Jak je důležité míti Filipa
16. 7. 2026 / Matěj Metelec
Zatím to vypadá, jako by se někdy na konci června potkali Oto Klempíř, Petr Macinka a Filip Turek a vsadili se, kdo dokáže během léta naštvat víc lidí. Zatímco první dva jmenovaní do toho vletěli rovnýma nohama během festivalu ve Strážnici, ten poslední si dával trochu načas. A pak přišlo pondělí 13. července a nehoda v blízkosti stanice metra I. P. Pavlova. A možná ještě spíš úterý ráno, kdy se veřejnost seznámila se záznamem z vozidla, čekajícího na semaforu v Ječné ulici, na němž je vidět, že poslanec Turek svým Mercedesem G osobní vůz převážející zdravotnický materiál vymrštil do vzduchu způsobem, za který by se nemusel stydět ani Dom Torreto z filmové série Fast & Furious. Skupinku lidí, stojících na ostrůvku, auto minulo, naštěstí nejen o vlásek, možná dokonce o dva metry. Nic to však nemění na tom, že pohled na několik tun kovu, které letí vzduchem jako krabička sirek, vyděsil většinu těch, kdo jej viděli. Kdyby chodce auto zasáhlo, je velmi pravděpodobné, že by následky mohly být i fatální.
Turek a jeho příznivci v čele s předsedou Motoristů Petrem Macinkou se snaží pobouření, které záznam vyvolal, svést na nepřátelství, jež média a politická opozice ke kontroverznímu poslanci chovají (a tváří se přitom, jako by hajlování, rasistické výlevy nebo otevřená podpora neonacistů tento odpor dostatečně nevysvětlovaly). Přitom z vyjádření premiéra Andreje Babiše je zřejmé, že tentokrát Turkovo extempore za volantem překročilo hranice přijatelnosti i pro ty, kteří s ním principiální problém nemají. Premiérovi může Macinka ovšem jen stěží vysvětlovat, že je to všechno kampaň podobně pasivně agresivním a současně trochu ukňouraným tónem, jímž odráží otázky novinářů (mj. proto, že vševysvětlující zakňourání „je to kampaň“ uvedl do české politiky právě Andrej Babiš).
Ke vší smůle k Turkově nehodě došlo bezprostředně po skončení summitu NATO v Ankaře, který proběhl z hlediska vládní delegace rozpačitě, protože ji tam (alespoň podle ohlasů v zahraničních médiích) zastínil prezident Petr Pavel. Celá tahanice o summit je přitom důsledkem prezidentova odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem čehokoli. Zatímco pro Motoristy je dle slov jejich předsedy Petra Macinky Turek „ikona“ (což je na každý pád smutné vysvědčení o charismatu a významu samotného Macinky), pro jeho kritiky je to nebezpečný egoman se slabostí pro politické extrémy, z hlediska prvního půl roku vlády Andreje Babiše je hlavně zdrojem zcela zbytečných reputačních obtíží.
Což do nemalé míry platí o Motoristech samých. Parlamentní aritmetika ale jasně říká, že pokud nedojde k výraznějšímu přepsání politické mapy, jejich hlasy jsou pro vládní koalici nezbytné. Na jednu stranu může velmi úspěšná série motoristických excesů fungovat jako spolehlivá kouřová clona, například pro premiérův trvající střet zájmů. Na stranu druhou, konstantní uzurpování veřejné pozornosti a nutnost reagovat na dětinské a nepromyšlené kroky mladšího koaličního partnera musí premiéra, který není znám svou trpělivostí, nevyhnutelně iritovat.
Protože pro Motoristy a jmenovitě Petra Macinku je loajalita k Filipu Turkovi podle všeho zásadním imperativem, můžeme se připravit na to, že se během dalších let dočkáme dalších alotrií. Otevřenou otázkou zůstává, co by musel Turek udělat, aby si i Motoristé řekli, že jsou důležitější věci, než míti Filipa.
Diskuse