„Chtějí nás zlomit“: Aktivistka z flotily do Gazy svědčí o znásilnění v izraelské vazbě

16. 7. 2026

 

Liedtkeová (25) se loni na podzim připojila k flotile plující z Evropy do Gazy s humanitární pomocí. Izraelské síly zastavily její loď v mezinárodních vodách 8. října a odvezly ji do Izraele, kde byla pět dní zadržována.

Zneužívání a násilí namířené proti účastníkům flotily v izraelských věznicích, včetně znásilnění, mělo za cíl zastrašit, uvedla Liedtkeová. „Je jasné, že chtějí zlomit naši vůli a umlčet nás tím, že z toho udělají tak traumatický zážitek, že už nikdy nebudeme mluvit o Palestině,“ řekla.

Místo toho se o tom během několika dní svěřila přátelům a lékařům. V prosinci se stala první aktivistkou flotily, která veřejně promluvila o znásilnění v izraelské vazbě. Více než tucet dalších osob nahlásilo sexuální napadení, většinou anonymně.

Nyní podali právníci zastupující Liedtkeovou v Izraeli stížnost, v níž požadují, aby úřady její obvinění prošetřily. Izraelský zákon definuje znásilnění jako jakoukoli penetraci bez souhlasu.

„Nemám žádný důvod se stydět,“ řekla Liedtkeová ve svém prvním rozhovoru o tomto soudním případu. „Kdykoli budeme mlčet, udělají to někomu jinému.“

Stížnost, zaslaná izraelskému generálnímu prokurátorovi, právnímu poradci Izraelské vězeňské služby, Oddělení pro vyšetřování vězeňských dozorců (Yahas) a veliteli věznice Givon, byla výzvou proti „kultuře beztrestnosti“ za zneužívání vězňů v Izraeli, uvedla Liedtkeina právnička Muna Haddadová.

„Anna si přeje dosáhnout spravedlnosti a vyčerpat všechny možnosti, jak přivést pachatele těchto činů k odpovědnosti. Chceme také zvýšit povědomí a zjistit, jak izraelský systém zareaguje na naši žádost o zahájení vyšetřování,“ uvedla Haddadová, právnička organizace Adalah, palestinské organizace na ochranu lidských práv v Izraeli.

„Sexuální násilí a znásilnění jsou opakující se porušování práv, kterých se na palestinských vězních dopouštějí již téměř tři roky … Nyní jsme svědky eskalace, kdy je Izrael připraven rozšířit toto chování i na zahraniční občany, kteří projevují solidaritu s Palestinci.“

Tím, že se odmítla nechat zahanbit, proměnila Liedtke tento útok v součást svého aktivismu a stala se hlasem těch, kteří jsou stále v izraelských věznicích nebo by se mohli stát terčem v budoucnu. Řekla: „Nemyslím si, že [to, že o tom mluvím] povede k ukončení znásilňování ve vazbě. Ale jako politička cítím odpovědnost o tom mluvit a tím proti tomu bojovat.

„Nejde jen o mou osobní zkušenost, je to systémovější. A nemohu dost zdůraznit, že je to mnohem, mnohem méně než to, co zažívají palestinští vězni.“

Izrael normalizoval mučení Palestinců zadržovaných ve svých věznicích, zatímco úředníci oslavovali zneužívání zahraničních aktivistů a odsoudili neúspěšný pokus stíhat vojáky za dobře zdokumentované napadení a znásilnění.

OSN v květnu zařadila Izrael na černou listinu zemí páchajících sexuální násilí v konfliktech, přičemž poukázala na zneužívání ze strany bezpečnostních sil, včetně znásilňování mužských zadržených, a Velká Británie tento měsíc vyjádřila obavy ohledně sexuálního násilí v izraelských zadržovacích centrech na zasedání Rady bezpečnosti OSN.

Australská policie vyšetřuje obvinění ze znásilnění a mučení vznesená účastníky flotily v květnu a francouzští státní zástupci zahájili vyšetřování válečných zločinů kvůli podezření z mučení a špatného zacházení s jejich občany v izraelské vazbě.

Liedtkeová byla informována členy předchozích flotil předtím, než 30. září vyplula z jižní Itálie na velké bývalé trajektové lodi spolu s asi 100 dalšími aktivisty. Snažila se psychicky připravit na možnost násilí, včetně sexuálního napadení, v izraelské vazbě, ale později pochopila, že to bylo téměř nemožné.

Řekla: „Můžete vědět, že vás sexuálně napadnou, a můžete si říkat: ‚Dobře, udělají to.‘ A v okamžiku, kdy k tomu dojde, je to, jako byste o tom nikdy neslyšeli. Protože nevíte, jak vaše tělo zareaguje.“

Její rada ostatním aktivistům je nyní stejně politická jako praktická. „Musíte být přesvědčeni, že je to správná mise. A nakonec si uvědomte, že vás na to nic nemůže připravit.“

8. října kolem 4:30 ráno ji probudil kapitán s oznámením: „Tohle není cvičení, Izraelci se blíží.“ Vstoupili na palubu, poslali aktivisty do jídelny a vypluli směrem k izraelskému přístavu Ašdod, kam dorazili večer.

Liedtkeová byla odvedena k odbavení a uvedla, že jeden z přítomných, který plynule mluvil německy, ji nazval „nacistickou děvkou“.

