Její film I Matter, Na mně záleží,  který vypráví příběh mladé ženy, která se při dospívání vyrovnává se svou romskou identitou, byl promítán na začátku tohoto roku v rámci sekce Spotlight benátského filmového festivalu, kde získal cenu diváků.

Byl to triumf filmu, který Șerbanová koncipovala jako způsob, jak budovat mosty k „jinému chápání“ Romů, kteří patří mezi nejvíce marginalizované komunity v Evropě, kde dlouhodobá diskriminace vede k problémům s přístupem k důstojnému bydlení a k segregaci dětí ve školách.

„Chtěla jsem velmi jednoduchým, ale zároveň komplexním způsobem ukázat, že jsme také lidé,“ řekla. „Hájím lidskost Romů.“

Organizátoři popsali tento týdenní program s názvem Raising Romani Gaze (Pozvednout romský pohled), který se konal v rámci širšího festivalu v Seville, jako první svého druhu. „Je to něco, na čem jsme pracovali asi 10 let,“ řekla Katalin Bársony, romská filmařka z Maďarska a jedna z kurátorek programu.

Umožnila to široká škála talentů v komunitě i ochota filmového průmyslu uznat jejich příběhy. „Romové jsou sice největší menšinou v Evropě, ale pokud jde o umění, které sami vytváříme, patříme k těm nejvíce opomíjeným a neviditelným,“ uvedla Bársony, která také vede nadaci Romédia, nevládní organizaci usilující o posílení romské sebeprezentace a boj proti předsudkům prostřednictvím vyprávění příběhů, filmu a vizuálních archivů.

Výsledkem byl program, který nabídl bezprecedentní pohled na bohatství Evropy tím, že poskytl „narativní suverenitu“ některým z odhadovaných 10–12 milionů Romů žijících po celé Evropě, uvedla. „Od počátku éry němého filmu byli Romové obsazováni do určitých rolí. A tyto role byly většinou pasivní a definované vnějším pohledem.“

Filmy sahají od dokumentu Bársony sledujícího mladého muže narozeného v Německu romským rodičům, který je deportován do Kosova, až po film španělského režiséra Jera de los Santose který se zabývá queer a romskými perspektivami.

Součástí přehlídky je také Smooth the Edges, od romského filmaře Charlese Newlanda z Nottinghamu. „Je to tak trochu výjimka,“ řekl Newland, „protože jde o první film financovaný Britským filmovým institutem, který natočil romský režisér s romským producentem a v hlavních rolích s romskými herci.“

Tento krátký film zachycuje dilema, které Newland popsal jako běžné v britské romské komunitě: dilema mladé ženy, která se potýká s rozhodnutím, zda má skrýt svůj původ, aby se vyhnula diskriminaci na pracovišti. Vyplývá z toho napětí vyplývající z kompromisu – možnost uniknout diskriminaci, avšak za cenu potlačení části sebe sama. Film se také snažil zabývat se „mezisvětem“, s nímž se Romové ve Velké Británii často museli vyrovnávat, uvedl Newland.

„Zejména z politického hlediska existuje spousta lidí, kteří mohou být rasističtí vůči mé skupině lidí, ale zároveň, když se to hodí k jejich argumentaci, označují vás také za bílé,“ řekl. „Je to něco jako: ‚Ach, to jsou jen Cikáni, to je spodina‘, když to vyhovuje jejich záměru, ale pokud jde o snahu pomoci, zní to spíš: ‚No, proč by potřebovali pomoc, vždyť jsou to přece jen bílí lidé?‘ Takže se ocitnete mezi mlýnskými kameny.“

Tím, že tento týdenní program sdružuje romské filmaře z celé Evropy, nabízí také šanci postavit se proti tomu, co se bohužel stalo běžnou součástí života mnoha Romů po celém kontinentu, uvedla Șerban. „Jak se říká, poslední přijatelnou formou rasismu je ten vůči Romům,“ řekla. „Být Romem pro mě, alespoň v rumunském kontextu, a pro moji generaci znamenalo, že jste byl nějakým způsobem méněcenný.“

Na tomto pozadí se každé rozhodnutí, které ve svém filmu učinila, jevilo jako „akt odporu“, řekla. „Doufejme, že za pár let bude existovat 50 nebo 100 filmů, jako je ten můj. Ale protože jsem byla jednou z prvních, kdo tuto perspektivu přinesl, musela jsem čelit veškerému tomu tlaku a zvažovat všechny ty nuance. Staneš se ambasadorkou, aniž by sis to vybrala.“

Považovala to však za nezbytný krok k tomu, aby využila příležitost vyprávět příběhy, které by divákům umožnily vidět Romy prožívající komplexní lidské osudy a zároveň by Romům umožnily vidět sami sebe na plátně jako něco víc než jen stereotypy. „Filmy přinášejí změnu,“ řekla. „Umění nutí lidi přemýšlet o tom, jaký je život jiného člověka.“

Zdroj v angličtině ZDE