KVIFF 2026: Tichá přítelkyně: První, a to vynikající, ale nikoliv moc srozumitelný film
4. 7. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
Shodou okolností byl první film, který jsme zhlédli letos v Karlových Varech, téměř tříhodinový, snímek nazvaný Tichá přítelkyně od maďarské režisérky Ildikó Enyedi (20250. Ale - maďarský?
Film má uveden jako země výroby Německo, Francii i Maďarsko a mezi
mnoha institucemi se na jeho výrobě podílela i německá kulturní
televizní stanice ZDF. S níž máme své (špatné) zkušenosti, když jsme
připravovali mezinárodní animovaný dětský televizní seriál a editoři z
ZDF do scénáře neustále obsesívně vrtali, vnucovali tvůrcům editační
principy své stanice, tak jsem byl zvědav, do jaké míry zvorali tento
film.
Vůbec se jejich editace neprojevila.
Film je to vynikající, i když musím přiznat, že tak trochu nevím, o čem
je. Vynikající kamera, vynikající režisérský výkon, Hned zpočátku jsem
si povšiml systematického ozvláštňujícího režisérsko-kameramanského
triku: v záběrech je zpočátku často hlavní osoba rozostřená a kamera se
zaostřením soustřeďuje na nějaký zdánlivě podružný detail v záběru.
Film
je od samého počátku obrovskou poctou přírodě, stromům, rostlinám, a
vztahu přirozeného světa k světu člověka. Od samého počátku komunikuje
prostřednictvím dlouhých, přírodních, filozofických záběrů.
Ve
fimu se proplétají tři příběhy. Začíná vlastně tím, že hongkongský
neurovědec, profesor přijede poskytnout sérii přednášek na německé
univerzitě, kde hovoří o tom, že se snaží analyzovat, jaký je rozdíl
mezi vnímáním dospělého člověka a kojence. Informuje, že zjistil, že
zatímco dospělý člověk vnímá tak, že se soustředí na jednu věc a všechny
ostatní vytěsní, kojenec vnímá kolem sebe všechno, Je tomu tak, jako by
jeho mozek, jehož všechny části jsou intenzivně funkční, byl pod
vlivem nějaké silné stimulující drogy.
Brzo po
přednáškách hongkongského profesora dojde ke covidu a profesor uvízne
na německé univerzitě úplně sám, jen v přítomnosti jednoho poněkud
nerudného správce, s nímž se však nakonec spřátelí a prostřednictvím
překladu v mobilu (správce neumí jiný jazyk než němčinu) mu vysvětlí
podstatu svého výzkumu.
Ten se během filmu
posune od zkoumání kojenců k zjišťování, zda něco komunikují rostliny a k
pokusům zpřístupnit jejich komunikaci lidem. Na tomto výzkumu se podílí
jak hongkongský profesor, tak různí nadšení botanici, včetně nesmírně
nadané dívky na německé univerzitě někdy kolem roku 1908, kterou při
přijímání na vysokou školu (dosud tam žádné dívky neměli) tvrdě
zesměšňují a terorizují přijímací němečtí profesoři. Film je mozaika tří příběhů, jednoho z předcovidové a z doby covidu o hongkongském profesorovi, druhého o nadané botanistské z roku 1908 a třetí o dvou mladých lidech, kteří se v roce 1972 snaží zjistit, co jim komunikuje pelargonie...
Ta "tichá přítelkyně" je brovský strom jménem jinan dvoulaločný, který roste od 19. století na univerzitním kampusu v Německu, kde se zmíněné příběhy odehrávají. A proč "přítelkyně"? Tyto stromy existují totiž ve dvou pohlavích a tento strom je rodu ženského.
Celé
je to pozoruhodná poetická mozaika. Opravdu to stojí za to sledovat.
Jestlipak se takový film někdy dostane do normální distribuce českých
kin? Možná je to film jen pro fajnšmekry na festivale, jako jsou Karlovy
Vary.
Mimo jiné je ten film obrovskou poctou
mezinárodní spolupráci. Už jsem se zmínil, že je
maďarsko-francouzsko-německý, ve filmu se hovoří čínsky, německy,
anglicky, francouzsky, a závěrečné titulky byly obrovským seznamem
naprosto mezinárodního, mnohočetného výrobního filmového týmu. Je to celé taková monumentální, mezinárodní pocta vztahu člověka a rostlin a stromů.
232
Diskuse