30. 4. 2026 / Matěj Metelec
Jen stěží lze rozporovat konstatování, že personálně česká politika ustrnula v opatrnosti a stagnaci. Pokud strany nejsou vyloženě podnikatelskými projekty svých zakladatelů, udržují obezřetně „stabilitu kádrů“, v jejímž rámci není nijakneobvyklé, že stávající předseda nenajde na volebních sjezdech žádného vyzyvatele. Pokud na vrcholku dochází k personální výměně, neznamená to zpravidla žádnou výraznou změnu kursu, spíše se pokračuje pod heslem semper idem.
Vyzyvatele neměl, pravda, ani Grolich, důvod byl ale velmi odlišný: záchrana strany, která se už dlouho drží v průzkumech hluboko pod hladinou volitelnosti. Podobně jako další partner z koalice Spolu, TOP 09, by samostatně kandidující lidovci žádná křesla v poslanecké sněmovně nezískali – dnes jich mají šestnáct, a protože zmíněné partnerství je podle všeho u ledu, musí využít čas zbývající do dalších voleb co nejlépe. Na rozdíl od spíše nevýrazného mladého předsedy „Topky“ Matěje Ondřeje Havla, je hejtman Grolich jasná volba. Ostatně že by úspěšný krajský politik byl ideálním kandidátem na předsedu se spekulovalo už na olomouckém sjezdu KDU-ČSL v roce 2024.
Grolich přináší tah na branku, ambice a sebevědomí, které u lidovců nikdy nebyly tak úplně doma. V polistopadové české politice sehrávala KDU-ČSL roli menší strany, která bude ochotně vládnout s tím, kdo zrovna vyhraje volby, aniž by sama na vítězství a premiérský post pomýšlela. Podobným směrem se možná odvažoval pomýšlet Josef Lux, jeho politickou dráhu však v pouhých třiačtyřiceti letech ukončila těžká leukémie bohužel dříve, než se mohl pokusit tuto představu zrealizovat.
Samozřejmě, k podobnému „oportunistickému“ koaličnímu chování lidovce takřka předurčovala jejich středová politická pozice mezi hegemonem pravice ODS a hegemonem levice ČSSD. Když se nepovedlo český volební systém posunout do podoby „dvou a půlté strany“ po někdejším německém vzoru (o což se pokoušely ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy), bylo nevyhnutelné, že s rozpadem českého kvazibipartismu, který produkovala konstelace politických sil v devadesátých a nultých let, musela nutně skončit i lidovecká role jazýčku na vahách, který zároveň působila dojmem „kam vítr, tam plášť“.
Z vyjádření nejen novopečeného předsedy lidovců, ale také jeho nejbližšího spolupracovníka, čerstvého prvního místopředsedy Benjamin Činčily je znát, že i když se Grolich vymezil vůči tomu, že opouští tradiční hodnoty, strana se pod jeho vedením změní. Činčila řekl v rozhovoru pro iROZHLAS.cz mj., že „tradiční rodinu si musí zachránit každý sám,“ z čehož je jasné, že v lidoveckém případě tato změna nejspíš nebude vedena, v české politice už skoro tradiční úvahou: „Odešli nám voliči… Jak je získáme zpátky? Zhnědneme!“
Diskuse