Řada žen obvinila Davida Walliamse z toho, že je v době, kdy byly ještě teenagerky, lákal k sexu. Některé uvádějí, že jim posílal zprávy, když jim bylo pouhých 15 let. Jedna z nich tvrdí, že byla sexuálně napadena. Komik všechna obvinění popřel s tím, že není sexuální predátor. Baronka Kennedyová řekla BBC, že zábavní průmysl je vůči groomingu obzvláště zranitelný, ale že by to nemělo být přijatelné na žádném pracovišti. Bývalá ministryně pro ochranu Jess Phillipsová uvedla, že je třeba mladým lidem poskytovat řádnou osvětu o zdravých vztazích, aby chápali a věděli, jak nahlásit nevhodné chování. Vláda prohlásila, že svět zábavy musí udělat více pro ochranu žen, které v něm pracují.

(...) 

Komička Deborah Francis Whiteová říká, že mladé ženy jsou v komediálním průmyslu stále vykořisťovány. Že pachatelé rozumějí pojmu souhlas, jen si užívají moci, která plyne z jeho ignorování. Za chvíli si poslechneme její komentáře a zkušenosti. Nejprve se však toto odvětví potýká s následky, a to jednak v souvislosti s rozsudkem nad Russellem Brandem, který byl odsouzen za znásilnění, jednak v souvislosti s dalšími obviněními proti Davidu Walliamsovi, nikoli ze znásilnění, ale z navazování kontaktů s dívkami ve věku pouhých 15 let. On sám všechna obvinění vznesená po vyšetřování deníku The Guardian a stanice ITV News popřel. Ministryně kultury Lisa Nandyová je popsala jako nejnovější z dlouhé řady nahlášených případů zneužití moci v mediálním sektoru. Takto se k této záležitosti dnes dříve vyjádřila Jess Phillipsová, ministryně pro ochranu a násilí na ženách a dívkách.

"Trestný čin groomingu, podobně jako trestný čin domácího násilí,   v našem právním řádu neexistuje. Obvykle spadá pod jiné trestné činy. A v případě groomingu se většinou jedná o sexuální trestné činy nebo trestné činy sexuálního zneužívání dětí, u nichž lze grooming přidat jako přitěžující okolnost. Ale představa, že lidé obecněji „groomují“ jiné osoby, ať už za účelem sexu nebo trestné činnosti, je běžná, děje se to  u dětí. Můžeme si představit gangy působící v rámci okresů nebo gangy zabývající se sexuálním vykořisťováním dětí a groomingem. Grooming sám o sobě nemusí být nutně trestným činem."

To byla dnes ráno Jess Phillipsová. Naším korespondentem pro domácí a právní záležitosti je Dominic Casciani. Dominicu, pomozte nám tomu porozumět. Není „grooming“ sám o sobě trestným činem?

"No, záleží na tom, Sarah, co lidé pod pojmem „grooming“ rozumějí, protože se jedná o poměrně složitou právní otázku. Sexuální „grooming“ je trestným činem, ale panuje určitá nejistota ohledně toho, co přesně tento pojem zahrnuje, protože právní úprava v této oblasti je rozdělena mezi řadu konkrétních trestných činů. Obecně řečeno však pokrývají činnost, kterou bychom v médiích popsali jako „grooming“, i když nemusí nutně používat přesně tato slova. Podle zákona o sexuálních trestných činech z roku 2003, který představuje hlavní právní rámec pro sexuální trestné činy v Anglii a Walesu, je trestným činem, pokud se dospělý setká s dítětem – v uvozovkách – v návaznosti na sexuální grooming, a maximální trest za to je 10 let. 

V podstatě to pokrývá situace, kdy dospělý cílí na někoho, kdo je mladší 16 let, s nímž se alespoň jednou setkal nebo s ním komunikoval, a poté za ním úmyslně cestoval nebo měl v úmyslu se s ním setkat s cílem spáchat sexuální trestný čin. To se zdá být celkem jasné a soudy již dlouho chápou „grooming“ jako situaci, kdy si pachatel buduje důvěrný vztah s obětí, například prostřednictvím manipulace a jiných prostředků. Existují i další trestné činy, Sarah, které pokrývají velkou část této problematiky. Jen několik příkladů: domlouvání a napomáhání k sexuálnímu trestnému činu na dítěti, sexuální komunikace s dítětem, přimění dítěte ke sledování sexuálního aktu. A všechny tyto činy jsou obecně chápány trestními právníky tak, že pokrývají oblast groomingu. Myslím, že potíž spočívá v tom, že se vede určitá debata o tom, zda tyto činy skutečně vyplňují všechny mezery a pokrývají veškerou potenciální činnost v této oblasti. 

