Mrtví, smutní, odhodlaní a šťastní ve válce (I.)
1. 7. 2026 / Bohumil Kartous
čas čtení
10 minut
„Všechno v pořádku“, k tomu smutný a unavený úsměv. Reakce Ukrajinců nasazených ve válce na otázku „jak to jde“. Ne že by neměli na co si stěžovat, ale nemají to v povaze. Drony, auta a komunikační elektroniku. Jejich odpověď na to, co potřebují nejvíc. Ideálně přímo jednotkám na frontu.
Je to moje šestá cesta do Ukrajiny během posledních dvou let. O Velikonocích 2024 jsem díky Adamovi Syberovi poprvé vyrazil do Charkova na konferenci a vzal sebou režiséra Robina Kvapila. Film Velký vlastenecký výlet, který Robin později natočil, byl významně ovlivněn právě touto cestou, která pro mě byla objevná. Získávat informace o válce v Ukrajině z médií a z míst, která jsou válkou přímo zasažena, je i v digitální éře obrovský rozdíl. Každá cesta přinesla nové pohledy a novou zkušenost. Nejen kvůli měnící se situaci, ale i díky prohlubujícímu se pochopení reálií. Všechny cesty do Ukrajiny takové byly. A ta poslední měla v tomto směru zřejmě největší význam.
I.
Je první březnový týden 2026. Jedeme s českým dobrovolníkem Macem předat auta jednotkám nasazeným na frontě. Akci koordinujeme s Dárkem pro Putina, který vypravil ve stejný týden půl kilometru dlouhý vlak s více než 70 auty, zejména terénními pick-up a sanitkami pro ukrajinské obránce. Auta jsou na frontě doslova spotřební materiál, zejména v situaci, kdy rozhodující vliv na bojišti převzaly drony. Celkem 77 aut, které se v součtu setkaly na nákladním vlakovém terminálu v Salomonově, na ukrajinsko - slovenských hranicích, je významná pomoc desítkám nasazených jednotek.
Cesta začala už v Česku přípravou aut. Jde samozřejmě o ojetiny, ale ojetiny musí být ve stavu schopném náročného užívání. Nedává smysl vozit do Ukrajiny auta, která selžou při cestách na pozice nebo při evakuaci. Je to otázka života a smrti a to bez jakékoliv nadsázky. Auto, které selže při útoku dronu, je jen plechový hrob. Snažíme se tedy dát auta jakž takž do pořádku ještě než vyrazíme směrem na východ. „Svého“ VW Amaroka, jedno z aut, na které nám poskytla finance Vysoká škola ekonomie a managementu, přebírám od Maca dva dny před odjezdem a jedu mu vyměnit zadní pneumatiky. Základní servis zajistil ještě předchozí majitel.
V den odjezdu jsme s Macem a dalšími řidiči domluveni na šestou ráno ve Vysokém Mýtu. Mac v sobě málokdy zapře vojáka, původně navrhoval vyrazit mezi čtvrtou a pátou, nakonec ale naštěstí o hodinu vyměkl, což kvituju s úlevou. Neumím chodit spát před půlnocí a jet ve tři z Prahy by znamenalo nespat zřejmě vůbec. Jako Luboš, posádka dalšího auta, který se vrtal v práci z home office zhruba do 2 do rána a pak zvesela vyrazil s přiděleným Nissanem Navara.
Jsme na benzince v Mýtu. Mac se k nám připojuje o patnáct minut později, spočítá ovečky, pozdraví se s Rayem a vyrážíme do Ostravy, kde se připojí další auto. Abych nezapomněl, Ray, český novinář a oceněný fotograf, jede se mnou. Stejně jako dvě předchozí cesty do Ukrajiny, stává se z toho tradice. Tentokrát navíc s přítelkyní Marií. Původně to tak vůbec nemělo být, ale večer před odjezdem mi Ray volal, jestli bychom je mohli vzít. Márii blízké kamarádky manžel, voják nasazený na frontě, je nezvěstný a s vysokou pravděpodobností mrtvý. Potřebují se nutně dostat co nejdříve do Kyjeva.
Cestou se dozvídám podrobnosti. Ten kluk byl teprve chvíli po výcviku a byl přidělen na těžkou pozici. Objekt, ve kterém se nacházel, dostal zásah. Informace od velitele jeho jednotky byla, že je nezvěstný. Vzhledem k situaci nebylo možné zjistit, jestli je zraněný, mrtvý, nebo jestli skončil v zajetí. Mária z auta neustále telefonuje různým kamarádům z armády, kteří se snaží zjistit, co se dá, a pak zase zpět kamarádce, aby si předaly informace, které se jim podařilo získat. Pokaždé pláče, když s ní mluví. Ta nejistota, kdy šance je malá, ale přitom stále zůstává, je strašná. Po několika hodinách zoufale frenetického telefonování nezůstane ani z té malé, nepatrné šance nic než jen obrovská, nesnesitelná bolest. Je mrtvý. Bylo mu 28 a vzali se před 3 měsíci. Zkurvený Putin a jeho banda svinských zločinců.
