Odpor proti nebezpečným populistům, a tedy potřeba nevyhodit hlas do koše

Proč jsem do Evropského parlamentu volil dvě pirátky

8. 6. 2024 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty
Včera večer se mi stala milá věc, na Starém městě jsem po letech potkal Ondřeje Lišku, bývalého předsedu Strany zelených a ministra školství. Přijel z Bruselu volit. A hned se Ondřej ptal “a volit už jsi byl?”, a já na to “ne, ale zítra půjdu”. Jak jsem řekl, tak jsem udělal.

Tento text je vyjádřením čistě osobních politických preferencí, nijak nevyjadřuje názor redakce Britských listů.

Bylo pro mě důležité, aby hlas nepropadl. Tyto volby mimo jiné ovlivní proporci politického populismu, tedy směsice ignorantství, parazitování, diletantství, zbabělosti a oportunismu, v EP, a tedy i jeho optickou sílu v Evropě. Pocit, že bych ho jakkoliv posílil, je pro mě nepřijatelný. 

Omlouvám se proto Johanně Nejedlové, kandidátce Strany zelených. Je skvělá, zvedá důležitá témata týkající se rovnoprávnosti a je budoucnost zelených. Letos neuspějete, což mě mrzí, ale můj hlas by na tom vůbec nic nezměnil. 

Omlouvám se taky Luďkovi Niedermayerovi, dosavadnímu europoslanci, kterého si též vážím a jehož práci jsem sledoval, i jsem ho veřejně podpořil. Jako jeden z mála v té davové psychóze (a za ní schované jaderné chamtivosti) na faktech ukazoval, že energetická budoucnost dalších 30 let nemůže stát na jádru. A že Green Deal není blbost, jak tvrdí demagogové. Jenže je na nepřijatelné kandidátce s klaunem Vondrou, jemuž lahodí Orbán a PiS. Takže to ne.

Konečně se omlouvám Jaroslavu Mikovi. Jarda je řidič kamionu, člověk, který zná život a společnost z úplně jiné perspektivy než drtivá většina profesionálních politiků. přitom je ale inteligentní a tematicky má jasno. Jardu jsem podpořil veřejně, protože ho mám rád a protože už mě nebaví ten český politický kýč, průměr, v němž dominují různí kariéristi, kteří vždy zvolí umetenou pěšinku, lidé bez podstatného intelektu a charismatu, jejichž vize je omezena na vlastní politické bytí a je z hlediska budoucnosti negramotná. Umí ale dobře předstírat. Tohle se žel vloudilo i na jedno z předních míst kandidátky STAN. Chápu ten kalkul, pro průměr asi dobrý, pro mě no go. Přitom Jana Farského bych docela volil. 

Nebylo to tedy nakonec velké dilema, rozhodnutý jsem byl už dlouho. Musel jsem sice překonat určitý odpor k pražským Pirátům, reprezentovaným Hřibem, přesně tím kariérním politikem bez charismatu a bez autenticity, ale potlačil jsem osobní antipatie způsobené diletantstvím a přizdisráčstvím, jaké pražští Piráti předvedli ve vztahu k Pražskému inovačnímu institutu, kde jsem měl tu smůlu působit jako ředitel. 

Volil jsem Markétu Gregorovou. Markéta Gregorová s námi vyrazila před dvěma měsíci do Charkova. Vlastním autem, na vlastní náklady, bez potřeby na tom politicky vydělat. Má zkušenosti z EP, témata a velká pracovitost, a intelekt, a schopnost poslouchat. A volil jsem také Andreu Hoffmannovou, která roky brousí ostré hrany ostravské razovitosti, vnímající vzdělávání v regionu jako retrotopii, nikoliv jako Future ON! 

Takové reprezentantky bych si v EP za Česko upřímně přál.

1
Vytisknout
2589

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2024