Vím například o aktivistických skupinách, které tvrdí, že problémem je samotný „grooming“, tedy přípravná fáze groomingu, kdy je zřejmý záměr pokračovat, ale k samotnému sexuálnímu zneužívání ještě nedošlo – to totiž ve skutečnosti není trestný čin. A zda by to mohlo být kriminalizováno, by byla, jak se domnívám, pro parlament poměrně složitá otázka. A je tu ještě jedna otázka, kterou nastolila baronka Louise Caseyová, když poukázala na to, že nuance v zákoně, která se snaží vyhnout kriminalizaci teenagerů ve věku 13 až 15 let, kteří mohou být ve vztahu a mít sex – tato nuance, která jim dává výhodu pochybnosti, může být zneužita mužem, dospělým mužem, který chce za takových okolností groomovat dítě. A ona tvrdí, že prostě musíme udělat to, co udělala iniciativa „Friendship“, což v podstatě znamená, aby se to vždy a za všech okolností považovalo za znásilnění, pokud jde o dospělého, který je ve vztahu s dítětem ve věku 13 až 15 let. Zdá se, že vychází z toho, že vláda přistoupí k úpravě zákona v této oblasti.

Dominicu, moc děkuji. Deborah Francis White je komička a moderátorka podcastu „Guilty Feminist“. Mluvila jsem s ní před chvílí a jak uslyšíte, používá poměrně drsné popisy. Nejprve jsem se jí zeptala, zda se ztotožňuje s obrazem komediálního průmyslu, který se tento týden vykreslil.

Deborah Francis White: Ano, naprosto. Myslím, že pro lidi je těžké pochopit, jaké to pro ženy bylo před hnutím #MeToo. Vzpomínám si, jak mě zvali na schůzky s producenty, kteří říkali: „Chceme si promluvit o tvé show.“ Sedíte u stolu v rohu v temné části soukromého klubu a je vám naprosto jasné, že chtějí víc. Pracovala jsem s mnoha skvělými mužskými producenty, kteří by se nikdy k něčemu takovému nesnížili. Ale u těch, kteří to dělali, si vzpomínám, jak jsem si říkala: „Jestli ti někdy dovolím, abys mi strčil ruku pod sukni, tak to nechci.“ Nechci být obtěžována. Ale druhou stranou mince je, že pak budu persona non grata, protože mě nebudou chtít mít na očích, abych jim připomínala, co udělali, když jsou ženatí, a možná i jako potenciální informátorka. Prostě mě tam nechtějí. A pokud tě odmítnu a způsobím, že se budeš cítit neatraktivní, nedostanu práci, pokud je ten muž velmi vlivný. Je obklopený svými přáteli, takže by mohl prostě říct: ‚No, nemyslím si, že je moc dobrá,‘ nebo ‚neobjednal bych ji na tu práci.‘ A pak bych byla na černé listině. 

Vzpomínám si, jak jsem si říkala, že jako mladá žena bez výrazného profilu musím kráčet po laně, ale stalo se to i ženám, které znám a které mají profil, a které se bály přijít o to, na čem pracovaly. Musela jsem toho muže – v té době, dnes bych to nikdy neudělala, ale tehdy jsem musela – přimět, aby se cítil atraktivní, a na konci oběda ho nechat odejít s lepším pocitem ze sebe sama, než měl na začátku. 

A to byla, jak jsem cítila, vždycky moje práce, protože všichni věděli, že tak to prostě chodí, a nikdo s tím nic nedělal. Prostě se od nás všech očekávalo, že to budeme akceptovat. A u žen v tomhle odvětví to nebylo o nic lepší. 

Mám e-maily z doby, než jsem spustila svůj podcast „The Guilty Feminist“, což je můj největší úspěch. Měla jsem ale pořad na Radio 4, v jehož názvu figurovalo moje jméno, a ten jsem si zajistila sama; dlouho jsem neměla agenta. A ten pořad na Radio 4 s mým jménem v názvu jsem získala. Říkala jsem si: „No, aspoň se tam teď zajdu podívat na svůj pořad, abych zjistila, jestli bych mohla být někdo, koho by chtěli zastupovat, a jestli se mi podaří uzavřít smlouvu.“ 

A mám dva e-maily, které jsem si schovala. Jeden od ženy, která píše: „Nemůžu zvažovat nikoho ženského pohlaví.“ To může znít sexisticky, ale není to tak. To já nejsem sexistická, to je celé odvětví." A v druhém stálo: „Momentálně máme dívek trochu přebytek.“ Bylo to prostředí, kde jste se utopili, pokud jste neuměli plavat. A plavat jste často museli ve velmi šovinistických, sexistických a misogynních vodách.

