24. 9. 2024
/
Richard F. Vlasák
čas čtení
5 minut
Článek, který rumburskému faráři Rumburské noviny odmítly zveřejnit. Neuvěřitelné...
Petice Pět milionů - za důstojný zákoník práce - Podepište!
Rád
bych se s Vámi podělil o své vzpomínky, nebude to nic
veselého. Před několika lety jsem pracoval jako krajský
komentátor v Deníku jižní Čechy, psal jsem o korupci, a nedal si říct, když mu
moudří radili, abych si dával pozor, byl opatrnější, rozumějte
také povolnější.
Jenže vykládejte to mladíkovi právě po
vysoké, který touží změnit svět a bojuje za spravedlnost jako
členové jeho rodiny, o nichž slýchal div ne báje. A pak to
přišlo, jedna firma, prodávající zahradní nábytek a vše kolem
toho, si vymínila, že buď její inzeráty, nebo Vlasák…
Inzeráty živily redakci, a tak jsem se ocitl bez zaměstnání, a
protože jsem byl doktorand, neměl jsem nárok na podporu
v nezaměstnanosti, a navíc ten hloupý, hnusný pocit, že
jste k nepotřebě, neschopní, se vám zadírá mezi prsty…
Vzpomenete si, jaké to bylo, když jste v autě s tatínkem
jezdil od jedné fabriky ke druhé, protože maminka hledala práci,
neboť jí z papíren, kde dělala od patnácti, dali stejně
jako všem výpověď. Matčiny slzy, to vám nikdo z paměti
nevymaže. Zkrátka, „setsakramentsky“ dobře vím, že život
není jen krásný chodníček; nepodléhám iluzi, že ten, kdo
chce, si práci najde; nevěřím kecům o milionářích,
jež se vypracovali od píky. Moje zkušenosti pocházejí z doby,
kdy ještě fungoval zákoník práce, jak jej známe. I on ovšem
umožňoval raz, dva člověka připravit nejen o plat, ale i
sebeúctu, jíž si s tím, co umíme, spojujeme. A teď má být
ještě lehčí člověka propustit.