Hrozba proti Němcové: zoufalý pokus Medveděva být relevantní

4. 2. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut
 
Dmitrij Medveděv, bývalý ruský prezident (2008–2012) a blízký spojenec Putina, se během války na Ukrajině proměnil v jednoho z nejagresivnějších hlasů ruské propagandy. Jeho výroky, často šířené přes sociální sítě, kombinují jaderné zastrašování, historický revizionismus a výhrůžky vůči státům NATO. Zatímco někteří analytici považují jeho rétoriku za prázdnou provokaci, jiní varují, že odráží radikalizaci ruského vedení.

V půvabném, dlážděném srdci Evropy, kde Vltava šeptá příběhy císařů a disidentů, odehrál se tento týden podivuhodný výjev – jakoby vytržený ze stránek satirické hry. Medveděv zahřímal na adresu Miroslavy Němcové, české senátorky železné vytrvalosti. Medveděv, jehož prezidentství v Rusku pamatujeme hlavně pro krátké tání před dlouhou zimou putinismu, využil svého oblíbeného kazatelského místa – sociální sítě plné vykřičníků a imperiální nostalgie –, aby senátorku Němcovou označil za „vazala západní dekadence“ a „nepřítele slovanského bratrství“. 

Její zločin? Odvážila se navrhnout v parlamentní řeči suché jako moravské víno, že by Česko mělo posílit podporu Ukrajině a přehodnotit závislost na ruské energii. Rozumný návrh, řeklo by se, v zemi, jež si ještě pamatuje chuť sovětských tanků na svých ulicích. Ale pro medvěda je i ptačí švitoření provokací.

Medveděv, muž, který se kdysi vydával za modernizátora, nyní hraje roli pěnícího bojara, třesoucího šavlí zpoza klávesnice. Jeho útok na Němcovou – ženu, jejíž politická kariéra začala v disidentských kruzích za sametové revoluce, když Medveděv ještě memoroval marxistické učebnice –, se čte méně jako státnický projev a více jako blábol opilého strýce na rodinné sešlosti. Ale taková je doba, kdy se geopolitika vede přes tweet a důstojnost je vzácnější než soudržná kremelská politika.

Němcová, veteránka české politiky, není cizí autoritářskému hřmotu. Její hlas, stálý jako metronom, odpověděl: „Sloužím českému lidu, ne přízrakům říší. Pokud si přeje pan Medveděv debatovat, ať tak činí fakty, ne pohádkami.“ Odpověď tak vyvážená, že by mohla kalibrovat váhy. Zatímco Medveděv – kdysi svěží tvář „resetu“ diplomacie, nyní degradovaný na dvorního šaška v Putinově středověké revival show – s gustem přijal roli tragikomického padoucha. Jeho výlevy, kdysi okořeněné technologickým žargonem, nyní kapou patosem muže, který ví, že jeho odkaz je poznámkou pod čarou v biografii někoho jiného.

Vždyť Medveděvovo běsnění není nic než tření tvora, jenž cítí, jak se jeho klec zmenšuje. Česko, ta nezdolná demokracie vmáčknutá mezi Německo a nostalgii, vždy bylo kamínkem v botě říší. Od Habsburků přes nacisty po sovětské komisaře Češi zdokonalili umění přežití skrz vtip, ironii a občasnou vhodnou defenestraci. Němcová, ve svém odmítání couvnout, ztělesňuje tuto tradici. 

A co Medveděvovo „slovanské bratrství“? Připomíná Čapkův vlastní bonmot: „Čím více se lidé ohánějí bratrstvím, tím méně ho praktikují.“ Ruská představa bratrství zůstává takovou, kde Velký Bratr drží vodítko.

Nepleťme si však tuto frašku s pouhým humorem. Za Medveděvovým hřmotem leží temnější pravda: rozklad diplomacie na performanci, kde státníci mění rozum za vztek a dialog za digitální záchvaty. Češi, věční realisti, tuto hru již viděli. Vědí, že medvědi, když jsou v úzkých, mohou vrčet – ale vrabci, když se spojí, dokážou stále stavět hnízda v krovy říší.

