13. 1. 2026
Slepé místo Milionu chvilek: výzva k rozšíření solidarity
Skupina
Milion chvilek pro demokracii oprávněně upozorňuje na nebezpečné a
nepřijatelné výroky Tomia Okamury, které zlehčují ruskou agresi a
podrývají bezpečnost a hodnotové ukotvení České republiky. V tom je
jejich role v české společnosti důležitá a legitimní.
Právě proto
však zaráží, že stejné občanské hnutí zůstává dlouhodobě zticha k jiné
zásadní morální a politické otázce dneška: k probíhající genocidě
palestinského obyvatelstva v Gaze a k aktivní roli, kterou v ní –
politicky, diplomaticky i materiálně – hraje český stát.
Česká
vláda patří k nejoddanějším evropským podporovatelům izraelské vlády,
která systematicky ničí civilní infrastrukturu, zabíjí desetitisíce
civilistů a otevřeně porušuje mezinárodní humanitární právo. Česká
republika tuto politiku nejen hájí na mezinárodních fórech, ale podílí
se na ní i pokračujícím vývozem zbraní. To není okrajová otázka
zahraniční politiky, ale hluboký morální problém, který se týká
samotných základů demokracie a lidských práv.
Milion chvilek pro
demokracii vznikl jako hnutí, které odmítá relativizaci zla,
autoritářství a násilí. O to víc je patrné jeho slepé místo. Nejde o
soutěž utrpení ani o oslabování solidarity s Ukrajinou. Jde o důslednost.
„Novoroční projev předsedy Poslanecké
sněmovny Tomia Okamury byl daleko za čárou. Zlehčování ruské agrese,
urážlivé výroky, zpochybňování pomoci Ukrajině i relativizace naší
energetické a bezpečnostní závislosti, to vše je v přímém rozporu se
zájmy České republiky.“
Tato slova platí obecně.
Zlehčování válečných zločinů, relativizace zabíjení civilistů a mlčení
ke genocidě jsou stejně tak „za čárou“, a to bez ohledu na to, kdo je
jejich pachatelem.
Právě Milion chvilek by
mohl sehrát klíčovou roli v tom, aby se do českého veřejného prostoru
dostaly informace o tom, co se děje v Gaze a jak se k tomu staví česká
vláda. Ne jako gesto proti někomu, ale jako rozšíření solidarity a
obranu univerzálních lidských práv.
Demokracie bez empatie je prázdná. A solidarita, která má výjimky, přestává být solidaritou. (JČ)