K dogmatismu

7. 6. 2024 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

(víkendová příloha Britských listů)

U nás kolem Havlíčkova Brodu možná nejvíc; ale tipuji, že to bude v Česku všeobecný jev; se o Havlíčkovi diskutuje málo, a pokud tak jen „knižně“ - možná ve školách v hodinách literatury, kde se vyzdvihuje jeho vzácná schopnost pracovat s jazykem a snad trochu i v dějepise, kde je řeč o jeho „odbojné“ povaze, která ho přivedla postupně až do Brixenu. A samozřejmě se připomíná existence Havlíčkovy Borové a Havlíčkova Brodu. V krátkém záblesku se Havlíček objevil ve filmovém pojednání Boženy Němcové.

Možná trochu málo.

 

Říká takový přístup něco podstatného, nosného, povznášejícího pro dny budoucí o celkovém kontextu jeho osobnosti? I při všech „mouchách“, které KHB měl tak, jako každý jiný člověk. Neměly by se o něm děti učit spíš v občanské nauce?

Co říká internet(?) „Občanská nauka je školní předmět, který má kladně ovlivnit studenty do života. Student by se měl na učit uvážlivě, slušně a hlavně s rozmyslem jednat se svým okolím a jak by se on sám měl chovat v demokratickém státu. Má naučit studenty kriticky myslet a nenechat se zmanipulovat.“... Věru pěkná poučka.

A co převratného by tedy Havlíček mohl po tolika letech ještě přinést? Třeba nás naučit zdravému pohrdání dogmaty, která jsou jen výplodem lidského myšlení v určité době a v určité době (někdy také ale až v neuvěřitelně vzdálené) jsou posuzována jako jediná možná řešení, aniž by byla podrobena (spíše pravidelně podrobována) serióznímu porovnání s dogmaty konkurenčními respektive se zdravým selským rozumem. Tedy vyblokování dogmat (kromě přírodních zákonů samozřejmě) coby absolutní a neměnné pravdy a vedení pokud možno trvalé diskuse o jejich kvalitě či nebezpečnosti.

Kromě havlíčkových epigramů můžeme nahlédnout třeba do „Křestu Svatého Vladimíra“, do místa, kde car vybírá nového boha, kterého před tím ubezdušil.

KHB ve stati „Konkurs“ píše:

Věje vítr černomořský, travou v stepi klátí: sbíhají se do Kyjeva páni kandidáti.

Věje vítr od západu v Kyjevě se práší; každá firma haní jiné, sama se vynáší.

Poslal papež dekret z Říma, pečeť jako talíř: „Co je po té řecké víře, nedám ani halíř! Není církev jako církev, care nejmilejší, římská církev mezi všemi nejcírkvovatější!“

A carhradský patriarcha, pečeť jako miska: „Nevěř tomu, Vladimíre, co antikrist píská. Není církev jako církev, care nejmilejší, řecká církev mezi všemi nejcírkvovatější.“

A rabínské synderium „šulem, šulem“ píše: „Nevěř Římu, nevěř Řekům, drž se jen Mojžíše. Není církev jako církev, care nejmilejší, židovská je mezi všemi nejcírkvovatější.“

Také Mufti mohamedský překřičet se nedá: „Potluč ty psy nevěřící, drž se Muhameda! Není církev jako církev, care nejmilejší, musulmanská mezi všemi nejcírkvovatější!“

V carském dvoru na Podolu psi se o kost hryzli: také ty ostatní sekty konkurovat přišly. Čert zná všechna jejich jména! Ale jak se ctily, z toho se ruské hokyně mnoho naučily:

Tenkrát byly zlaté časy pro dohazovače: rosolku pili z krajáčů, jedli jen koláče.

Proto jim v tom konkursu obchody tak kvetly, jmenují se od té doby také „boží metly“.

Dílo (bohužel) končí poznámkou „nedokončeno“.

Resumé

Abych boj s dogmaty k víkendu odlehčil – toliko na příkladu deštníku. Ráno jdete do práce, je chladno, prší, vytáhnete své ochranné zařízení, tedy DEŠTNÍK a jde se vám hned líp - neprší vám za krk a tak vůbec. Odpoledne jdete z práce, je hic, vedro na chcípnutí, slunce pálí jako kulový blesk, vytáhnete tedy opět své ochranné zařízení a dáte si ho nad hlavu na ochranu proti té žhavé kouli. Zcela logicky tedy držíte v ruce SLUNEČNÍK. Tohle je přesně to, co dogmatikům budete vysvětlovat těžko. Někteří se divně podívají, jiní si zaťukají na čelo, další vás budou rovnat k roztržitému faráři z Hoštic. Normální člověk vám ale bude přát, že máte hlavu pěkně schovanou ve stínu a možná ho napadne, že si příště na pochod terénem také vezme své variabilní zařízení.

Havlíček je nepochybně společensky nedotěženým zdrojem odlehčení, moudrého humoru, světla - v do jisté míry obdobně temné době, jako byla ta jeho. Je škoda si to neuvědomit.

1
Vytisknout
1912

Diskuse

Obsah vydání | 11. 6. 2024