Tři únosy, vězení a ztroskotání lodi: Ghaithova cesta odhaluje nelítostný obchod s migrační krizí v Evropě.

4. 2. 2025

čas čtení 6 minut
 

Mučivé zážitky jednoho migranta odhalují, jak milice a pašeráci vydělávají na smrtících trasách přes Středozemní moře z Libye

Šestadvacetiletý Syřan Ghaith (jméno bylo změněno) se loni v září podruhé pokoušel přeplout Středozemní moře z Libye, když se jeho člun v silných vlnách převrátil. Pouze tři z 21 pasažérů - včetně pěti dětí - uměli  plavat, ostatní se drželi prázdných kanystrů od plynu a pneumatik, které byly připevněny k lodi.

„Abych byl upřímný, když se člun převrátil, dvě z dětí se mě držely a já cítil, že se topím, tak jsem se zhluboka nadechl a pustil je. Bůh mi odpusť. Potopil jsem se pod vodu, aby mě pustily a místo toho se držely kanystrů.

„Kolem mě nic nebylo, ale slyšel jsem, jak ženy a děti křičí: „Pomozte nám!“. Nejprve jsem odříkával modlitby, ale zvuk za mnou mě vyděsil natolik, že jsem při plavání nemohl ani mluvit. Myslel jsem si, že je to žralok, ale ukázalo se, že za mnou plave jiný člověk.“

 

Všichni byli nakonec zachráněni projíždějící rybářskou lodí, vráceni na břeh a převezeni do záchytného centra Az-Zawiyah v západní Libyi, které je nechvalně známé prodejem lidí místním militantním skupinám, které za ně pak platí výkupné.

„Byla tam špína, propukla epidemie svrabu - a abyste se dostali ven, museli jste prodat své orgány,“ říká Ghaith. „V naší cele - asi na čtyřech metrech čtverečních - nás bylo více než 30.“

Během jednoho dne ho od vězeňské správy vykoupila místní milice a za propuštění požadovala od jeho rodiny 1 700 dolarů. Byl to Ghaithův druhý únos a požadavek na výkupné od příjezdu do Libye loni v červenci.

Ghaith a jeho rodina uprchli ze Sýrie před deseti lety, když byl teenager, protože v jejich domovském městě Manbidž v severní oblasti Aleppa zuřily prudké boje mezi povstalci a silami Asadova režimu. Jeho matce a otci je nyní kolem padesátky a on má čtyři sourozence, z nichž nejmladšímu jsou čtyři roky.

Přestěhovali se do Libanonu, žili v Tripolisu a později v Bejrútu, ale Ghaith říká, že je čekal život v chudobě, diskriminaci a neustálé hrozbě deportace. V roce 2016 se podle svých slov pokusil vrátit do Manbidže, ale v té době bylo město pod kontrolou Islámského státu, který násilně verboval mladé muže pro džihád, a tak se vrátil do Libanonu.

Neměl jsem jinou možnost. Není cesty zpět. Buď dosáhnete svého cíle, nebo zemřete. Na to jsem byl připraven

Loni v červenci se Ghaith rozhodl, že se pokusí dostat do Evropy přes Libyi, což podle něj byla nejlevnější cesta. Svou cestu financoval prodejem rodinného domu v Manbidži za 10 300 dolarů.

Poté, co nejprve dorazil do Sabrathy, pobřežního města v západní Libyi pod kontrolou milicí, kontaktoval místního převaděče a pokusil se připojit ke skupině odjíždějící do Evropy. Strávil tři týdny namačkaný ve skladišti s více než 200 dalšími lidmi, než ztratil naději a kontaktoval jiného převaděče, který mu slíbil, že ho za 5 500 dolarů vezme do Evropy.

Začátkem srpna kolem desáté hodiny večerní nastoupil v přístavu Zawiya spolu s dalšími asi 20 migranty na loď, kterou později zachytil libyjský hlídkový člun. „Vzali nám všechno: telefony, celkem téměř 10 000 dolarů, záchranné vesty. Dokonce i naše jídlo a vodu,“ říká.

Po návratu na pevninu byl Ghaith a ostatní migranti předáni libyjským úřadům a převezeni do věznice Bir Al-Ghanam jihozápadně od Tripolisu. Po třech dnech extrémního horka přes den, mrazivých nocí a sotva dostatku jídla k přežití bylo Ghaithovi řečeno, že bude moci odejít, pokud zaplatí výkupné 2 400 dolarů.

Libye je nyní nejčastějším výchozím bodem pro uprchlíky a migranty, kteří připlouvají do Itálie, ale tisíce jich zemřely nebo byly zachyceny ve Středozemním moři a vráceny do Libye, kde budou pravděpodobně drženy v neoficiálních detenčních centrech.

Jakmile se Ghaith dostal na svobodu, kontaktoval třetího převaděče, který souhlasil, že mu za 6 000 dolarů zprostředkuje cestu do Evropy. Koncem srpna ho zprostředkovatel spolu s těhotnou ženou a jejím manželem dopravil na místo, kde se měli údajně nalodit. Když však dorazili na místo, zjistili, že se nacházejí na vojenské základně, daleko od moře.

Ghaithovi a manželskému páru bylo řečeno, že byli uneseni a že jejich propuštění bude stát každého 15 000 libyjských dinárů [asi 3000 dolarů]. Dostali mobilní telefon, aby se spojili s příbuznými nebo zprostředkovateli a domluvili se na zaplacení výkupného, a než byli propuštěni, strávili devět dní v místnosti bez matrace a přikrývky.

Jakmile se Ghaith dostal na svobodu, připojil se k lodi, která se na moři převrhla a skončila tím, že byl prodán místním milicím. Poté, co s pomocí rodiny a přátel zaplatil toto poslední výkupné, rozhodl se pro čtvrtý pokus.

„Nemohl jsem se vrátit do Libanonu ke své rodině, protože jsem tam pobýval nelegálně. Když nelegální obyvatel opustí Libanon, má zákaz dalšího vstupu do země.

„Neměl jsem jinou možnost ani cíl cesty. V Libyi nemůžete nic dělat ani stavět. Není cesty zpět. Buď dosáhnete svého cíle, nebo zemřete. Na to jsem byl připraven.“

V říjnu loňského roku se Ghaith na čtvrtý pokus konečně dostal na italský ostrov Lampedusa. Odtud se dostal do Německa, kde měl přátele, kteří mu půjčili peníze na podporu jeho cesty. Nyní žije v táboře pro žadatele o azyl.

Po Asadově prosincovém pádu Německo spolu s dalšími evropskými zeměmi oznámilo pozastavení rozhodování o azylu pro Syřany.

„Lidé se začali vracet [do Sýrie], ale moje rodina v Libanonu se nemůže vrátit, protože jsem prodal náš dům. I když [Asadův] režim padl, styděl jsem se je kontaktovat. Co jsem jim mohl říct: Gratuluji, režim padl, ale vy nemáte dům, kam byste se mohli vrátit?

„Nezajímá mě nic jiného než práce a kompenzace rodině tím, že jim koupím dům a splatím dluhy“.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
1276

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2025