Jak Norsko na rozdíl od ČR efektivně podporuje sport u mladých lidí
13. 7. 2026
čas čtení
3 minuty
Někdo mi psal, že Norové jsou dobří tak akorát na běžky a ten hokej byl náhoda. Na mistrovství
poslali
domů pětinásobné mistry světa. Jasně, sport je náhoda, navíc tam měli mimozemšťana Haalanda. Tak mi to nedalo a podíval jsem se zase blíž, jak to s tou náhodou je.
Norsko dlouhodobě vyrábí talent z poloviční populace, než má Česko ne proto, že by do sportu lilo řádově víc peněz, ale protože je utrácí chytře a ne na efekt. Pár hlavních bodů:
1. PENÍZE (ČR VS. NORSKO)
Norsko přispívá na sport na obyvatele zhruba dvakrát víc než my (~1 634 vs ~734 Kč). Jenže je mnohem bohatší, a tak to musíme srovnávat i poměrem k ekonomice. A světe div se: jako podíl HDP dává na sport dokonce Česko o něco víc (0,10 %
vs 0,08 %
). V objemu peněz vůči bohatství země problém není.
Náš
systém (program Můj klub od NSA) finančně odměňuje ranou soutěžní specializaci. Navyšuje sazby za děti v soutěžních kategoriích. Výsledek? Tlak na výsledky od útlého věku a obrovský drop-out: v pubertě nám v některých sportech odpadá 50 až 77 % dětí.
Norové
rozdělují peníze programem LAM čistě podle počtu dětí v obci, bez ohledu na výsledky nebo účast v soutěžích. I jim děti v tomhle věku odcházejí. Ale míň, a hlavně později.
2. STÁTNÍ BRZDA RANÉ SPECIALIZACE
V Norsku platí striktní pravidlo: děti do konce roku, kdy dovrší 12 let, NESMĚJÍ startovat na mistrovstvích a oficiální žebříčky se nesmí používat před 11. rokem. Chrání je to před předčasným výběrovým tlakem.
Budu se opakovat, ale nejlepším příkladem jsou sami jejich reprezentanti. Erling Haaland do 14 let kombinoval kopanou s házenou, atletikou, lyžováním a golfem. Jeho parťák Alexander Sørloth byl dokonce reprezentantem Norska v rychlobruslení. Všestrannost zvítězila nad raným drilem jednoho sportu.
Za mě je hlavní předností jejich systému, že sportovně nezabíjí děti v deseti nebo dvanácti, ale naopak je chrání, aby se mohly věnovat sportu pořádně později tak, jak samy chtějí.
3. JAK JE TO S TĚMI ŠKOLAMI?
Překvapivě: Norové nemají tělocvik každý den a základní dotace povinné TV jsou i u nich 2 hodiny týdně, stejně jako u nás. Rozdíl je v tom, že školní pohyb neodepisují a posilují ho přesně v kritickém věku dospívání: v 5.–7. třídě přidávají povinný pohyb navíc a roky tam běžel projekt aktivní školy (FYSAK). A není to zbožné přání. Norské studie ukazují, že školní pohybová politika prokazatelně zvyšuje aktivitu dětí. Škola a odpolední kluby tam na sebe navazují; jedno bez druhého nefunguje. U nás pokulhává obojí.
4. NOROVÉ SVOJE INVESTICE HODNOTÍ, MY NE
Tohle je zásadní věc. Náš NKÚ nedávno konstatoval, že reálně nesledujeme a nevyhodnocujeme, jestli miliardové výdaje zastavují pokles zdatnosti dětí. Norové mají národní program ungKAN, kterým pohyb dětí objektivně měří. Přesně vědí, že plnění pohybových doporučení klesá z 90 % u šestiletých na 48 % u patnáctiletých, a podle ladí strategii. Nás zajímají medaile.
SHRNUTÍ
Obávám se, že komukoli s rozhodovací pravomocí to je jedno. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch letos v červnu při slavnostním otevření závodu Novo Nordisk prohlásil, že by obézním dětem mohly léky na hubnutí hradit pojišťovny.
Takže injekce pro dvanáctileté ano
, ale pořádný tělocvik a kluby, kde děti zůstanou u pohybu, nikdo neměří ani neřeší.
Často se mě ptáte, co s tím? Upřímně, po letech zkoušení, nevím.
Poraďte.
180
Diskuse