Proč výjimečně nepískám s horníky

7. 2. 2026 / Richard F. Vlasák

čas čtení 10 minut
Vždy jsem podporoval odbory, jejich místo v naší společnosti, demokratické diskusi  i nezastupitelnou roli v zastupování zájmů pracujících, a právě proto tentokrát nepískám. Byl bych totiž proti zájmům pracujících, jejich budoucnosti.

Havíři mají právo pískat na koho, a kdy chtějí, tedy i na zdravici prezidenta republiky, která byla plná pochopení pro jejich situaci, pro emoce z poslední vyfárané rudy. Jenže oni mu nevěří. V posledním odstavci si povíme proč.

Jde také o to, s kým pískají, a jestli nepískají sobě písničku nejen nahnědlou,  ale i hloupou. Tedy, ne zda mají rozum, ale zda se nenechají „zblbnout“ lidmi, kteří s nimi zamávají a jakmile se otevřou stavidla jejich moci a po demokracii v této zemi bude veta, se jim vysmějí. A tady musíme do hloubky, a tady musíme sfárat  k pochopení protestu. A nebude to ani příjemné čtení pro naše liberální kruhy.

Začnu tedy tím, proč nepískám, a pak vysvětlím, kdy a za jak okolností mi zvuk na rtech nezamrzne a také proč, i přes svůj nynější nesouhlas, se horníky snažím chápat, a kde jsme udělali chybu my, kteří se hlásíme k levici, té sociálnědemokratické. A kde Ti, kteří zásadně přidávají termín liberální, když jde o pojmenování naší státní soustavy.
1) Kdo na pódiu stojí…
a) Náckové

Odboráři, kteří pozvou na pódium nácka Filipa Turka, svým jednáním zrazují všechny ty, kteří bojovali proti nacismu před osmdesáti a více lety a v boji za republiku položili život. Tečka. Lidé podobných morálních kvalit na shromáždění horníků nepatří.

Nebo je snad málo plaket a památníků padlým horníkům na Ostravsku, Karvinsku, Kladensku či Mostecku? (Mimochodem: některé z nich by měly být klidně dvojjazyčné, protože mezi těmi kamarády byli i němečtí sociální demokraté a komunisté. Ale to jen na okraj.)

Předáci, kteří Filipa Turka pozvali, se v tomto ohledu podobají svým předchůdcům, kteří v rámci Národní odborové centrály kolaborovali s nacisty, předháněli se v závazcích vůči Říši jen proto, aby byla dovolená a potravinové lístky. Nebo připomínají ROH, které za bolševika nezrazovalo jen československou okupovanou „vlast“, ale zájmy pracujících ve prospěch moci.

Což takhle založit Milice? Svou tolerancí vůči této politice a těmto lidem děláte odborovému hnutí medvědí službu. A až se bude znovu lámat chleba, odnesete to vy – protože každý vám tento přešlap připomene. Bohužel právem.

b) Oligarchové

Odboráři, kteří pozvou ministerského předsedu, oligarchu a slibotechnu Andreje Babiše, projevují pozoruhodný nedostatek dělnické prozíravosti. Chápu, že tehdejší opoziční politik navštívil Stonavu po důlním neštěstí v roce 2018. Ale ani tehdy, ani dnes mu nešlo o nikoho jiného než o sebe sama.

Byla by nebezpečná naivita myslet si, že jeden z největších fabrikantů a kapitalistů této země bude něco dávat bez protislužby. Ano, teď vás vyplatí, dá záruky předčasných důchodů a slíbí, že se postará. Ale pokud si někdo myslí, že z vlády oligarchy něco systémově vypadne pro lidi práce, pak je – s prominutím – hloupý.

Peníze dá. Ale je to onen rohlík, kterým vás chce opít. Oligarcha a fabrikant nikdy nezavede progresivní zdanění, které by skutečně danilo miliardáře a ulevilo nízkým a středním vrstvám. Oligarcha a fabrikant nikdy zásadně nezmění zákoník práce tak, aby chránil zaměstnance. Oligarcha a fabrikant nikdy nevybuduje důchodový systém, který by dlouhodobě sloužil lidem práce. Vzpomeňme si, jak Andrej Babiš vyběhl s Janou Maláčovou – a to byla sociální demokracie součástí vlády.

Pokud jste protestovali proti Green Dealu, vězte zaprvé, že jej právě „velký a neomylný“ Babiš sám v evropských strukturách schvaloval, tehdy ještě jako spojenec liberála Emmanuela Macrona. A zadruhé: tato dohoda, jakkoli nedokonalá a kritizovatelná, má pomoci snížit energetickou závislost a umožnit přechod na jiná paliva. Ne proto, že by si to přál nějaký zlý prezident nebo Fiala, ale proto, že fosilní zdroje docházejí a jejich spalování znemožní život vašim vnučkám a vnukům na této planetě. Globální oteplování není výmysl pravice, ale vědecký fakt.

Kdo tvrdí opak, mluví jazykem oligarchů, kteří při privatizacích přišli k penězům i ke státnímu majetku podezřele snadno.

