Bromance Trumpa a Muska je sňatkem zájmů

4. 2. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 3 minuty
 
Chronologicky zaznamenat vztah mezi Donaldem Trumpem a Elonem Muskem znamená dokumentovat zvláštní americký fenomén: sňatek z rozumu mezi pouťovým štváčem a techno-utopickým šarlatánem, z nichž každý prodává svou vlastní značku hadího oleje národu, který je stále více zamilovaný do podívané než do obsahu.

Jejich spojenectví, pantomima vzájemného obdivu, prozrazuje méně o nich samotných - mělkých bytostech s chutí a ambicemi - než o nemocném ekosystému, který je zplodil. Na soumraku amerického impéria jsme svědky sblížení dvou dutých titánů, jejichž pouto nevzniklo na základě společných ideálů, ale na základě společného poznání, že chaos je měna a pozornost, jakkoli posměšná, je posledním skutečným měřítkem moci.

Každá civilizace ve své dekadenci povyšuje své šašky na krále. Řím měl Nerona, my máme Trumpa a Muska. Ten první, je podvodník s nemovitostmi, který se stal hvězdou reality show a prezidentem, jehož politická filozofie by se dala vydestilovat do tří slov: „Zasloužím si víc.“ Ten druhý, samozvaný „technoking“, jehož bohatství nebylo vybudováno na inovacích, ale na vládních dotacích, manipulaci s burzou a bezedné chuti veřejnosti po sci-fi. Společně tvoří dokonalou dvojici americké patologie 21. století: podvodník a vůdce kultu, z nichž každý potvrzuje mýtus toho druhého.

Trump se svými pozlacenými věžemi a chvástáním ve spreji je obraz národa závislého na nadbytku. Musk, dědic smaragdů z dob apartheidu, který se znovu označil za „self-made“ vizionáře, je jeho superego - nebo možná placebo. Jejich přátelství není ani tak setkáním myslí, jako spíše střetem patologií. Trump touží po uznání muže, kterého vnímá jako „génia“; Musk, vždy oportunista, vidí v Trumpovi užitečného idiota, bourací kouli, kterou může vrhat na regulátory a „woke“ (jakoby libtardy) kritiky. Jejich vzájemné lichocení - Trump chválí Muskovu „genialitu“, Musk Trumpovu „drzost“ - je transakčním vrkáním pávů v pozlacené kleci.

Vezměme si estetiku jejich dvoření. Trump se svým instinktem pro vulgaritu tweetuje memy s Muskem jako „rakeťákem“ (což je narážka na jeho vlastní mladistvý fetiš přezdívek). Musk na oplátku hostí Trumpa v továrnách Tesly a nabízí mu, že „zachrání“ Twitter před „virem liberalismu“ - což je fráze, která by stejně dobře mohla pocházet z Trumpova lexikonu stížností. Jejich dialog je zpětnou vazbou provokací: Trumpovy „pravdy“ (všechna velká písmena, samé lži) se setkávají s Muskovými frázemi o „červené pilulce“, přičemž každá z nich zesiluje paranoiu toho druhého. Je to performativní umění pro věk QAnon, pas de deux plutokratů, kteří se maskují jako populisté.

Nepleťme si to však s opravdovým kamarádstvím. Trump a Musk jsou v jádru solipsisté. Jejich pouto nemá kořeny v náklonnosti, ale v užitečnosti. Jejich bromance není ani tak přátelstvím, jako spíše podružnou zápletkou reality show, jejíž scénář je napsán tak, aby maximálně zaujal.

3
Vytisknout
1530

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2025