Tradičně jsou solární farmy tiché — kromě slabého hučení měniče. Ale asi u jedné z deseti amerických solárních farem se rozléhá nový zvuk: béééé.

Nechat ovce pobíhat pod solárními panely je jen jednou z mnoha forem rozvíjející se strategie zvané agrivoltaika, kdy plodiny rostou nebo se zvířata pasou v kombinaci s infrastrukturou obnovitelné energie.

Není to jen potenciální přínos pro zvířata, která dostávají další stín. Panely také chrání plodiny před povětrnostními vlivy a zároveň odvádějí vodu k nim, čímž vytvářejí chladnější a vlhčí podmínky, které dokonce zvyšují výnosy.

A dokonce i samotné solární panely na toto soužití obvykle dobře reagují — čím jsou chladnější, tím více elektřiny produkují na watt slunečního světla.

"Mít beton nebo něco pod solárními panely – budete mít nižší účinnost než například s rostlinami, které se na povrchu země ochlazují a vyrůstají," řekl pro DW Carl Bernacchi, profesor rostlinné biologie a rostlinných věd na University of Illinois Urbana-Champaign.

Ačkoliv je potenciál obrovský, zvláště když klimatická změna přináší stále větší tepelný tlak na zemědělství, tato praxe je stále v plenkách. V Evropě, pokud by byla agrivoltaika zavedena pouze na 1 % dostupné zemědělské půdy, kontinent by mohl překročit své cíle v oblasti solární energie do roku 2030.

Avšak jejich využívání je pomalé: agrivoltaika představuje k polovině roku 2025 celosvětově pouze 18,4 gigawattu energie, což je méně než 1 % světové solární kapacity.

Co pod panely prosperuje

Myšlenka agrivoltaiky sahá až do roku 1981, kdy dva němečtí vědci publikovali článek s názvem "Kartoffeln unter dem Kollektor" (neboli "Brambory pod kolektorem"). První pilotní projekt však začal až v roce 2004 v Japonsku, zemi s omezenou rozlohou půdy, kde je zvláštní obava o vyvážení nasazení solární energie s ochranou zemědělské půdy.

Existují tři hlavní typy agrivoltaiky: horizontální, kdy jsou panely otočeny přímo vzhůru na oblohu, vertikální, kde jsou umístěny ve velkých řadách, kolmo k zemi, a integrované, často instalované na vrcholu skleníků.

Výzkumy naznačují, že plodiny odolné vůči stínu mohou mít prospěch. To zahrnuje bobule, hrozny a rajčata — kde ocelová konstrukce panelů často slouží i jako opora — stejně jako broskve a papriky.

Panely také mohou zabránit úplnému odpaření vody, čímž vytvářejí vlhčí mikroklima, které prospívá půdě — i když vlhkost je dvousečná zbraň, která někdy přináší rostlinné choroby.

Ovce se také ukázaly jako obzvlášť dobrá volba. Ve srovnání s hovězím dobytkem nebo kozami jsou obecně snazší na ovládání v blízkosti solární infrastruktury, méně pravděpodobně poškodí zařízení a jsou dostatečně malé, aby se pohodlně vešly pod panely. Tato praxe má i další výhody udržitelnosti: ovčí hnůj hnojí půdu a místa vyžadují méně herbicidů.

"Když se podíváme na ovčí průmysl, byl to pro ně skutečný posun paradigmatu, kdy místo toho, aby museli platit za pronájem půdy pro pastvu zvířat, nyní jsou skutečně placeni za pastvu," řekl Austin Kinzer, specialista na agrivoltavici z hnutí American Farmland Trust za ochranu přírody. "Takže to zcela obrací ekonomiku vzhůru nohama a je to obrovská příležitost pro ovčí průmysl, který v USA opravdu strádá prakticky od 2. světové války."

Dvojité vítězství v otázce klimatu

Agrivoltaika se nachází na vzácném průsečíku zmírňování klimatu (snižování emisí) a adaptace (přizpůsobení se oteplující se planetě).

"Je to obojí, což je z hlediska klimatických řešení poměrně jedinečné," řekl Kinzer.

Tato praxe nabízí jednu odpověď na to, kam by solární panely mohly směřovat, pomáhat vyrábět levnější a efektivnější energii a zároveň prospívat plodinám, které by mohly mít problémy kvůli rostoucím teplotám nebo nestabilnímu počasí.

A výzkumy naznačují, že změna klimatu pouze způsobí, že regiony budou sušší, "rozšiřují se oblasti, kde agrivoltaika může zmírnit dopady na výnosy plodin (dokonce zvýšit výnosy) a zlepšit celkovou ziskovost," píší výzkumníci v článku pro Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).

Dvojí zdroj příjmů může také farmářům nabídnout určitou pojistku, pokud by teplota nebo počasí zničily výsadbu během sezóny.

"Možnost mít tento alternativní zdroj příjmu je obrovské pro lidi, kteří jsou závislí na počasí, které se stává čím dál extrémnějším a rozmanitějším," řekl Kinzer.

Ne každá farma z toho má výhody

Proč tedy zavádění zmíněného modelu probíhá tak pomalu?

"Teoreticky je to situace, kdy vyhrávají oba," říká Bernacchi. "Ale samozřejmě, u každé technologie jsou vždy výjimky a problémy."

Jedním z důvodů je, že agrivoltaika nefunguje všude. Na suchém západě USA, kde může tepelný stres a méně dostupné vody plodiny ohrozit, zůstávaly výnosy stejné nebo dokonce pod panely narůstaly. Naopak na vlhkém Středozápadě stínění panely omezovalo fotosyntézu a vedlo ke snížení výnosů kukuřice a sóji.

U tržních plodin, kde je zisk velmi malý, je i malé snížení výnosu pro mnoho farmářů nepřijatelné.

Pak jsou tu náklady. Pro výrobce solární energie znamená každý centimetr vyšší montáže panelů vyšší náklady na práci a ocel. A farmáři možná budou muset najít nové vybavení nebo změnit metody, aby se přizpůsobili novému systému.

"Farmáři se chtějí učit od ostatních farmářů," řekl Kinzer, který spolupracuje s farmáři po celých USA, aby zjistil, jak se agrivoltaika přijímá. "Chtějí slyšet názory lidí, kteří to dělají. A tak je to pro farmáře trochu problém slepice a vejce: Ve většině případů nemohou jen tak přejít přes ulici nebo do sousedního okresu a vidět takový projekt a mluvit s farmáři, kteří to dělají."

Překlenutí propasti mezi farmáři a solární energií

Pozemková stopa solární energie ji v některých komunitách učinila kontroverzní — některá zemědělská sdružení protestovala proti přeměně zemědělské půdy na hektary solárních panelů s argumentem, že jejich členové přestávají být farmáři a místo toho se stanou producenty energie.

Je to napětí, které agrivoltaika pomáhá řešit.

Jeden průzkum zjistil, že více než 80 % Američanů by bylo ochotnějších podpořit rozvoj solární energie ve své komunitě, pokud by umožnil spoluvýrobu energie a zemědělství — asi o 10 % více než ty, kteří obecně podporují solární rozvoj.

"Existuje kulturní konflikt mezi farmáři, kteří chtějí farmařit, a solárními společnostmi, které chtějí vyrábět elektřinu," řekl Bernacchi. "A agrivoltaika se opravdu prezentuje jako jakýsi kompromis. Stále můžete farmařit a získávat elektřinu ze stejné půdy."

Zdroj v angličtině: ZDE