Všechno nejlepší k narozeninám neustále se rozšiřujícímu státu národní bezpečnosti

16. 7. 2026

Jedním tahem pera Truman schválil zřízení Rady národní bezpečnosti, která měla jemu i budoucím vedoucím představitelům poskytovat poradenství ohledně integrace domácí, zahraniční a vojenské politiky související s národní bezpečností. Zajistil, aby si každá složka ozbrojených sil zachovala své vlastní zpravodajské funkce, a vytvořil novou organizaci pro koordinaci a sjednocení zpravodajských činností: Ústřední zpravodajskou službu (CIA).

Během deseti let se k CIA a stávajícím zpravodajským organizacím přidal Úřad pro zpravodajství a výzkum (INR) v rámci ministerstva zahraničí, Bezpečnostní služba letectva (USAFSS) a Úřad pro zvláštní vyšetřování (OSI) a Národní bezpečnostní agentura (NSA).

Dnes si často myslíme, že tyto tajné organizace byly nevyhnutelným důsledkem druhé světové války a studené války. Americká vláda pravděpodobně využila utajení, sledování a špionáž, aby oddálila či zmařila atomové ambice Sovětského svazu.

Sovětská hrozba bezpochyby hrála klíčovou roli při budování státu založeného na národní bezpečnosti. Ale nepřisuzujte veškerou zásluhu Stalinovi, Chruščovovi ani prvním sovětským jaderným testům. Zákon o národní bezpečnosti a vše, co následovalo, byly také výsledkem čistého oportunismu.

Historici poukazují na to, že Trumanovo úsilí o vytvoření integrovaného aparátu národní bezpečnosti „vzniklo proto, že odhodlaný prezident, který chtěl přetvořit systém národní bezpečnosti, plně využil příležitosti, která se mu naskytla v důsledku největší války v historii.“ Ačkoli jeho úmysly nebyly hanebné, důsledky byly katastrofální, zejména pro občanské svobody.

Příkladů je spousta.

Trumanova centralizace systému národní bezpečnosti vedla k příchodu řady německých vědců do Spojených států, včetně osob odpovědných za válečné zločiny spáchané na politických vězních, Romech a Židech. Právě tito jedinci, spolu s dalšími akademiky, kterým byl díky spolupráci mezi Komisí pro atomovou energii a sledovacím státem umožněn přístup k financování a „utajeným údajům“, pokračovali ve Spojených státech v experimentech na lidech. Mezi „pokusnými osobami“ byli  američtí vojáci, těhotné ženy, vězni a mentálně postižené děti.

Americké zpravodajské agentury, včetně FBI, CIA a NSA, běžně zneužívaly vládou udělené utajení k domácímu sledování Američanů. Sledovaly všechny od aktivistů za občanská práva, jako byli Martin Luther King Jr., a protiválečných demonstrantů během války ve Vietnamu, až po další možné „podvratné živly“, jako byli Albert Einstein a Aretha Franklin, spolu s novináři, herci, zvolenými představiteli – a dokonce i nositeli Nobelovy ceny.

Tato zneužití byla tak závažná, že v roce 1976 speciální senátní výbor – Churchův výbor – potřeboval sedm svazků a šest knih, aby adekvátně popsal rozsah a závažnost zneužití ze strany CIA, FBI a NSA.

V důsledku toho Kongres v roce 1978 schválil zákon o sledování zahraničních zpravodajských služeb (FISA), který zavedl přísný soudní dohled nad vládním sledováním. Závěry Churchova výboru vedly k vytvoření stálého Senátního výboru pro zpravodajské služby, jehož úkolem je dohlížet na orgány národní bezpečnosti. Prezidentský dekret zakázal jakémukoli „zaměstnanci“ vlády Spojených států spiknutí nebo účast na politických vraždách. (Nebojte se, aktivní destabilizace režimů, podpora státních převratů a poskytování rozsáhlé podpory ozbrojeným partyzánským skupinám zůstaly i nadále na pořadu dne.)

Otázky ohledně zneužívání moci v zájmu národní bezpečnosti jsou často přijímány s pohrdlivým kroucením hlavou, obviněními z paranoie, tvrzeními, že obavy jsou výsledkem „neopodstatněné hysterie“, nebo s ujištěním, že systém národní bezpečnosti je, slovy bývalého ministra spravedlnosti Johna Ashcrofta, „pečlivě navržen tak, aby se zaměřoval na úzkou skupinu jednotlivců“.

Aby byla zajištěna naše bezpečnost, poznamenal zesnulý ředitel CIA Richard Helms, „národ musí… věřit, že i my jsme čestní muži oddaní službě národu“. Měli bychom prý také najít útěchu v tom, že naše potřeby v oblasti sledování jsou „dostatečně uspokojovány“ kongresovými výbory.

Stojí za zmínku, že Helmsova „čest“ ho vedla k nařízení zničit tisíce spisů souvisejících s podporou CIA při nelegálních experimentech na lidech. Pokud jde o „adekvátnost“ dohledu, četná odhalení týkající se bezohledných sledovacích aktivit, včetně flagrantních porušení ústavy po 11. září, naznačují, že je zde, mírně řečeno, značný prostor pro zlepšení. Naznačují také, že ochranná opatření, jako zákon FISA, ztratila svůj účinek.

Spojené státy nemají nedostatek nepřátel. Mechanismus vytvořený před téměř 80 lety k boji proti nim však byl soustavně zneužíván. Otázkou není, zda systém národní bezpečnosti „funguje“. Otázkou je, proč Američané nadále předstírají, že jim tento stav vyhovuje.

 

Celý text v angličtině ZDE