Země zřejmě překročila sedm z devíti planetárních hranic, ukázala kontrola jejího zdravotního stavu

23. 9. 2024

 

Zpráva Postupimského institutu pro výzkum vlivu klimatu (PIK) vychází z dlouholetého výzkumu, který ukazuje, že existuje devět systémů a procesů - planetárních hranic -, které přispívají ke stabilitě funkcí planety podporujících život.

V šesti z nich již byly překročeny hranice, za nimiž již nemohou správně fungovat. Změna klimatu, zavádění nových entit, změna integrity biosféry a modifikace biogeochemických toků jsou hodnoceny jako vysoce rizikové zóny, zatímco planetární hranice jsou překračovány také v případě změn v pozemních systémech a změn sladkých vod, ale v menší míře. Všechny se podle údajů zhoršily.

Úbytek stratosférického ozonu však zůstal stabilní a v oblasti zatížení atmosféry aerosolem došlo k mírnému zlepšení, uvádí výzkum.

Levke Caesar, klimatický fyzik z PIK a spoluautor zprávy, na brífinku, na kterém byla tato zjištění představena, uvedl, že existují dva důvody, proč je úroveň okyselování oceánů znepokojující.

„Jedním z nich je, [že] indikátor okyselování oceánů, kterým je současný stav oddělování aragonitu, se sice stále nachází v bezpečném provozním prostoru, ale blíží se k hranici překročení bezpečné hranice,“ řekl Caesar.
 
„Druhá věc je, že ve skutečnosti existuje několik nových studií, které byly publikovány v posledních letech a které naznačují, že i tyto současné podmínky již mohou být pro řadu mořských organismů problematické, což naznačuje potřebu [přehodnotit], které úrovně lze skutečně označit za bezpečné.“

Dodala, že acidifikace oceánů se zhoršuje celosvětově, přičemž nejvýraznější jsou její účinky v Jižním a Severním ledovém oceánu.

Okyselování oceánů je fenomén zvyšující se kyselosti (snižující se pH) oceánské vody v důsledku absorpce atmosférického CO2. Tento proces nejenže poškozuje vápníkové organismy, což může vést k rozpadu potravní sítě, ale také snižuje účinnost oceánu jako důležitého úložiště uhlíku.

„To ilustruje souvislost mezi okyselováním oceánů ... a integritou biosféry,“ řekl Caesar. „Jedním z hlavních poselství naší zprávy je totiž to, že všech devět planetárních hranic je vzájemně silně propojeno. 

„To znamená, že jakékoli narušení globálního životního prostředí člověkem, které v současné době pozorujeme ... nelze řešit, jako by šlo o oddělené problémy, což je způsob, jakým se v současné době primárně řeší. Tento typ přístupu totiž ignoruje skutečnost, že složky zemského systému se neustále vzájemně ovlivňují a tvoří rozsáhlou síť, v níž změny v jedné oblasti ovlivňují ostatní.“

Průkopníkem vědy o planetárních hranicích byl v roce 2009 Johan Rockstrom, ředitel PIK, a další. V tomto výzkumu a ve dvou následujících zprávách vědci identifikovali a kvantifikovali hranice týkající se změny klimatu, biosféry, změn v pozemním systému, změn sladké vody, biogeochemických toků, okyselování oceánů, zatížení atmosféry aerosolem, poškozování ozonové vrstvy a zavádění nových entit, jako jsou syntetické chemické látky, do životního prostředí.

Překročení hranic v každé z těchto oblastí hrozí narušením stability, odolnosti a životaschopnosti stavu planety, který přetrvává již 12 000 let a který umožnil vznik složité lidské civilizace.

Tato zpráva, která vyšla rok po té poslední, je první z těch, které bude PIK nyní každoročně zveřejňovat jako „kontrolu stavu planety“, uvedl Rockstrom.

„Uznáváme, že zdraví planety ... je dnes natolik ohroženo, že i my ve vědě musíme nyní vystoupit a vstoupit přímo do nepohodlné zóny a říci, že se nyní zavazujeme, že každý rok vypracujeme vědecké měření celého hodnocení zdraví - hodnocení rizik - na všech planetárních hranicích,“ řekl. „To je mnohem víc než věda, to je věda pro změnu.“