týká Číny. Americká média oslavují krajní zdrženlivost Bílého domu ve vztahu k Venezuele a jí podporující Moskvě (tím spíše k Pekingu). Ze strany amerického prezidenta zatím nezazněla přímá hrozba zahájením vojenských operací. Až dosud se držel vyhýbavých frází, jako: "všechny varianty jsou na stole". Donald Trump nejednou vyjádřil úmysl pohovořit v Vladimirem Putinem a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o možných způsobech řešení venezuelské krize, ale dosud k ničemu nedošlo. Na rozdíl od svého prezidenta zvláštní zmocněnec USA pro Venezuelu Elliott Abrams, poradce pro národní bezpečnost John Bolton, ministr zahraničí Mike Pompeo a předseda Sboru náčelníků štábů generál Joseph Dunford Jr. hovoří v posledních několika týdnech o nepřijatelnosti vojenské přítomnosti Ruska nejen ve Venezuele, ale i na západní polokouli. Přitom se odkazuje na Monroeovu doktrínu z roku 1823.

Vojenští specialisté z USA prognózují možnost rozvinutí Karibské krize č. 2 na území Venezuely, ale za nejpřijatelnější pro Washington považují možnost zdlouhavé hybridní války na daném bojišti vedené proti Moskvě, Pekingu a Kubě. Podle názoru specialistů rostoucí nepopularitu stávající venezuelské administrativy mezi lidem více než kompenzuje věrnost silových struktur vládní moci.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
3762

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2019