Nakonec tato epizoda pomine, jako všechny bouře ve sklenici vody. Medveděv se stáhne do své dači, aby nad vodkou a tweetovými metrikami trucoval. Němcová se vrátí do parlamentu, kde práce demokracie – nudná, pilná a rozhodně nedramatická – pokračuje. 

Opona padá. Vrabec letí dál.

Seznam provokativních výhrůžek Dmitrije Medveděva vůči mezinárodním aktérům během války na Ukrajině

Jaderné výhrůžky (Září 2022)

Medveděv varoval, že Rusko má „právo“ použít jaderné zbraně, pokud Ukrajina zaútočí na území anektované Ruskem (jako je Krym nebo Donbas). Prohlásil: „Rusko může použít jaderné zbraně k obraně svých hranic – a tyto hranice se nyní rozšiřují.“

„Soudný den“ pro Západ (Listopad 2022)

Na sociálních sítích napsal, že „soudný den pro západní elity přijde nevyhnutelně a náhle“, což bylo interpretováno jako narážka na eskalaci konfliktu.

Útoky na pobaltské státy a Polsko (Duben 2023)

V reakci na podporu Pobaltí Ukrajině naznačil, že tyto státy by se mohly stát „logickým cílem“ ruské expanze, pokud NATO „pokračuje v provokacích“.

Výhrůžky vůči Německu (Červen 2023)

Po dodávkách německých tanků Leopard Ukrajině prohlásil: „Berlín by si měl připomenout, co se stalo v roce 1945. Rusko umí rozdrtit každého agresora.“

Nároky na Kyjev (Únor 2023)

V rozhovoru pro ruská média uvedl, že „Kyjev bude buď ruský, nebo nebude existovat“, čímž implicitně hrozil úplným zničením města.

Výhrůžky Británii (Květen 2023)

Reagoval na britskou vojenskou pomoc Ukrajině slovy: „Každá britská loď v Černém moři je legitimním cílem. A potopíme je bez varování.“

Zničení energetické infrastruktury Evropy

Teroristické narážky (Březen 2023)

Na Telegramu napsal, že „západní politici by měli spát s otevřenýma očima“, což vyvolalo obavy z možných atentátů.

„Zničení Varšavy“ (Leden 2024)

Po dodávkách polských raketových systémů Ukrajině Medveděv na Telegramu napsal: „Varšava by si měla připomenout, jak dopadla za druhé světové války. Rusko umí opakovat historii – tentokrát bez přeživších.“

Útok na americké satelity (Březen 2024)

V reakci na zpravodajskou podporu USA Ukrajině prohlásil: „Americké špionážní satelity jsou legitimními cíli. Sestřelíme je a uděláme z nich drahocenný šrot.“

Výhrůžky vůči Finsku (Duben 2024)

Po finském vstupu do NATO varoval: „Finsko už není neutrální. Jeho města budou první na řadě, až se NATO rozpadne.“

Nárok na Aljašku (Červen 2024)

V narážce na historickou ruskou kolonizaci Aljašky tweetoval: „Aljaška byla vždy ruská. Je čas ji vrátit – diplomaticky nebo jinak.“

„Jaderné cvičení“ v Kaliningradu (Srpen 2024)

Po summitu NATO v USA napsal: „Ruské jaderné ponorky v Baltu jsou připraveny cvičit na živých cílech. Varšava a Vilnius mají štěstí, že vítr fouká na východ.“

Výhrůžky vůči České republice (Září 2024)

Reagoval na českou podporu ukrajinských pilotů: „Praha by měla přestat hrát si na hrdiny. V roce 1968 jsme jim ukázali sílu – a můžeme to zopakovat.“

0
Vytisknout
1073

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2025