Dokonalé sucho poloviny srpna vyzývá k hluboké adaptaci
17. 8. 2026
čas čtení
16 minut
Matěj Pomahač, spolupředseda Strany zelených:
Dokonalá
bouře. V běžné mluvě, ekonomice i politice se tento termín používá pro
situaci, kdy se spojí několik negativních faktorů, které samostatně
nezpůsobí katastrofu, ale jejich souběh má drtivý dopad. Dokonalá bouře
letošního sucha není výjimečnou událostí - ale předzvěstí nového
klimatického normálu.
Adaptace
na něj musí spočívat v hluboké transformaci naší krajiny včetně
způsobu, jak s ní hospodaříme. Výhodou je, že máme k dispozici potřebné
zdroje, technologie i komplexní řešení. Nevýhodou, že je u moci
oligarchie, která chce pravý opak - totiž krajinu a lidi vytěžit a zisky
odsát.
O tomto víkendu - zřejmě - vyvrcholilo letošní "dokonalé sucho". Negativní superlativ “dokonalé” mu dávám zejména proto, že se projevuje extrémními hodnotami ve všech svých rozměrech - rozlišujeme sucho meteorologické (od začátku roku 2026 do 10. srpna spadlo v Česku v průměru přibližně 66 % dlouhodobého normálu, což představuje zhruba 289 mm srážek - takže v zemi chybí asi 146 mm srážek), sucho hydrologické (v podobě výrazného a dlouhodobého nedostatku povrchových i podzemních vod), sucho agronomické (jež se projevuje tím, že množství využitelné vody v půdě kleslo pod úroveň nutnou pro zdravý růst a přežití rostlin) a nakonec sucho socioekonomické (které pozorujeme například v průběhu negativního vlivu na pracující, jejich produktivitu a zdraví – v praxi se zatím projevuje propadem sklizně poloviny zemědělských komodit o desítky procent či rozsáhlými zákazy odběrů povrchové vody pro širokou veřejnost a podniky, přičemž náklady na evropském hospodářství se odhadují na 180 miliard euro).
Obávám se, že půjde o největší suchou epizodu v historii vůbec - byť každý rekord je nutné ověřit. Extrémní sucho je totiž úplně všude - napříč naší zemi i biosférou.
PŮDA a ZEMĚDĚLSTVÍ
STUDNY A PRAMENY
Prakticky každodenní zprávy z médií potvrzuje hlášení českých hydrometeorologů - v 32. týdnu byla hladina podzemní vody v mělkých vrtech na území ČR celkově mimořádně podnormální. S výjimkou některých podhorských oblastí a většiny povodí moravskoslezských řek Olše, Odry a Opavy. Mimořádně podnormální byla i vydatnost pramenů - a to na celém území České republiky.
ŘEKY a POTOKY
Premiér Babiš sucho celé léto ignoroval - a nechával na svých motoristických "užitečných idiotech" - poslední dny však byla vlna stížností na vládní pasivitu tak velká, že začíná objíždět vysychající betonové přehrady. A protože je Andrej Babiš vždy pod vlivem toho, kdo mu jako poslední zavolá, papouškuje teď hlas stavební lobby, která prosazuje desítky nových přehrad. To je ovšem nesmysl – přehrada totiž zachycuje vodu v přehradě, nikoliv v krajině, kde ji je třeba udržet.
LESY a STROMY
NOVÝ NORMÁL: TEPELNÉ KUPOLE a NEJISTOTA CYKLONÁLNÍ VLÁHY
CO TEĎ? A CO POTOM?
V první linii boje s klimatickou krizí jsou zemědělci, lesníci, vodohospodáři či starostové obcí - to oni totiž naší krajinu fakticky spravují. Jako takoví musí být nositeli agendy hluboké adaptace na klimatický rozvrat. Stát jim k tomu ovšem musí poskytnout plnou podporu a kontrolovat, aby vynaložené prostředky neskončily mimo krajinu a její komunity či v nesmyslných projektech - to je totiž problém oligarchizace, kdy jsou lesy či farmy vlastněny kapitálem “odjinud”, který se obvykle všechny zisky včetně zvýšených dotací “odsaje”.
Komplexní řešení pak zahrnují reformu dotačních systémů, úpravu legislativy a pravidel či navýšení kapacit pro poradenství při zavádění udržitelných postupů a moderních technologií. A zcela natvrdo řešení, pořádnou porci peněz.
Co konkrétně se je třeba dělat:
Zlepšení stavu degradovaných zemědělských půd a jejich schopnosti vsakovat a akumulovat vodu ze srážek vyžaduje pravidelné organické hnojení kvalitními hnojivy s širším poměrem uhlíku a dusíku, vápnění, pokročilou agrotechniku či rozšíření pěstování víceletých pícnin a meziplodin s rozvinutým kořenovým systémem. To vše lze dosáhnout osvětou nových postupů, kvalitním poradenstvím, sdílením dobré praxe a přesnějším cílením zemědělských dotací.