A právě divoká privatizace devadesátých let je jedním z hlavních kořenů dnešní nedůvěry lidí práce. Podniky vybudované prací několika generací byly rozprodány pod cenou, často vytunelovány. Zisky byly privatizovány, ztráty zestátněny. Lidé přišli o zaměstnání, o sociální jistoty i o pocit, že stát stojí na jejich straně. Tento dluh nebyl nikdy vyrovnán – ani ekonomicky, ani politicky. A z této zkušenosti vyrůstá oprávněná nedůvěra k těm, kteří dnes káží o nutných obětech, zatímco sami patří mezi vítěze tehdejších poměrů.

Na jedné straně nadáváte na devadesátky, tunely a rozkrádačky. Na druhé straně zvete jejich viníky na pódium. Jste normální?

Necháváte se zblbnout lidmi, kteří vaší prací pohrdají. Stačí se podívat, jak jezdí 200 km/h po dálnicích – a nic se jim nestane. Jak si za desetitisíce kupují zbytečnosti, zatímco vám tvrdí, že „není z čeho brát“.

2. A kdo ne…

a) sociální demokraté

Kde byli zástupci levice, té sociálnědemokratické? Pokud máme na mysli kašpara Nedvěda, současného předsedu Sociální demokracie, který se ještě vzpamatovával ze setkání s lidmi typu nácka Vandase v hotelu Ambassador, pak je třeba říct jediné: tohle není sociální demokrat – ani při pohledu z rychlíku. Ostatní chyběli úplně. Kde jsme byli? Proč nás nebylo slyšet?

Proč zástupci odborů zvou nácky a oligarchy místo sociálních demokratů? Protože náš hlas ve veřejném prostoru slábne, nepřinášíme řešení, jen se zasněně díváme do minulosti. Nenabízíme odpověď na budoucnost lidí práce i našeho společného domova, této země i planety. A přitom existuje inspirace…

b) liberální demokraté

Proč horníci vypískali prezidenta? Necítí se jím být zastupováni. A to je špatně, pro ně, pro prezidenta i pro tzv. demokraty, kteří za ním stojí.

Říkáte si, že je to silné tvrzení? Obávám se, že horníci mají právo na svůj postoj, my ostatní musíme pokorně mlčet. Svoboda a demokracie nejsou lidem lhostejné, ale nejsou v ní dlouhodobě slyšet. Byly jim jako fabriky „privatizovány.“

Protože nechtějí naslouchat

Před několika dny vyšly výsledky interního průzkumu vysílání BBC. Z něj vyšlo najevo, že v popisu nerovností ve vysílání této úctyhodné veřejnoprávní stanice, byly ve větší míře zmiňovány problémy LGBTQ+, přistěhovalců nebo genderové nerovnosti, než problémy nízkopříjmových skupin, nebo problémy lidí z periférie.

Podobná situace bude i v případě českých veřejnoprávních médií. Ještě, když jsem pracoval jako krajský komentátor v jižních Čechách, bylo veřejným tajemstvím, že ČT byla pod patronací ODS a ČRo v gesci ČSSD. Proto je i dodnes vysílání rozhlasu kladněji přijímáno, je více pluralitní. Televize je však významnější pro vnímání veřejného prostoru, toho, o čem je řeč. Kam tím mířím? Nechci zde řešit problém poplatků, ale už to jaký odpor jejich placení vyvolává právě u nižších a nižších středních vrstev je vypovídající.

Protože předkládají řešení, která vyhovují jen jim

Pokud se v ČT (soukromá média nechávám stranou – jsou v rukou oligarchie) řeší nějaké ekonomické téma, jsou pozváni zástupci neoliberálních ekonomických škol a ti ovládají diskurz. Pro ekonomy levicové je málo místa. Jak se v poslední debatě mluví o důchodech, nikoho z věhlasných zástupců bank nenapadne myšlenka sektorových daní nebo daňové progrese. Tito moudří lidé se tak podobojí tomu, jehož kroky kritizují – ano, Andreji Babišovi, také si nechtějí podřezávat větev.

Výsledek

Proč se tedy lidem práce nechce přemýšlet o věcech svobody a demokracie? Nejsou zastoupeni ve veřejném prostoru, ani ve veřejné debatě, nemají důvod ji tedy považovat za svou. A protože demokracii považují za nepodstatnou pro své zájmy, přiklánějí se na stranu silnějšího, ať už gesty (F. Turek), a nebo reálně (A. Babiš). 

A protože lidé práce vidí dnes a denně pošlapávání svých sociálních práv, i svého práva na hlas ve veřejném prostoru, nevěří na demokracii, na vládu práva, které brání slabé před zvůlí silnějších. Pochopili zákon džungle a chovají se podle něj.

Nedivím se jim. Jen říkám, že je to z jejich strany krátkozraké. K očnímu by si však měli najít i cestu liberálové, kteří mají velkých slov plná ústa, ale zakopávají o kdejaký patník. Třeba tehdy, když svolají demonstraci na podporu prezidenta, ústavy, jak říkají. A na pódiu nemají místo ani pro jednoho představitele demokratické levice nebo právě odborů… Třeba tehdy, když svým neoliberálním mudrováním o důchodech, dluhu a „přehnaných platech“ jen přilévají olej do ohně pohrdání.

A když se bez sebereflexe dívají na lidi práce shora – bez odpovědnosti za demokracii a republiku.

Pýcha předchází pád. Nás všech.


0
Vytisknout
744

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2026