Průzkum veřejného mínění: 69% Ukrajinců si přeje co nejrychlejší ukončení války

Každý další návrh dohody pro Ukrajinu bude horší než ten předešlý

28. 8. 2025 / Daniel Veselý

Tato strategie odmítající diplomatické rozhovory se ukázala být jako mírně řečeno neúčinná; statisíce životů byly zmařeny a fronta se pohybuje pro Kyjiv nežádoucím směrem. Západní země nikdy nevyšlou své vojáky, aby vytlačily ruské okupanty z Kremlem anektovaného území, což prakticky znamená, že se Ukrajina nemůže spolehnout na žádné bezpečnostní záruky ze strany Západu v případě obnovené ruské agrese. Stoupenci nekonečného vyzbrojování Ukrajiny se mnohdy zaklínají názory běžných Ukrajinců, jako by snad všichni jako jeden muž stáli za prezidentem Zelenským. To však rozporují renomované průzkumy veřejného mínění.

Nedávno vyšel průzkum veřejného mínění provedený v červenci agenturou Gallup s názvem Ukrainian Support for War Effort Collapses, podle nějž se 69 % respondentů vyslovilo pro co nejrychlejší ukončení války na základě diplomatických vyjednávání, zatímco 24 % dotázaných podporuje pokračování bojů až do konečného vítězství. „Podpora válečného úsilí neustále klesá ve všech segmentech ukrajinské populace, bez ohledu na region nebo demografickou skupinu. Tato změna přichází v době, kdy diplomatické úsilí nabývá na síle“, jak se dočítáme v této zprávě. Jinými slovy, západní stoupenci vojenského řešení ukrajinského konfliktu jsou nyní v menšině. Tento průzkum navazuje na loňské poznatky Gallupu, kdy se pro okamžité diplomatické ukončení války vyslovilo 52 % respondentů. Podle tohoto průzkumu „značná část Ukrajinců, kteří jsou pro rychlé ukončení války, se domnívá, že Ukrajina by měla být ochotna postoupit část území výměnou za mír. Více než polovina této skupiny (52 %) souhlasí s tím, že Ukrajina by měla být ochotna učinit určité územní ústupky v rámci mírové dohody o ukončení války, zatímco 38 % s tímto tvrzením nesouhlasí“. Podle obou zpráv kladou dotázaní důraz na diplomatickou úlohu evropských zemí. Jenže evropské metropole i nadále trvají na maximalistických požadavcích, jež zastává též Zelenského vláda. 

Nadto se zdá, jako by Donald Trump neměl v rukou prakticky žádné karty, kdežto Vladimir Putin ano – a to nejen vzhledem k jeho „rehabilitaci“ na summitu v Anchorage, ale především k situaci na bojišti, která dlouhodobě vyznívá ve prospěch ruské armády. Moskva své požadavky formulovala nejpozději v červnu 2024: Kreml ukončí svou agresi, pokud Ukrajina přijme neutralitu a uzná ruskou anexi čtyř ukrajinských oblastí. Po americko-ruském summitu na Aljašce ruské zdroje informovaly, že Vladimir Putin ustoupí ze svých územních požadavků, které předložil loni v červnu, jak zjistila agentura Reuters. Ruský prezident ve svém novém návrhu trvá na tom, aby se ukrajinští vojáci zcela stáhli z částí Donbasu, které dosud kontrolují (cca 12 % Donbasu). Na oplátku by Moskva zastavila stávající frontové linie v Záporožské a Chersonské oblasti, kde kontroluje 73 % území. To však Kyjiv odmítl, neboť se prý jedná o kapitulaci.

Obecně lze konstatovat, že ruské požadavky vycházejí z instanbulského půdorysu z jara 2022, kdy se podle odbornic na Rusko Fiony Hill a Angely Stent rýsovala předběžná dohoda mezi Ukrajinci a Rusy, jak se dočteme ve Foreign Affairs. Tyto nadějné rozhovory však západní země prostřednictvím intervence bývalého britského premiéra Johnsona zařízly, protože byly přesvědčeny o ukrajinském vítězství - leč k újmě samotné Ukrajiny, která i nadále naprosto zbytečně krvácí. Ukrajinská armáda se potýká s drastickým nedostatkem bojových sil, dezercí a deficitem zbraní a munice. Mezitím ukrajinští verbíři loví muže jako zvěř. Mnozí Ukrajinci odmítají položit své životy v prohrané válce.

Bohužel neexistuje žádná efektivní síla, která by tento neblahý stav věcí změnila. Každý další návrh dohody bude pro Ukrajinu horší než ten předešlý. Západ si volky nevolky bude muset zvykat na to, že s řadou konfliktních situací - i když jsou výjimečně morálně oprávněné, jako například územní celistvost nominálně suverénní země a její právo na obranu proti ilegální invazi, - prostě nehne. Unipolární moment je už několik let mrtev.

Argumentace Jana Čulíka, že s „Hitlerem se nevyjednává“ je naprosto pomýlená, jelikož diplomatické řemeslo je především o interakci s politiky, mnohdy zločinnými, jež ze srdce nenávidíme. Navíc tento postoj neodráží stanoviska samotných Ukrajinců, jak dokládá výše zmíněný průzkum veřejného mínění. Staví se snad Jan Čulík i proti jednání s masovým vrahem Benjaminem Netanjahuem o ukončení izraelské genocidy v Gaze? A kdo je tu vlastně „Hitlerem“, když počet civilistů zabitých v Gaze podle izraelských vojenských zdrojů činí 83 procent, zatímco poměr civilistů usmrcených na Ukrajině dosahuje 4 procent?.