Chovaným zvířatům poskytují stín a čerstvou píci. Současně brání větrné i vodní erozi a lépe zachytávají vodu v krajině. Proto je třeba - rozumným způsobem a v závislosti na místních specifikách - rozdělovat velké lány na menší pole, obnovovat meze a remízky, které zadržují vodu, brání větru a podporují biodiverzitu.
Poslední dobou dochází neudržitelnost situace mnoha hospodářům - v červenci mi jeden jinak velmi "konvenční" zemědělec říkal: "Stovky let bylo mokro, a proto tu půdu naši tátové vysušovali. Teď je hold problémem sucho, takže ty roury asi budeme muset tam, kde to dává smysl". Odtok vody a odvodnění krajiny zpomalují také revitalizace a renaturace regulovaných toků. V lesní, polní i luční krajině je nezbytné zachování a hlavně rozšiřování přirozených mokřadů (doplňkově lze zvažovat budování malých i středních retenčních a protipožárních nádrží sloužících i pro dosycování vlhkosti vzduchu).
Druhově pestré lesy (je třeba počítat s posunutím výškového pásma typu lesa o dva stupně a zavádění nových dřevin) přispívají nejen k ochlazování krajiny, ale také k produkci biomasy, potřebné pro částečné nahrazení emisně problémového zemního plynu - a tedy ke snížení závislosti na fosilních exportérech.
Příkladem může být Dánsko, které spustilo velmi robustně financovaný program přeměny až 15 % zemědělské půdy na lesy a přírodní stanoviště. Českým cílem by mělo být udržení a zvýšení lesnatosti nad 40 % - dnes je 34% Česka pokryto lesy a 8% mimolesní vegetací, z velké části však jde o degradovaná či usychající stanoviště. V obrovských částech země, jako je Polabí, jižní Morava či Poohří navíc lesy a remízy zcela chybí - právě tam hrozí dle posledních evropských studií desertifikace nejvíce.
Toto vše je zvládnutelné! Proč? No protože se už v lidské historii několikrát podařilo v podobných klimatických a socioekonomických krizích obstát: třeba zrovna před sto lety v podobě katastrofy prašných bouří v USA, které začala řešit až zemědělská část programu prezidenta F.D. Roosevelta “New Deal” s desítkami různorodých krajinářských a agronomických opatření po celých USA - robustně financovaná zdaněním extrémního bohatství.
MARIÁNSKÉ DNY
Na dnešní 15. srpen připadá svátek nanebevstoupení Panny Marie, který byl ve starém Římě svědem již ve čtvrtém století po Kristu. Postupně do něj přešly předkřesťanské obyčeje a významné pohanské slavnosti plodů a díkůvzdání za sklizenou úrodu. Ostatně žehnání semen plodů a rozličných bylin v kostelech je dodnes poněkud tajemně označované za svátek “Panny Marie kořenné”.
Mariánské dny (trvají do svátku Narozeni Panny Marie 8. IX.) jsou hospodářsky, fenologicky, klimatologicky, bioklimatologicky a společensky dobou mimořádnou a zvláštní. Slaví se dožínkové slavnosti. Panna Maria je zobrazována v šatu se vzorem obilných klasů. Je to období shromažďování a odletu většiny našich tažných ptáků. Rostou teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, bílý den je pro venkovní práce o poznání kratší.
Proto vynikají srpnové noci s nebesy tak nápadně lemovanými večerními a ranními červánky, vyplněné zlatou výzdobou hvězd a planet a pomíjivými stopami meteoritů... Větve ovocných stromů se - pokud neúřadovaly jarní mrazy - začínají povážlivě prohýbat pod nákladem ovoce a ve vinohradech nachází podle staré tradice “Svatý Bartoloměj první zralý hrozen”.
MODLITBA ZA VODU
Naši předkové zkrátka vnímali Mariánské dni jako období mimořádné přízně nebes. Jako čas, v němž příroda ochotně a hojně vydává plody svého těla a lidské práce. Jako čas zasvěcený božské mateřské bytosti, Matce Zemi, dárkyni obilí, ochránkyni rolníka, které může být v závislosti na době a kulturních a náboženských tradicích egyptská Isis, řecká Demeter, staroitalská Ceres, starořecká Gaia, čínská Kuan-jin, hinduistická Lákšmí či právě křesťanská panna Maria.
Dějiny religionistiky nám však ukazují, že víra v Matku Zemi, která zajišťuje plodnost, stvoření života a bezpodmínečnou výživu a ochranu všech živých tvorů, nutné odráží a vyžaduje lidskou péči o svěřenou zemi - bez toho dohoda nefunguje. Protože to co děláme Zemi, nakonec děláme hlavně sami sobě.
”
195
Diskuse