Moderátorka: Teď mluvíte o době před hnutím #MeToo – ačkoli to hnutí existovalo už roky, opravdu se rozšířilo až v roce 2017. Jsi si jistá, že se to neděje i teď? Ptám se na to, protože vy jste teď zjevně úspěšná. Snažím se představit si mladou ženu, která se teď prosazuje – zda by stále čelila tomu, o čem mluvíte.

Deborah Francis White:  Oh, rozhodně se to stále děje. Jenomže teď se o tom dá mluvit s jinými ženami. Jsem třeba ve WhatsApp skupině komiček a bavíme se o tom, říkáme si: „No, tohle se právě stalo“ nebo „tohle se právě děje“. Jsou lidé, kterým můžu zavolat, a existuje jazyk, kterým o tom můžeme mluvit. A co je ještě důležitější, existuje jazyk, kterým o tom můžeme mluvit s muži. 

Jednou jsem se na Adelaide Fringe Festivalu snažila několika mužům vysvětlit, že to mají ženy v tomhle odvětví těžší. Oni to ale naprosto popírali a vysmívali se mi do té míry, že jsem nakonec rozplakala, protože jsem byla rozzuřená. Byla jsem naprosto rozzuřená. No, kdybych dnes měla stejný rozhovor s těmi muži, necítila bych se jako ta šílená.

Moderátorka: Dobře, a mluvíte o tom, že při rozhovorech s producenty je to jako chůze po laně. Byla jste někdy někým obtěžována?

Deborah Francis White: Byla jedna showbyznysová párty, na kterou jsem měla to štěstí, že mě pozvali, protože to bylo ještě před seriálem Guilty Feminist. A jeden velmi slavný muž prostě prošel kolem mě. Měla jsem na sobě top s hlubokým výstřihem, protože to byla vánoční párty. A on mi strčil obličej do výstřihu a přejížděl tam a zpět mezi mými prsy. A pak prostě odešel. Byla jsem tak šokovaná. Jen jsem si říkala: „Oh, to se opravdu stalo?“ A pak se asi o 10 minut později vrátil, strčil mi jazyk do úst a začal mě líbat. Zase jsem se odtáhla, ale on je tak slavný. A věděla jsem, že kdybych něco řekla, vyhodili by mě z večírku. O tom není ani nejmenších pochyb.

Moderátorka: Víte, jestli to udělal nebo něco podobného i někomu jinému?

Deborah Francis White: Připadá mi nepravděpodobné, že by to neudělal, protože o několik let později jsem byla na jiné párty a on si šel vzít tašku zpod židle, na které jsem seděla, protože odcházel. A když se zvedal, políbil mě na rty. Nevstrčil mi jazyk do úst, ale opět se nepředstavil, nezná mě. 

On  přece nemohl vědět, že jsem ta samá žena jako před lety. Nemohl to vědět. Já vím, kdo je, protože je velmi slavný, ale on by to nevěděl. A myslím si, že to svědčí o nepochopení pojmu souhlasu. Nebo snad ne? 

Tohle si myslím já. Slyším spoustu lidí říkat, že nerozumí pojmu souhlasu. Myslím si, že mu rozumějí až příliš dobře. Myslím si, že vzrušení spočívá právě v porušení souhlasu. Vzrušení pro tyto muže, kteří mají hvězdný šarm, spoustu peněz a kterým se otevírají všechny dveře, spočívá v tom, že mají něco, co mít nemohou. Tito muži by mohli mít každou noc ochotné ženy, nadšené ženy, ženy odpovídajícího věku, ženy, které nejsou v bezvědomí. Mohli by mít sex s jinou ženou každou noc. Mají spoustu peněz. Mohli by si najmout prostitutky. Pokud chtějí sex, mohou ho mít. 

Věřím, že to, co chtějí, je moc. Chtějí něco, co nemohou mít, něco, co si nemohou koupit, něco, co jim nikdo nemůže dát. Chtějí si něco vzít. A existuje spousta slavných, talentovaných a bohatých mužů, kteří to neudělali.

