Válka, která znamenala krok zpět: Jak Trump svými útoky uvrhl USA do ještě horšího postavení vůči Íránu

27. 3. 2026

 
Válka nejenže nepřesvědčila Írán, aby souhlasil s úplným a nevratným zrušením svého jaderného programu, jak to USA požadovaly v 15bodovém dokumentu, který předložily 23. května loňského roku, ale Washington nyní musí vyjednávat o znovuotevření Hormuzského průlivu, strategické vodní cesty, která byla otevřená od vynálezu plachetnice, s krátkou výjimkou tankerové války v 80. letech mezi Íránem a Irákem.

Tento zpětný krok se pro americké vrchní velení ukazuje jako matoucí. Ministr obrany Pete Hegseth nedávno prohlásil, že „jedinou věcí, která v současné době brání průjezdu průlivem, je to, že Írán střílí na lodě“, ale to není tak úplně pravda. Írán v posledních týdnech na lodě tolik nestřílel. Místo toho je to strach z toho, že Írán na lodě střílet bude, co odrazuje pojišťovny a majitele tankerů.

Z pohledu USA je ještě horší, že Írán zřídil pobřežní stanoviště, kde mohou premiéři a majitelé tankerů vyjednávat s íránským námořnictvem o mýtném, které jsou ochotni zaplatit za „volný průchod“ svých tankerů. Írán plánuje proměnit Hormuzský průliv v zlatý důl, stejně jako Egypt vybírá poplatky za přístup do Suezského průplavu. Podle některých odhadů by Írán vzhledem k obrovskému objemu dopravy, která každoročně proplouvá úžinou, mohl vydělat 80 miliard dolarů ročně. Pokud projde zákon, který se v současné době urychleně projednává v íránském parlamentu, tankery přepravující ropu z preferovaných, nikoliv nepřátelských zemí, jako jsou Indie, Japonsko, Pákistán, Jižní Korea a Čína, budou propuštěny bez překážek nebo jim budou nabídnuty levnější sazby.

Není divu, že se Trump zmítá. USA spolu s Izraelem pokračují v bombardování Íránu, ale on již dvakrát odložil datum hrozících úderů na íránské civilní elektrárny – což by představovalo válečný zločin. Nadále trvá na tom, že Írán byl poražen, a přesto se Írán chová, jako by tomu tak nebylo.

To je částečně proto, že tento boj se neodehrává pouze ve velitelských stanovištích, ale také na obchodním parketu. Cena ropy je klíčovým ukazatelem úspěchu Íránu, spolu s jeho zbývajícími zásobami raketometů. V důsledku toho zůstává 95 % provozu přes Hormuzský průliv blokováno, což trhy připravuje o 10–13 milionů barelů ropy denně. Taková je íránská nadvláda, že i Trump popisuje to, že Írán propouští lodě, jako „dárek“ pro USA.

Trump přiznává, že je překvapen, že cena ropy není vyšší. Jason Bordoff, zakládající ředitel Centra pro globální energetickou politiku, s ním souhlasí. „V určitém okamžiku musí fyzická realita ztráty takového množství ropy denně dohnat papírové trhy a obchodní očekávání,“ říká. „Neexistuje žádný politický zásah, který by dokázal zvládnout tak velké narušení.“

Mary I. údajně řekla: „Až zemřu a otevřou mě, najdete v mém srdci ‚Calais‘“ – což je narážka na bolestnou ztrátu Calais, které Anglie v lednu 1558 přenechala Francii. Pro Trumpa by tím slovem mohlo být Hormuz, vodní cesta, kde jeho prezidentství ztroskotalo. Je totiž těžké najít seriózního komentátora, ať už jakékoli národnosti nebo odbornosti, který by si myslel, že v této válce má v současné době navrch USA.

