Ruské vpády ukazují, že spojenci Ukrajiny v NATO musí být připraveni a ochotni zasáhnout

26. 9. 2025

A objevily se spekulace, že drony, které si v pondělí v noci vynutily dočasné uzavření letišť v Kodani a Oslu, také souvisí s Kremlem.

I když by to mohlo naznačovat záměrnou strategii eskalace ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina, je to spíše pokus zamaskovat skutečnost, že kremelský narativ o nevyhnutelném vítězství začíná vypadat vratčeji než kdy jindy.

Neúspěšná letní ofenzíva, která si vyžádala extrémní cenu v lidských životech, je jen stěží důvodem k radosti. Odhady ruských bojových obětí nyní činí necelých 220 000. A co víc, tyto ztráty na životech přinesly jen malý územní pokrok.

Od začátku totální invaze v únoru 2022 získalo Rusko přibližně 70 000 kilometrů čtverečních. To znamená, že Moskva téměř ztrojnásobila množství území, které nelegálně okupuje. Během své poslední letní ofenzívy však získala méně než 2 000 kilometrů čtverečních. Dne 1. září 2022 Rusko kontrolovalo něco málo přes 20 % ukrajinského území, o tři roky později to bylo 19 % (oproti 18,5 % na začátku roku 2025).

Snad nejvíce vypovídající o tom, že ruský narativ o nevyhnutelném vítězství je prázdný, je skutečnost, že ruské síly nebyly po úspěšném ukrajinském protiútoku schopny proměnit údajný srpnový průlom kolem Pokrovska v oblasti Donbasu v žádné solidní zisky.

To, že Rusko nevyhrává, je však pro Ukrajinu stěží útěchou. Moskva má stále schopnost útočit noc co noc, odhalovat slabiny ukrajinského systému protivzdušné obrany a zaměřovat se na kritickou infrastrukturu.

Také reakce Západu byla zatím pomalá a zatím nevyslala Kremlu jasný signál, jaké jsou červené čáry NATO a EU. Zatímco NATO v reakci na vpád ruských bezpilotních letounů do Polska rychle zorganizovalo operaci Eastern Sentry, odstrašující účinek operace se zdá být poněkud omezený vzhledem k následným ruským vpádům do Estonska a neohlášeným letům v neutrálním vzdušném prostoru poblíž Polska a Německa.

Následné komentáře polského premiéra Donalda Tuska pohrozily, že "sestřelí létající objekty, když naruší naše území a přeletí nad Polskem". Varoval také, že je důležité "dvakrát si rozmyslet, než se rozhodneme o akcích, které by mohly vyvolat velmi akutní fázi konfliktu".

Na druhé straně Atlantiku americký prezident Donald Trump řekl jen málo o tom, že Rusko stupňuje tlak na východní křídlo NATO. Pokud jde o vpád ruských bezpilotních letounů do Polska, přemítal, že to mohla být chyba, než se zavázal bránit spojence v NATO v případě ruského útoku.

To je jistě zlepšení oproti jeho dřívějším hrozbám solidaritě NATO, ale je to přinejlepším pojistka proti plnohodnotné ruské eskalaci. Co to není je rozhodující krok k ukončení války proti Ukrajině. Ve skutečnosti se zdá, že jakékoli takové kroky USA jsou stále více mimo agendu. Termín, který Trump dal Putinovi po summitu na Aljašce k zahájení přímých mírových rozhovorů s Ukrajinou, přišel a odešel, aniž by se cokoli stalo.

Evropa se snaží nahradit americké záruky

Pokud jde o Trumpovu druhou fázi sankcí proti Rusku a jeho zprostředkovatelům, ty byly nyní Trumpem podmíněny pro všechny země NATO a G7, přičemž takové sankce uvalil jako první.

Mezitím byl prodej amerických zbraní do Evropy, který měl být směrován na posílení obrany Ukrajiny, omezen Pentagonem, aby ten doplnil vlastní arzenály.

Škrty zároveň ohrožují dlouhodobý americký podpůrný program pro baltské státy – Pobaltskou bezpečnostní iniciativu. Existují oprávněné obavy, že by mohlo od příštího roku dojít k jejímu ukončení.

Jak je již nějakou dobu jasné, podpora Ukrajiny – a v konečném důsledku obrana Evropy – již není pro USA za Trumpa primárním zájmem. Přesto jsou evropské snahy zaplnit zející díru v bezpečnosti kontinentu, kterou zanechaly americké škrty, bolestně pomalé. Úhrnné obranné rozpočty pěti největších vojenských výdajů EU – Francie, Německa, Polska, Itálie a Nizozemska – jsou méně než čtvrtinou toho, co USA ročně utrácejí.

I kdyby o peníze nešlo, Evropa má vážné problémy se svou obranně průmyslovou základnou. Vlajková loď programu EU Bezpečnostní akce pro Evropu čelila měsícům zpoždění kvůli účasti nečlenských států EU – včetně Velké Británie a Kanady, dvou zemí, které mají významnou obranně průmyslovou kapacitu.

Evropská obranná spolupráce, včetně vlajkové lodi Future Combat Air System, je ohrožena národními spory, včetně sporů mezi dvěma největšími obrannými hráči EU, Francií a Německem.

Až dosud se západními spojencům Ukrajiny osvědčilo problémy se "protloukat". Je to hlavně proto, že Kyjev držel linii proti ruskému útoku. Udělala to tak, že si vystačila s čímkoliv, co jí poskytl Západ, a zároveň rychle inovovala vlastní obranný sektor.

Fungovalo to také proto, že Trump (zatím) zcela neopustil své evropské spojence. V myšlence NATO jako kolektivní obranné aliance zbývá dost života – nebo možná jen dost nejasností – na to, aby se Putin zamyslel. Prozatím pouze testuje hranice. Pokud by se mu však nikdo nepostavil, mohl by se dál tlačit na nezmapované území – s nepředvídatelnými důsledky.

Západní provizorní opatření mohou být prozatím v pořádku. Reakce Západu na Putinovy výzvy – které budou v budoucnu pravděpodobně častější a závažnější – však budou vyžadovat evropskou koalici ochotných zaměřit se na to, co je tady a teď, a zvýšit úroveň připravenosti.

Zdroj v angličtině: ZDE