V Ostravě přibíráme Pavla a trochu obstarožní Subaru. Na pozice to auto vhodné není, ale je to čtyřkolka a v zázemí může posloužit k lehčí a jednodušší logistice. Je to dárek rodiny Pavlova zaměstnavatele, která ho měla kdovíjak dlouho, byl to takový rodinný mazlík. Se Subárkem tak letí na východ ještě pozdrav v podobě rodinné fotky s dětmi a s ukrajinskou vlajkou.
Natankujeme, koupíme kafe a pokračujeme dál, ke slovenským hranicím. Obvykle se do Ukrajiny jezdí severní cestou, přes Polsko, kudy vede souvislá dálnice. Kvůli koordinaci s Dárkem pro Putina a jeho vlakem ale musíme do Salomonova, ještě kus cesty jižně od Užhorodu. Cesta ubíhá dobře, až na to, že nevím, kolik nafty má Amarok v nádrži. Během předchozích zastávek se pistole vypnula už po pár litrech, jako kdyby byla nádrž plná. Palivoměr ale ukazuje nejvíce půlku a pokud se jím máme řídit, jsme už skoro na rezervě. Bývalý majitel po chatu tvrdí, že palivoměr ukazoval dobře, že může být nádrž zavzdušněná. Mac volí variantu vis major a tak jedeme ještě kus dál. Okolo Prešova vede obousměrný tunel alpské délky, fakt bych nechtěl zakufrovat někde v něm. Představa, že tam zablokujeme dopravu, nepochybně přimějeme k akci slovenskou policii a ztratíme těžko odhadnutelný čas kvůli prázdné nádrži se mi nelíbí. Za tunelem volám Macovi, že dotankujeme na nejbližší možné benzince. Dobře děláme. Do nádrže se vejde skoro 90 litrů, akorát velmi pomalu. A připojuje se Martin, starší bodrý Ostravák, který za svých pickupem táhne na podvalníku dodávku. Jsme kompletní.
---------------------------------------------------
Pokračování série zase zítra. Zde jsou ale ještě důležité informace o tom, jak smysluplně pomáhat ukrajinským obráncům.
Co má a nemá z hlediska pomoci smysl:
- Auta a další pomoc by se měla doručovat přímo k k účastníkům bojové divize (UBD), ne na brigádu. Viděl jsem, jak důležité je, když Mac doručí pomoc přímo vojákům, které zná, zná jejich bojovou situaci, jejich potřeby a má přehled o tom, co se s pomocí děje. Nejde o nedůvěru ukrajinskému velení, ale shora se vždy jeví situace jinak, než jak to vnímají kombatanti. Za mě dává největší smysl podporovat právě je.
- Monitorovací drony jsou významná technologická pomoc, která zachraňuje životy a snižují potřebu vojáků na bráněném území. S monitorovacími drony je možné ve 30 lidech na km2 kontrolovat a bránit to, k čemu bylo na začátku války potřeba 500 vojáků.
- Spousta věcí se dá pořídit v Ukrajině, třeba IFAK (vojenská lékárnička vybavená tím, co vojáci skutečně potřebují, v potřebné kvalitě). Stejně tak munici je lepší pořizovat přímo zde. Granule pro žirafy, majonéza a jíška se dají koupit přímo v Ukrajině, vozit takové věci je mrháním prostředků, času a energie.
- Nejezděte sami, pokud nemáte navázané vztyhy s ukrajinskou stranou a vaše pomoc je spíše menší či symbolická. Je blbost naložit jedno osobní auto a s pocitem hrdinství vyrazit do Ukrajiny. Levněji to zvládne ukrajinská Nová pošta nebo některý ze zavedených projektů zaměřujících se na pomoc, které v Česku působí. Ušetřené peníze je možné použít na pomoc, která se skutečně dostane na frontu a do těch správných rukou.
- Pokud přispíváte, ověřte si, že daný projekt, kampaň či organizace mají dlouhodobě své lidi na místech, kam pomoc směřuje. Nestačí, aby organizace tvrdila, že je v Ukrajině nebo ve styku s Ukrajinci. Důležitý je fyzický “blockchain”, tzn. pomoc směřuje jasně zdokumentovaným způsobem přímo na místa určení, konkrétním lidem v armádě, v nemocnicích, dobrovolnických organizacích, které působí na konkrétních místech a je zdokumentováno také to, jak s pomocí nakládají. Tak to dělá Mac v případě pomoci armádě a Operace Kyseláč s humanitární pomocí.
- Pamatujte na proměnlivost potřeby pomoci. Ne každá pomoc z Česka je kvalitní (např. vojenské lékárničky). Dobré je pomáhat přes organizace, které mají dlouhodobě své lidi zapojené v pomoc přímo u fronty, ať už dělají “humanitárku”, nebo pomáhají armádě, jako třeba Mac. Takové organizace a iniciativy mají možnost reagovat na změny a změněné potřeby.
Pokud chcete pomáhat vojákům, podpořte prosím Maca v jeho pravidelné sbírce:
Pokud máte něco proti zbraním nebo chcete z jiných důvodů raději pomáhat civilistům (podporovat humanitárku), doporučuju Operaci Kyseláč:
252
Diskuse