Sir Alex Younger, bývalý šéf MI6, řekl časopisu Economist, že – i když ho to bolí – je to právě Írán, jeho starý protivník, kdo má navrch. „Realita je taková, že USA podcenily úkol a myslím, že asi před dvěma týdny ztratily iniciativu ve prospěch Íránu. V praxi se íránský režim ukázal jako odolnější, než kdokoli očekával. Již loni v červnu přijali několik dobrých rozhodnutí ohledně rozptýlení svých zbraní a delegování pravomocí k jejich použití, což jim dodalo další odolnost. Prostřednictvím průlivu konflikt globalizovali, nikoli internacionalizovali. Se slabými kartami si vedli docela dobře.“

Znepokojivá je také domácí politická situace v USA. Curt Mills, výkonný ředitel časopisu American Conservative, říká: „V Íránu je v sázce Trumpovo dědictví: pokud se válka bude táhnout, bude to jediné, co si lidé z jeho druhého funkčního období zapamatují. George W. Bush také nechtěl být válečným prezidentem: měl cíle v oblasti vzdělávání, imigrace a sociálního zabezpečení. Nic z toho se nepodařilo; jeho bilanci zničila válka v Iráku.“ Američané, včetně republikánů, chtějí, aby tato válka skončila, což zvyšuje tlak na Trumpa, aby dokázal, že vyslání 10 000 vojáků na Blízký východ nebude znamenat jejich strategické uvíznutí.

Uvnitř íránského režimu, kde bylo cílem přežití, sílí pocit, že se rovnováha naklání v jejich prospěch, a to natolik, že Írán může skutečně přehánět tu slabou pozici, o které hovořil Younger. Íránská média například opakovaně přebírají zprávy od západních komentátorů a generálů ve výslužbě, kteří tvrdí, že Trumpova strategie selhala.

Předseda parlamentu a údajně Trumpem preferovaný vůdce Mohammad Bagher Ghalibaf to říká jasně: američtí vojáci pouze zjistí, že nemohou napravit to, co jejich generálové zničili. Aniž by jmenoval Spojené arabské emiráty, řekl, že si je vědom toho, že jedna země plánuje připojit se k americkému úsilí o znovuotevření průlivu silou, a že tato země zjistí, že nic nebude ušetřeno.

Není překvapením, že na své více než hodinové tiskové konferenci před zasedáním vlády ve čtvrtek ráno Trump popřel, že by USA uvízly v pasti. Zopakoval, že vojenská kampaň je výrazně napřed oproti plánu. Íránci vědí, že mají na krku katastrofu, řekl a dodal, že „to oni prosili o jednání, ne já“. Řekl: „Pokud nebudou jednat, jsme jejich nejhorší noční můra. Já jsem pravý opak zoufalství.“

Steve Witkoff, Trumpův zvláštní vyslanec pro Blízký východ, zopakoval klíčové požadavky USA uvedené v jeho aktualizovaném 15bodovém plánu: žádné obohacování uranu na území Íránu, žádné zásoby, odstranění obohaceného uranu z Íránu, omezení raketových kapacit a znovuotevření Hormuzského průlivu. Witkoff tvrdil, že existují silné náznaky toho, že Íránci po 27 dnech bombardování věděli, že se nacházejí v bodě zlomu.

Nezohlednil však protipožadavky, které nyní Írán předložil ohledně Hormuzského průlivu – problému, který vznikl pouze v důsledku rozhodnutí USA zaútočit na Írán – ani ohledně zmírnění sankcí.

Bývalý šéf oddělení pro Írán v izraelské vojenské rozvědce Danny Citrinowicz rovněž předpověděl, že do vypršení Trumpovy nejnovější 10denní lhůty se Írán nevzdá, nepřijme 15bodový rámec, nevzdá se kontroly nad Hormuzem a bude pokračovat v útocích na Izrael a státy Perského zálivu. Poté bude Trump čelit rozhodující volbě: další eskalaci napětí, ústupu nebo snaze o vyjednané urovnání podobné tomu, které Írán nabídl v březnu. OSN neschválí použití síly k znovuotevření průlivu, Evropa se nezapojí a G7 to nepodpoří.

Jeden diplomat, který se nedávno podílel na mírových rozhovorech, říká, že se obává, že pokud Trump nenajde východisko, uchýlí se k jaderné zbrani.

Emile Hokayem z Mezinárodního institutu pro strategická studia má pocit, že „Trump chce zabránit dlouhé, vleklé válce na vyčerpání, a proto mu Pentagon nabízí vysoce rizikové možnosti s vysokými investicemi a potenciálně velkým dopadem, jako by jeden velký úder mohl změnit průběh války, nebo alespoň její vnímání – tj. že Írán si zachovává strategickou páku tím, že identifikoval a získal kontrolu nad těžištěm války, Hormuzem.