Moderátorka: Mohu se na to zeptat? Protože říkáte, že tito muži to nedělají. Existuje spousta mužů, které by jto ani nenapadlo. Je problém v tom, že oni a ženy to umožňují?

Deborah Francis White: Problém je v tom, že to umožňuje celý systém. Hnutí Me Too je, upřímně řečeno, vlastně finanční model. Když se Harvey Weinstein stal pro pokladny kin spíše rizikem než ziskem, zbavili se ho. Předtím to bylo město mlčenlivosti. Jakmile je tedy muž pro ně finančním břemenem – protože, moment, natočili jsme s ním ten film a teď ho nikdo nechce vidět, distributoři ho nechtějí distribuovat –, v tu chvíli je pryč. Nejlepší, co tedy můžeme udělat, je hlasovat peněženkami, hlasovat nohama.

Moderátorka:  Co se tedy musí stát, aby to bylo možné?

Deborah Francis White: Musí být neuvěřitelně nákladné poskytovat útočiště predátorovi.

Moderátorka:  A jak toho dosáhnout?

Deborah Francis White: Právě to teď vidíme. Myslím, že spousta lidí si říká: „Ach, točím něco s touhle osobou.“ A vím, že se vedou stejné rozhovory. Je to už léta veřejné tajemství. Tedy, vlastně ani ne veřejné tajemství.  Oni se tím otevřeně chlubí. Vtipy, které se objevily na internetu a které se vyprávěly v letech 2004, 2006, v roce 2010, o tom jsem viděla jeden, myslím, že to bylo na Comedy Awards v roce 2004, někdy v tom období, kde moderátor Jonathan Ross řekl: „Tahle show je stará 15 let a jako většina patnáctiletých je nepředvídatelná, opilá a pravděpodobně si ji odvede domů  David Walliams, nebo se o to David Walliams pravděpodobně pokusí.“ Něco takového. A já si říkám, že ten vtip není vtipný, pokud lidé nevědí, že je v něm kus pravdy, že?

Moderátorka:   Jen pro ujasněníon  říkal, že ten vtip nenapsal. Byl  scénárista. Ne, chci říct, že to není obhajoba toho vtipu samotného, jen pro ujasnění.

Deborah Francis White: Pokud jste velmi slavná osobnost, která moderuje show, můžete vtipy vetovat. A můžete říct: „Tenhle vtip nechápu. David to nedělá. Tohle nebude vtipné.“ Vždycky se objevují vtipy o tom, že Leonardo DiCaprio nechodí s nikým starším než 25 let. Tenhle vtip není vtipný ani na Oscarech, ani na Emmy. Kdyby šlo o Toma Hankse, všichni by si řekli: „Cože?“ Tom Hanks to nedělá. Je to vtipné jen tehdy, když je v tom kus pravdy. Ty vtipy o „těsně plnoletých“ nefungují, když někdo takovou pověst nemá. Nemusí znát všechny podrobnosti, ale buďme naprosto upřímní. Když se ty vtipy šíří, každý ví, že se něco děje.

Moderátorka:  Zvláštní je, že ten vtip to v jistém smyslu odhaloval, ale nikdo s tím nic neudělal.

Deborah Francis White Mluvila jsem s několika akademiky, kteří se celý život zabývají souvislostí mezi misogynními vtipy a skutečnou ublíženou ženou, misogynií a násilím na ženách. Nebezpečný není ten vtip, ale ten smích. Protože když muži slyší, jak se směje celé publikum, když vidí, že producenti považují za vhodné vysílat to po celé zemi a že se lidé doma smějí, násilní muži nebo potenciálně násilní muži dostávají jakousi morální amnestii, zelenou.

Moderátorka: Deborah Francis Whiteová v rozhovoru se mnou. Televizní moderátor Jonathan Ross nyní uvedl, že je zděšen obviněními ze sexuálního obtěžování proti Davidu Walliamsovi. A k tomu vtipu, o kterém jsme se zmínili, řekl, že mu ho předložil tým scénáristů Comedy Awards. Napsal: "A domnívám se, že pointou byla narážka na to, že se veřejně scházel s mladšími ženami – přehnaná pro komický efekt. Kdybych měl jakýkoli důvod se domnívat, že by se to mohlo týkat skutečných událostí, nejenže bych odmítl tento vtip použít, ale také bych se necítil dobře pokračovat s ním v osobním či profesním vztahu."