Írán podceňuje vážnost situace

20. 2. 2026

Teherán, podobně jako Vladimir Putin v případě Ukrajiny, počítá s dlouhými jednáními, protože podle odborníků zde stále přetrvává "institucionální setrvačnost". Donald Trump však nemá v úmyslu čekat a může nejprve udeřit, včetně íránského vedení, a poté vyjednávat s přeživšími.

Spojené státy mají na Blízkém východě největší letectvo od invaze do Iráku v roce 2003. To umožní Spojeným státům vést leteckou válku proti Íránu po mnoho týdnů – na rozdíl od jediného úderu na tři jaderná zařízení v červnu 2025.

Trump dal jasně najevo, že dává přednost dosažení dohody, která by ideálně vedla k rozpuštění íránského jaderného programu, rozbití regionálních skupin, které Írán podporuje, a zrušení balistického raketového programu (na tom zejména trvá izraelský premiér Benjamin Netanjahu). Poslední bod je pro Írán obzvlášť nepřijatelný, protože tyto rakety slouží jako jeho hlavní odstrašující prostředek. Delegace vedená tajemníkem Rady národní bezpečnosti Alím Laridžáním však nadále diskutuje o jaderné otázce především v jednáních se Spojenými státy, jako by íránská pozice v regionu zůstala stejně silná jako před několika lety, řekl Ali Hashem, výzkumný pracovník Centra pro islámská a západoasijská studia na Londýnské univerzitě.

Íránští představitelé podle něj zřejmě nevěří, že by Trump byl připraven na konflikt, který by mohl region paralyzovat v důsledku dlouhodobé výměny raketových útoků.

Ale nyní je daleko od roku 2015, kdy Teherán dokázal uzavřít dohodu o svém jaderném programu. Od té doby byl Teherán několikrát poražen a podobně jednal i při jednáních se Západem – protahoval je v naději, že posílí svou vyjednávací pozici, poznamenává odborník.

Takže večer 21. února 2022 na jednáních ve Vídni, kde byl přítomen Laridžání, byly všechny známky toho, že nová dohoda o jaderném programu bude dosažena během několika hodin. Pak však Vladimir Putin zahájil schůzku v Kremlu, kde oznámil invazi na Ukrajinu, a Íránci ustoupili od jednání s tím, že Evropa bude čelit energetické krizi, Západ nebude schopen udržet jednotu a později bude možné vyjednat další ústupky. V důsledku toho Teherán přišel o dohodu, která mohla zmírnit sankce za tehdejšího amerického prezidenta Joea Bidena.

V červnu loňského roku íránské úřady věřily, že Izrael neudeří dříve než na konci šestého kola jednání, a až k tomu dojde, omezí se pouze na ostřelování jaderných zařízení, zatímco Spojené státy se operace nezúčastní. Místo toho Izrael během útoků na Teherán zabil významnou část nejvyššího vojenského vedení země a Trump povolil bombardování jaderných zařízení, z nichž nebyl ani odstraněn 60 % obohacený uran.

Kromě toho Írán ztratil půdu pod nohama v Sýrii i v celém regionu, skupiny Hamásu a Hizballáhu, které podporuje, byly z velké části poraženy, země oslabena vojensky, politicky i ekonomicky a vnitřní napětí roste – v prosinci a lednu to vyústilo v masové protesty, které byly potlačeny pouze zabitím několika desítek tisíc lidí.

Účastníci současných jednání však poukazují na rostoucí rozdíly v tom, jak je Teherán chápe a jak je vede Washington. Podle diplomata, který působí jako prostředník, válka nezačala před několika týdny jen proto, že několik zemí v regionu přesvědčuje Washington, aby nezačínal válku. Teherán nyní vůbec neví o dočasných ohledech, které vedou Bílý dům, říká diplomat: "Toto není tradiční americká administrativa jednající v souladu s obvyklými institucionálními rytmy. Trump hledá rychlá, viditelná vítězství. Trpělivost není jednou z jeho strategických ctností."

Proto je íránská sázka na to, že Trump bude vstřícnější blíže k listopadovým volbám do Kongresu, vážnou chybou.

Trpělivost Washingtonu může dojít dávno před uplynutím diplomatického termínu, který Teherán považuje za realistický.

Ozbrojené síly předložily Trumpovi několik možností, pokud se rozhodne zaútočit na Írán. Všechny tyto akce mají za cíl způsobit režimu a militantním skupinám, které v regionu podporuje, co nejvíce škod. Američtí a zahraniční představitelé uvedli, že tyto možnosti sahají od tažení na likvidaci politických a vojenských vůdců za účelem změny vlády až po útoky omezené na cíle, jako jsou jaderná zařízení a místa výroby a rozmístění balistických raket.

Washington zvažuje scénář "dekapitace" – chirurgický úder na vrchol vlády, kde by cílem byli nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, klíčoví vojenští a političtí představitelé, jaderná zařízení a komunikační centra. Cílem Washingtonu není zničit Írán, ale ukázat "eskalační dominanci", aby donutil nástupce současného režimu vyjednávat za amerických podmínek.

Proto nejprve přijde úder a pak vážná jednání, říkají odborníci. Vojenské tažení není vnímáno jako konec diplomacie, ale jako její "předpoklad".

Pravděpodobnost omezeného, ale silného amerického útoku roste, pokud Írán neudělá ústupky, které Trump může prezentovat jako své vítězství. V takové situaci by však Teherán mohl rozhodnout, že zdrženlivost vyvolává jen další tlak, a zaútočit na americké cíle nebo zablokovat klíčové námořní trasy.

V prostředí, kde se násilí stává jazykem komunikace, jsou signály snadno zkreslené a to, co mělo být "preventivním úderem", by se podle odborníků mohlo změnit v nekontrolovatelnou regionální válku.

Zdroj v angličtině: ZDE