Ví Pentagon, koho vlastně zabíjí?
2. 7. 2026
čas čtení
8 minut
Ta čísla jsou neuvěřitelná. Za necelých deset měsíců zabily americké síly na rozkaz Trumpovy vlády 215 lidí. A to při 63 leteckých úderech na malé čluny v Karibském moři a ve východním Pacifiku.
Od prvního útoku z 2. září nám Trumpova administrativa tvrdí, že likviduje pašeráky drog. Jenže pašování drog – zejména v případě kurýrů na nejnižší úrovni – není hrdelním zločinem. A i kdyby bylo, americký právní systém stojí na presumpci neviny a zaručuje právo na spravedlivý soud. Vynechání tohoto kroku dělá z těchto operací chladnokrevné vraždy, míní Adam Isacson.
Administrativa se to snaží obejít tvrzením, že každá z těch usmrcených osob je „narkoterorista“, člen nebo „spolupracovník“ zločinecké skupiny. Tyto skupiny přitom Pentagon nedávno bez jakékoli vnější kontroly přidal na tajný seznam takzvaných označených teroristických organizací (DTO). Jelikož se Spojené státy nacházejí v „nemezinárodním ozbrojeném konfliktu“ s těmito kartely (jak uvádí tajná zpráva ministerstva spravedlnosti), armáda smí tyto lidi zabíjet na místě, aniž by musela argumentovat sebeobranou.
Vláda však dosud nepředložila jediný důkaz o tom, že by bombardovaná plavidla vůbec nějaké drogy převážela. Natož aby dokázala, že jejich mrtvé posádky byly napojené na organizovaný zločin nebo teroristy.
Vše, co zatím víme, naznačuje, že americká armáda likviduje neznámé lidi na základě alarmujících domněnek a extrémně volných kritérií pro výběr cílů.
Ve vzácných případech, kdy se podařilo posádku zachránit, „vojenské zdroje členům Kongresu přiznaly, že nedokážou unést důkazní břemeno nutné k zadržení nebo stíhání přeživších,“ uvádí Nick Turse na serveru The Intercept, který se tématu dlouhodobě věnuje. Podařilo se zachránit celkem tři lidi; všichni byli propuštěni bez obvinění.
Senátor Tim Kaine (za demokraty) při výslechu ministra zahraničí Marca Rubia na slyšení počátkem tohoto měsíce odhalil, že lidé zodpovědní za výběr cílů používají tři kritéria. Kaine je sice kvůli utajení nemohl veřejně specifikovat, ale prozradil jednu zásadní věc: „důkaz o přítomnosti omamných látek na člunu“ mezi těmito třemi body překvapivě vůbec nefiguruje.
Americká armáda ve skutečnosti identitu lidí na lodích obvykle vůbec nezná. Deník Washington Post uvedl, že pokyny v rozkazu ministerstva obrany (EXORD) z 5. srpna „nevyžadují jednoznačnou identifikaci konkrétní osoby“. Stačí jim pouhá „přiměřená jistota“, že dospělí muži jsou členy nebo partnery drogových organizací.
Bývalý americký úředník, který do dokumentu EXORD nahlédl, řekl deníku Post: „Tato kampaň dost možná zabíjí lidi, kteří mají na jakékoli drogové operace jen naprosto minimální vazbu. Když definujete pojmy jako ‚teroristická organizace‘ a ‚spolupracovník‘ takto vágně a útočíte na malé čluny, jsou veškeré směrnice v podstatě bezvýznamné.“
Pojem „spolupracovník“, kterým Trumpova administrativa ospravedlňuje likvidaci lidí na otevřeném moři, je obzvláště flexibilní. Poslanec Adam Smith, nejvýše postavený demokrat ve Výboru pro ozbrojené síly Sněmovny reprezentantů, sdělil novináři Gregu Sargentovi z časopisu New Republic, že mu úředníci Pentagonu na briefingu „nedokázali vysvětlit, kde jsou hranice pro to, kdo ještě je a kdo už není ‚spolupracovník‘.“
Lidé, kteří se tohoto utajeného briefingu zúčastnili a mluvili se serverem Intercept, uvedli, že získali dojem, že k nálepce „spolupracovníka“ stačí pouhý rozhovor s členem drogového kartelu.
Tato nejasná tvrzení o „přidružení“ či podezřelých vzorcích chování vnášejí do fatálních vojenských rozhodnutí obrovskou míru konfirmačního zkreslení a pouhých dohadů. To drasticky zvyšuje pravděpodobnost, že při útocích umírají lidé, kteří nespáchali vůbec žádný zločin.
