O Velikonocích 2024 jsem díky Adamovi Syberovi poprvé vyrazil do Charkova na konferenci a vzal s sebou režiséra Robina Kvapila. Film Velký vlastenecký výlet, který Robin později natočil, byl významně ovlivněn právě touto cestou, která pro mě byla objevná. Získávat informace o válce v Ukrajině z médií a z míst, která jsou válkou přímo zasažena, je i v digitální éře obrovský rozdíl. Každá cesta přinesla nové pohledy a novou zkušenost. Nejen kvůli měnící se situaci, ale i díky prohlubujícímu se pochopení reálií. Všechny cesty do Ukrajiny takové byly. A ta poslední měla v tomto směru zřejmě největší význam.
XI.
František s Denisou mě v noci vezou ze Slavjansku do Kramatorsku. František má Nissana s nějakým pětilitrovým motorem, je to kus, který už leccos zažil, ale má to dobrý odpich. Letíme neosvětleným městem a meziměstem. Jako válečný řidič si navykl jezdit s ohledem na situaci, kdy máte v autě buď člověka s těžkým zraněním, nebo vás pronásleduje nepřátelský dron. František tomu z legrace říká válečná rallye. Je to velmi podobné, jako ta obvyklá, jen stroje občas váží desítky tun, trasa je vykolíkovaná minami a další nevybuchlou municí a ze vzduchu na vás útočí drony s RPG hlavicemi, které dokážou propálit i pancíř.
Trochu se zamotáme kousek od cíle, netrefili jsme odbočku napoprvé. Mám blbý pocit z toho, že kvůli mě musí trávit ještě hodinu v noci přejížděním a hledáním. Moje starosti, respektive starosti světa žijícího mimo válku, mi zase jednou připadají zoufale zbytečné.
Další den se ve Slavjansku potkáváme s Ruslanem a jeho spolubojovníky. Ruslan umí výborně česky, žil tu zhruba deset let, jezdil kamionem. Do Ukrajiny se vrátil už v roce 2022. Ruslanova jednotka má za úkol evakuovat techniku, která uvízla někde poblíž fronty a posádka nemohla z pochopitelných důvodů zůstat na místě. Je to velmi nevděčná práce. protože při takové činnosti jste jednoduchým cílem dronů.
Ruslan je jedním z těch, kteří nepocházejí z východní Ukrajiny, tedy jeho osobní odhodlání jít do války není jako u jiných motivováno tím, že na východě vyrůstal. Zároveň patří k menšině, která je přesvědčena, že se Slavjansk a Kramatorsk podaří ubránit. Ostatní jsou pesimističtější, což neznamená, že by se vzdávali. Jen v případě těchto dvou měst by si prostě nevsadili. Většina si myslí, že se ukrajinská obranná linie bude muset posunout.
Ptáme se, co by Ruslan a jeho jednotka potřebovali. Mluví o výzvědném dronu s dlouhým doletem, který by jim hodně usnadnil průzkum. Dron má s ohledem na dolet mnohem větší kapacitu a speciální zařízení, což z něj dělá drahou věc, zhruba za milion korun. Zvažujeme s Macem možnosti, nechceme nic slibovat, byť si uvědomujeme, že by to byla velká pomoc. Stejně jako spousta dalších potřebných věcí, které se všechny dostávají ukrajinské armádě poskrovnu. Na Ukrajincích je nicméně sympatické, že si to uvědomují a že nemají očekávání. Bude-li, bude lépe, nebude-li, budeme se muset obejít.
Seděli jsme s Ruslanem a jeho spolubojovníky v malé kavárně v centru Slavjansku. Paní, která nás obsluhovala, byla docela žoviální a měla zájem o to, odkud jsme. Konverzace probíhala, jako kdybychom byli v kavárně někde centru Říma a okolo pouze historické památky, zábava a příjemné středomořské počasí. Druhý den při cestě do Slavjansku jsme se dozvěděli, že kavárna už zřejmě není. Do ulice nad ránem dopadly dva KABy, ruské letecké bomby.
Čekáme na Pašu. Paša je ukrajinský voják, podobně jako Ruslan strávil dlouhé roky v Česku, celkem 25 let. Paša je usměvavý padesátník, mluví plynule česky. Nedávno se mu stala nepříjemnost, dorazil k posádce se zpožděním 90 minut. Okamžité byl za trest zařazen k jednotce pěchoty nasazené na nebezpečných místech. Podobně je to třeba s alkoholem, vojáci jsou namátkově testováni a pokud se ukáže, že mají v krvi alkohol, jdou do nejtěžších situací. Jde o způsob, jak zdůvodňovat nasazení, lidí je málo a málokomu se chce jít umřít.