K prvnímu sexuálnímu napadení došlo krátce poté, během prohlídky s oděvem, uvedla. Izraelský zákon vyžaduje před prohlídkou s oděvem souhlas zadržené osoby, uvedl Liedtkein právník. Pokud je souhlas odepřen, musí přijít vyšší důstojník, aby vyslechl námitky a písemně schválil jakoukoli následnou prohlídku. Prohlídky s oděvem se omezují na vizuální kontrolu nahého těla a musí se konat v uzavřené místnosti za přítomnosti pouze ženských důstojnic.

Liedtke uvedla, že odmítla svléknout se k prohlídce, ale přesto byla donucena svléknout se v prostoru, který byl pouze částečně zakrytý závěsem. Její nahé tělo bylo na očích mužským vojákům, kteří kolem procházeli. „Někteří z nich se na nás přímo dívali, když kolem nás procházeli,“ řekla.

Odmítla podepsat dokumenty k urychlenému vyhoštění, protože by to v podstatě znamenalo přiznání, že do Izraele vstoupila nelegálně. Liedtkeová byla násilím odvezena do Izraele z mezinárodních vod.

Později té noci ji s páskou přes oči a v poutech odvezli do věznice Ketziot, kde ji bez jejího souhlasu znovu podrobili svlékací prohlídce, při které byla zcela nahá. „Řekla jsem jim, že to nechci, a že mě prohledali už před pár hodinami, tak proč to musí dělat znovu,“ uvedla. Těm, kteří s prohlídkou souhlasili, bylo dovoleno nechat si na sobě spodní prádlo, uvedla.

Dostala vězeňské oblečení a byla odvedena do špinavé cely bez přístupu k čisté pitné vodě. V noci ji o spánku připravovala hlasitá hudba a opakované prohlídky cely, včetně prohlídek se psy, a z jiných částí věznice slyšela výkřiky.

10. října byla Liedtkeová znovu přemístěna, tentokrát do věznice Givon. Tam ji opět odvedli do prostoru, který byl před zraky ostatních jen částečně zakrytý závěsem, a nařídili jí, aby se svlékla.

Když odmítla, strážci jí strhli oblečení, osahávali ji a donutili ji kleknout si. Jedna z nich jí vstrčila prsty do vagíny a poté do konečníku, uvedla Liedtkeová.

„Byly tam dvě a později tři vojákyně, které mi řekly, abych se svlékla,“ uvedla. „Začaly se mě dotýkat. Řekla jsem ne. Řekla jsem jim, že nechci, aby se mě dotýkaly, a že mi ubližují. Pak mě chytily za ruce, abych se nemohla hýbat, poté mě strčily na zem a já se stále snažila křičet, a pak mi zakryly ústa, abych nemohla křičet.“

K bolesti způsobené fyzickým napadením se přidalo i ponížení. „Pamatuji si, jak se ti vojáci smáli, prostě tam jen stáli a smáli se. Vím, že všechno viděli, protože záclona nebyla úplně zatažená.“

Liedtke se domnívá, že útok mohl být také natočen, vzhledem k velkému počtu bezpečnostních kamer a kamer na těle, které se ve věznicích používají. V Izraeli byly zveřejněny videozáznamy a snímky týrání a mučení zadržených Palestinců a aktivistů, a to jak soukromými osobami, tak úředníky.

Aktivisté byli 12. října deportováni do Jordánska. Liedtke po celou dobu držela hladovku, ale řekla, že si více než jídla přeje cigaretu.

V hotelu v Ammánu se skupina setkala s lékaři a psychology a Liedtke učinila první krok k tomu, aby o tom veřejně promluvila, když řekla přítelkyni a kolegyni novinářce: „Nezapomeň do své reportáže uvést, že alespoň jedna žena byla sexuálně napadena.“

Po návratu domů do Německa se rozhodla promluvit o znásilnění na prosincové konferenci o politických vězních. Když tak učinila, zastrašování vystřídala nečekaná úleva, řekla, „jako by se uzel pomalu rozvazoval“.

Ozvaly se jí i další ženy z její lodi, které uvedly, že měly „stejnou zkušenost“, a zprávy s podporou převažovaly nad útoky od cizích lidí.

„Měla jsem obavy z krutých komentářů, zejména proto, že šlo o ženské strážkyně. Bála jsem se, že lidé budou zpochybňovat, zda šlo opravdu o znásilnění. Na internetu se vedly diskuse o tom, co jsem zažila, jak by to [oni] definovali, ale ne takovým způsobem, který by mě nějak výrazně ovlivnil.“

Říká, že žije s traumatem z toho útoku. „Teď jsem v pořádku. Jsou dny, kdy si nic nepamatuji, a jsou dny, kdy si myslím, že se to nikdy nezlepší, ale myslím, že to je normální.“

Sílu však čerpá z politického odhodlání, které ji původně přivedlo na palubu flotily, a to ještě posílilo radostné přivítání, které se dostalo jedné lodi flotily, která se vyprázdněná vyplavila na plážích v Gaze. „Stálo to za to. Všechno, čím jsem prošla, stálo za to, abych přinesla alespoň trochu naděje, že příští flotila přijede.“

Izraelská armáda „odmítá obvinění ze zneužívání“ ze strany sil, které zadržely Liedtkeinu flotilu, uvedl mluvčí a další dotazy odkázal na Izraelskou vězeňskou službu (IPS).

Mluvčí IPS uvedl: „Obvinění popsaná ve vašem dotazu kategoricky popíráme a jsou zcela nepodložená,“ a IPS „odmítá jakékoli obvinění ze znásilnění, sexuálního napadení nebo systematického zneužívání ze strany svého personálu“.

Zdroj v angličině ZDE