Osmdesáté výročí dne D

6. 6. 2024 / Muriel Blaive

čas čtení 1 minuta
Při sledování dojemných dokumentů k 80. výročí Dne D ve francouzské televizi nemohu uvěřit, jaké štěstí jsme my Francouzi měli, že Američané, Britové, Kanaďané, Australané a vojáci z tehdejších kolonií (včetně Frantze Fanona!) byli ochotni obětovat své životy za svobodu a osvobození Francie od nacistů - štěstí, které, jak dobře vím, nebylo dopřáno mnoha jiným zemím v Evropě. Udělali by Francouzi totéž? Udělali by Francouzi totéž i dnes? Udělali by to dnes znovu i ostatní? O tom velmi pochybuji, píše Muriel Blaive.

 

Dokumenty nezapomněly připomenout, jak se francouzští „odbojáři jedenácté hodiny“ náhle vynořili ze vzduchu a trestali (často smrtí) skutečné i smyšlené kolaboranty, zejména ženy, snažíce se vynahradit vlastní zbabělé chování krutostí a dogmatismem vůči ostatním. 
 
Zajímavé je, a viděla jsem to i v různých normandských muzeích Dne D, že velká pocta byla věnována francouzským civilním obětem amerického bombardování (v Normandii jich prý bylo 60 000, což je neuvěřitelně mnoho.) 

Jako dítěti mi vždycky říkali, že kdekoli byl jediný německý voják, Američané ho bombardovali. I kdyby byl v nemocnici jen jeden německý voják, vybombardovali by ji. 

Vždycky mi to připadalo nesmírně znepokojivé, ale dospělým kolem mě to vždycky připadalo normální a přijatelné, prostě smůla.

Zvláštní doba, ale nemůžu si pomoct, mám k těm mladým mužům, kteří byli ochotni udělat pro lidstvo trochu víc než nosit masku, aby vás ochránili, velkou úctu a vděčnost, lol. 

Moji prarodiče a rodiče měli na jejich příchod ještě živé vzpomínky. Díky, kluci 🥰

0
Vytisknout
1545

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2024