„Lidé, kteří znají pohyb lodí podél karibského pobřeží Kolumbie a Venezuely,“ sdělili Latinskoamerickému centru pro investigativní žurnalistiku, že „je naprosto běžné, že tytéž lodě, které vezou drogy, berou při zpáteční cestě běžné pasažéry. Kapitáni lodí zkrátka vezmou jakoukoli práci, kterou seženou, aby přežili.“
Intercept s odvoláním na vysoce postaveného vojenského důstojníka upozornil, že někteří z mrtvých při prvním útoku z 2. září mohli být migranti nebo oběti obchodu s lidmi. Na palubě zasaženého plavidla bylo 11 lidí, což je pro pouhé pašování drog na krátkou, stomílovou vzdálenost mezi Venezuelou a Trinidadem neobvykle vysoký počet.
Důkazy navíc naznačují, že někteří ze zabitých byli obyčejní rybáři. Lidé z chudých pobřežních komunit sice občas přijmou jednorázovou práci pro pašeráky, aby uživili rodiny, ale permanentní hrozba smrti z nebe teď decimuje celé komunity. Jak uvádí New York Times z pobřeží Kolumbie a Ekvádoru, místní raději hromadně opouštějí rybolov. Malé motorové čluny (tzv. lanchas), které používají jak pašeráci, tak rybáři, jsou totiž pro drony a letadla snadným cílem.
V kolumbijské Santa Martě rodina rybáře Alejandra Carranzy, který zahynul při útoku 15. září, rezolutně odmítá, že by byl zapleten do obchodu s drogami. „Kdyby to byl nějaký narkoterorista,“ zeptala se reportérů matka jeho tří dětí, „proč potom žijeme v totální bídě, a ne v luxusním sídle?“
Dva z mužů, kteří zemřeli při úderu 14. října 2025, byli šestadvacetiletý Chad Joseph a jedenačtyřicetiletý Rishi Samaroo, oba z trinidadské vesnice Las Cuevas. Jejich rodiny nyní žalují Spojené státy o náhradu škody na základě zákonů o úmrtí na volném moři a o odpovědnosti za protiprávní jednání vůči cizincům. Žaloba uvádí, že oba muži strávili několik měsíců ve Venezuele, kde pracovali na farmách. Ve svých posledních zprávách rodinám psali, že si sehnali odvoz lodí domů na Trinidad.
Ve venezuelském státě Sucre, kde 90 % obyvatel trpí kritickým nedostatkem potravin, byli někteří z mrtvých pouzí rybáři nebo námořní taxikáři. Ti kývli na to, že udělají posádku lodi s drogami na Trinidad, výměnou za pár stovek dolarů. Jiní – jako jeden místní oblíbený hráč sálového fotbalu – byli na palubě pravděpodobně jen proto, že se chtěli svézt domů.
K pochybnostem o kvalitě zpravodajských informací, na jejichž základě Pentagon lidi na moři likviduje, musíme přidat i nedávné fatální omyly z jiných operací. Ty jasně ukazují, že se USA často spoléhají na chybné analýzy nebo pouhé domněnky. V březnu 2025 předalo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA 252 venezuelských migrantů do obávaného salvadorského vězení CECOT s prohlášením, že jde o členy teroristické skupiny. Následné vyšetřování ukázalo, že šlo o šokující omyl.
Deník New York Times také odhalil, že březnová razie na údajný tábor drogového kartelu v severním Ekvádoru, plánovaná společně americkými a ekvádorskými silami, zasáhla obyčejnou mléčnou farmu. Podobným tragickým příkladem z jiné části světa je březnový bombový útok v Íránu, při kterém místo teroristů zahynuly studentky dívčí školy.
Pokud jsou mezi oběťmi útoků na čluny obyčejní rybáři, pasažéři nebo pěšáci na nejnižší úrovni bez vazeb na velké mezinárodní syndikáty, je obhajoba Trumpovy administrativy neudržitelná. Potvrzuje se, že celá kampaň stojí na hliněných nohách pochybných zpravodajských informací. Lidé v celém řetězci velení by kvůli tomu měli čelit vnitrostátní i mezinárodní trestní odpovědnosti.
Útoky na čluny musí okamžitě přestat. Jejich strůjci i ti, kdo je bezmyšlenkovitě provádějí, musí být neprodleně vyšetřeni a pohnáni k odpovědnosti.
Celý článek v angličtině ZDE
238
Diskuse