Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Nejde mlčet! V Česku nastupuje totální útlak!

9. 5. 2026 / Pavel Veleman

čas čtení 7 minut

Viktorka a její strašná smrt - jako morální kýč - byl přeměněný účelově na kladivo, které rozbije snahu o změny v oboru sociální práce…

“Ti, kteří selhali, neselhali jenom na základě nějakých pokynů, ale i v nějaké lidskosti.”

(Hana Marvanová)

Ačkoli se již několik desítek lidí v oboru sociální práce a opatrovnických soudů (akademické obce) připojilo k otevřenému dopisu Mgr. Anny Sležkové, Ph.D., aby čeští novináři Jiří Kubík a Nora Fridrichová nerozpoutávali mediální lynč, nic se prakticky nezměnilo.

Naopak se začali přidávat k štvanici politici, z nichž opravdu největší prim hraje advokátka, zastupitelka MHMP a senátorka JUDr. Hana Marvanová.

Jestliže byl postup OSPOD Kladno a OSPOD Praha 4 nezákonný, nemohou to určovat bulvární média s politiky, převlečené za lidové prokurátorky.

Pěstounská péče má zákonnou povinnost spolupracovat s biologickou rodinou. Vyčítat všem pomáhajícím organizacím, kteří asistují u snahy dostat biologické rodiče do hry (i s těmito jistými riziky, která dopředu opravdu nejde nikdy přesně určit), toť absolutní nepochopení činnosti adiktologie, komunitní psychiatrické práce a sociální práce. Prostě diskurs "Feťáci a blázni nepatří mezi slušné lidi" je odborně naprosto překonaný a nikdy bych nevěřil, že ho lidé mojí generace opět vrátí do hry…

Pamatuji se, jak jsem paní senátorku před mnoha lety v zoufalství nad perzekucí jedné romské rodiny elektronicky požádal na sociálním odboru Praha 10 o právní pomoc - ani mi neodpověděla.

Jasně, na těchto rodinách se politické body u veřejnosti těžko získávají.

Moc prosím, ty, kteří nás běžné sociální pracovníky zastupují (naši nadřízení), prolomte to nesmyslné mlčení, které vlastně již teď znemožní v této atmosféře práci OSPOD.

Pakliže se nepostavíte za své pracovníky, zažijete obrovský odliv těch nejzajímavějších podřízených a náš obor v této jednostranné štvanici, se tímto ponížením, mlčením před dehonestací laiků sociální práce navrací skoro zpátky do totality.

Copak nevidíte, jak účelově tato politička svojí celoživotní neoliberální politikou vytváří společenské podmínky k vytvoření stresu, prekarizace rodin, nedostupného bydlení, prostě prostředí, které je spouštěč ke všem závislostem, a potom si vybírá tyto strašlivé kauzy a vše svaluje na individuální chyby naprosto přetížených sociálních pracovníků?

Ty, za vašeho mlčení, předhazuje místo politické odpovědnosti jako viníky vystresované a naštvané veřejnosti prakticky se vším, k vypuštění své frustrace a lynči našich kolegyň.

Je to tak snadné: Politici, aby si zachránili vlastní kůži, si vždy vyberou nejslabší článek potravního řetězce a to jsou vaši podřízení nebo členové profesních organizaci.

Popište již konečně, jak systém funguje bez funkčních nástrojů sociální práce, bez peněz, bez sebemenší společenské prestiže. Nebo si také jen chcete zachránit vlastní kůži?

Jak si vás potom mohou vaši podřízení nebo zástupce v profesních organizacích vážit, když se jich veřejně ani v této chvíli nezastanete?

A teď několik vět k nám, obyčejným pracovníkům terénu na které se vždy vše svede:

Teď se, vážené kolegyně a kolegové, opravdu hraje o budoucnost sociální práce v této zemi. Jde o to, zda se vrátíme k praxi sociálního útlaku”, na které se tak těší velká skupina tzv. MAGA OSPOD.

