Můj německý Sommerangst

10. 6. 2024

čas čtení 3 minuty
Ještě než přijde léto, přichází strach. Z nespavosti, vyčerpání, apatie. Proč nemáme kulturu siesty?, ptá se Waltraud Schwab.

Děti si rády zazpívají písničku. Říká: "Jaro přináší květiny, léto jetel, podzim přináší hrozny, zima sníh." Bohužel, píseň již není aktuální.

Aktuálnější je, ale to se do písní zatím nepromítlo: "Jaro přináší mráz a léto uhlíky, podzim dává útěchu a zima přináší povodeň."

Všechno je pomíchané. Jen marketing léta je stále stejný. Toto roční období je stále prodáváno jako ztělesnění radosti. Léto = letní radost. Při dovolené u moře cestujte v otevřeném kupé a opalujte se na pláži. Kromě toho lidé plavou a odpočívají, pijí letní koktejly a jedí zmrzlinu.

Nic už není jako dřív. S létem přichází nespavost, vyčerpání, apatie, nesoustředěnost. A s létem přichází strach z léta – můj německý Sommerangst. PR neví, jak z toho udělat reklamní hit a lpí na starém letním mýtu.

Pokračovat není řešení

Strach je vepsán do vzorců chování lidí. Učiní vás bdělými, zbystří vaše smysly, pomůže vám učinit správné rozhodnutí během několika sekund: Utéct nebo bojovat? Alespoň takové možnosti měli naši předkové, když se objevili šavlozubí tygři, jeskynní medvědi nebo 500 kilogramů vážící Machairodus, pratygr. Byli ale rádi za teplé období, protože v zimě neměli plynové ústřední topení. Když bylo v místě, kde žili, příliš horko, naši pravěcí předkové se přestěhovali jinam.

Stále však neexistuje genealogická odpověď na to, jak reagovat na novodobý letní strach. Protože jít dál není řešení. Tam, kde chce někdo utéct před horkem, tam už někdo je, a uprchlíky z horka nevítá.

Letní strach v této zemi je oprávněný. Protože v Německu je nyní v průměru téměř o jeden a půl stupně tepleji než před 50 lety. Lidé umírají horkem. Někdy je překročen teplotní průměr jižní Evropy. A ta v jižní Evropě je lepší než ta v Africe. Je to Ponziho schéma – až na to, že Ponziho schéma by se dnes muselo jmenovat jinak.

Žádná spalující tepelná kultura

Nyní se však jedná o to, že žijeme v zemi filozofů, v níž letní strach ještě nebyl promyšlen ve všech jeho aspektech. Natož aby byl vybaven repertoárem opatření, který vznikl intenzivní reflexí.

Nedochází k žádné spalující tepelné kultuře. V bytových domech není žádná siesta, žádné okenice před okny, žádná klimatizace, žádné útočiště. Protože každý, kdo tohle všechno v této zemi vlastnil nebo nařídil, by jedním dechem přiznal, že nemůže zastavit člověkem způsobenou změnu klimatu. Ještě horší je, že nechce přestat.

Počkat, to není tak docela pravda. Koneckonců, spolková vláda již zřídila klimatický a transformační fond na financování adaptačních opatření "s vysokým inovačním potenciálem". Můj německý Sommerangst to ale nijak nezmenšuje.

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
1700

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2024