Dnes se vrátili z pozic Pašovi spolubojovníci. Přišli ze svých blindáží pěšky, po půl roce. Když šli zpět kolem dalších pozic, ptali se, jestli jsou v nich Ukrajinci, nebo Rusové. Fronta ztratila jednoznačnou hranici a vojáci reálně neví, kde je a kde není protivník. Jímá mě hrůza z nepředstavitelnosti těchto situací.
Před tím, než byl přeřazen, dělal Paša řidiče. Na rozdíl od František jezdil s neobrněnými auty, přesto v místech s hustým výskytem dronů. Celkem třikrát na něj dron útočil, jednou se mu podařilo ujet, jednou z auta na poslední chvíli vyběhl a jednou se mu podařilo dron se střelit. Ptám se ho, jestli má v autě brokovnici. Smutně se usměje a říká, že má jen „kalacha“, to znamená samopal. Že jeho velitel, se kterým si zjevně nerozumí, mu brokovnici nedal. Brokovnice se k eliminaci dronů osvědčily nejvíce, proto si Mac domluvil lekce s českou mistryní Evropy ve střelbě na letící terč a následně s ukrajinskými vojáky na polygonu střelbu na drony cvičil. Každá taková pozitivní intervence může zachraňovat životy. Ještě mít ty brokovnice v dostatečné kvalitě a množství.
Poslední kapitola zítra. Zde jsou ale ještě důležité informace o tom, jak smysluplně pomáhat ukrajinským obráncům.
Co má a nemá z hlediska pomoci smysl:
Auta a další pomoc by se měla doručovat přímo k k účastníkům bojové divize (UBD), ne na brigádu. Viděl jsem, jak důležité je, když Mac doručí pomoc přímo vojákům, které zná, zná jejich bojovou situaci, jejich potřeby a má přehled o tom, co se s pomocí děje. Nejde o nedůvěru ukrajinskému velení, ale shora se vždy jeví situace jinak, než jak to vnímají kombatanti. Za mě dává největší smysl podporovat právě je.
Monitorovací drony jsou významná technologická pomoc, která zachraňuje životy a snižují potřebu vojáků na bráněném území. S monitorovacími drony je možné ve 30 lidech na km2 kontrolovat a bránit to, k čemu bylo na začátku války potřeba 500 vojáků.
Spousta věcí se dá pořídit v Ukrajině, třeba IFAK (vojenská lékárnička vybavená tím, co vojáci skutečně potřebují, v potřebné kvalitě). Stejně tak munici je lepší pořizovat přímo zde. Granule pro žirafy, majonéza a jíška se dají koupit přímo v Ukrajině, vozit takové věci je mrháním prostředků, času a energie.
Nejezděte sami, pokud nemáte navázané vztyhy s ukrajinskou stranou a vaše pomoc je spíše menší či symbolická. Je blbost naložit jedno osobní auto a s pocitem hrdinství vyrazit do Ukrajiny. Levněji to zvládne ukrajinská Nová pošta nebo některý ze zavedených projektů zaměřujících se na pomoc, které v Česku působí. Ušetřené peníze je možné použít na pomoc, která se skutečně dostane na frontu a do těch správných rukou.
Pokud přispíváte, ověřte si, že daný projekt, kampaň či organizace mají dlouhodobě své lidi na místech, kam pomoc směřuje. Nestačí, aby organizace tvrdila, že je v Ukrajině nebo ve styku s Ukrajinci. Důležitý je fyzický „blockchain“, tzn. pomoc směřuje jasně zdokumentovaným způsobem přímo na místa určení, konkrétním lidem v armádě, v nemocnicích, dobrovolnických organizacích, které působí na konkrétních místech a je zdokumentováno také to, jak s pomocí nakládají. Tak to dělá Mac v případě pomoci armádě a Operace Kyseláč s humanitární pomocí.
Pamatujte na proměnlivost potřeby pomoci. Ne každá pomoc z Česka je kvalitní (např. vojenské lékárničky). Dobré je pomáhat přes organizace, které mají dlouhodobě své lidi zapojené v pomoc přímo u fronty, ať už dělají „humanitárku“, nebo pomáhají armádě, jako třeba Mac. Takové organizace a iniciativy mají možnost reagovat na změny a změněné potřeby.
Pokud chcete pomáhat vojákům, podpořte prosím Maca v jeho pravidelné sbírce:
Pokud máte něco proti zbraním nebo chcete z jiných důvodů raději pomáhat civilistům (podporovat humanitárku), doporučuju Operaci Kyseláč:
Diskuse