Nebo se již konečně veřejně, společně spojíme a postavíme za moderní sociální práci, kde se ani vrahové nenazývají lidskými zrůdami a kde duševní nemoc nebo závislosti vás nezbaví na doživotí možnosti starat se o vlastní děti.

Pakliže totalitní stát svými účelovými předsudky na každou osobnostní (zdravotní) jinakost nahlížel jako na základ potenciálního nebezpečí pro všechny “slušné” osoby v jeho okolí a sděloval společnosti, že útlakem, kontrolou a zneužitím psychiatrické péče, je schopen stoprocentně předejít těmto strašným událostem, byla to stejná lež, kterou dnes šíří bulvární média a politici. Nedokáží, je to nesmysl!

Znovu opakuji: Stejně jako tehdy i dnes politici a političky účelově a mocensky svá letitá politická selhávání v celém systému sociální politiky svedou na ty dole.

Je nutné otevřeně veřejnosti sdělit, že demokratický (otevřený) politický systém nemůže na základě několika strašlivých případů úmrtí, nasadit represivní činnost u všech klientů, kteří vykazují nějaké znaky duševní nemoci nebo závislosti a preventivně jim odebrat děti, izolovat od společnosti a zavřít je do nějakých uzavřených káznic, převýchoven nebo tzv. blazinců.

Pakliže se sociální práce navrátí ke každodennímu sledování, šmírování klientů v zaměstnání, u lékařů, v bytech, na ulici, bude vyžadovat tuny posudků, lékařských doporučení, potom to již není sociální práce, ale ryze dohlížecí, represivní činnost, která vrátí obor o desítky let nazpátek.

Na základě této strašné události se vytváří atmosféra ve společnosti, která si tento návrat represivní činnosti vynutí jako zásadní pracovní metody nejen OSPODu, ale celé činnosti sociální práce a tato dnešní politická dehumanizace k jakékoli jinakosti se přelije i na sociální odbory a do neziskového sektoru. Sociální práce ve své etické, základní rovině končí.

Nemylme se, velká a vlivná skupina MAGA OSPOD již je nachystána také na značkách, oni přece přesně vědí a preventivně poznají, kde je dobro a zlo. Kdo je dobrý a špatný. Vše má ještě i ideologickou dimenzi. Již se hledají ty ohniska výuky na zvrhlé progresivistické ideologie…

Ne, toto vše se nedá vlastně ani sdělit veřejnosti, která chce krev. Tato strašná smrt malého děvčátka je využívána k osobním ambicím, vyřizování si letitých křivd, profesionální a myšlenkové omezenosti, osobní nenávisti…

Tento myšlenkový střet o podobu sociální práce přesně zapadá do současných čistek na MMR a MPSV. Nebohá Viktorka se ještě totiž ocitla jako nástroj pomsty v tomto letitém, často generačním sporu o podobu sociální práce.

Ale to nejde vysvětlit veřejnosti, proti které se stejně v situaci třeba nemocí, sociální chudoby vše obrátí…

Zdá se, že nastane tvrdý útlak rodin, ten slavný návrat k normálnosti a zdravému rozumu... Vracíme se hluboko do mého mládí, kdy musíte utajit třeba deprese, nedej Bože ještě třeba vážné psychiatrické onemocnění…

Největší paradox této vzpoury mravního zděšení nad hnusnými feťáky a blázny, jak jsou v těchto bulvárních rozhovorech běžně nazýváni, je fakt, že tzv. droga bohatých (kokain), má v Česku rapidně vzrůstající tendenci.

Teď bude tato elita mocensky a statusově vlivných politiků, novinářů, starostů, podnikatelů v nadační činnosti (sjetá na kokainu), vyrážet do doupat chudiny a odebírat děti...

Kdo z nadějných, odvážných sociálních pracovníků bude chtít u tohoto “sociálního gestapa” pracovat?

Až mrazí z budoucnosti sociální práce, ozvěte se zejména mladí sociální pracovnice a sociální pracovníci, teď se hraje o vaší budoucnost!

Držme spolu, květen 2026