Je možné podat správní žalobu na Ministerstvo pro místní rozvoj?

11. 5. 2026 / Arnošt Kult

Pokud se podíváme na „balík“ dokumentace k akceleračním zónám a ke změně Územního rozvojového plánu (ÚRP) optikou správního práva, odpověď je jednoznačná: správní žaloba (respektive návrh na zrušení opatření obecné povahy) je nejenže možná – je v mnoha ohledech totiž jedinou cestou, jak zabránit degradaci krajinného rázu a např. v mnoha případech i vodního režimu či ptactva.

Základním pilířem argumentace MMR je § 97 odst. 1 nového stavebního zákona (NSZ). Ten umožňuje zkrátit lhůtu pro podání připomínek na 15 dní. Avšak v momentě, kdy MMR do tohoto krátkého úseku „přilepilo“ i proces SEA (Strategické hodnocení vlivů na životní prostředí – Strategic Environmental Assessment), se MMR dopustilo zásadní procesní vady. Zákon č. 100/2001 Sb. – též i mezinárodní Aarhuská úmluva totiž vyžadují efektivní participaci (základní pilíře úmluvy: právo na informace, účast veřejnosti na rozhodování, přístup k právní ochraně – podle článku 10 Ústavy České republiky též platí, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament České republiky souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu – stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva). Judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek sp. zn. 1 As 162/2014) jasně říká, že lhůta nesmí být stanovena tak, aby právo na vyjádření bylo pouze formální. Předložit případným dalším ekologickým expertům (jde např. o zranitelné oblasti a vodní režim, půdní ekologii a pedologii, migrační trasy a krajinnou ekologii) a dotčeným obcím tisíce stran analýz a žádat reakci do 15 dnů, je v přímém rozporu s principem srozumitelnosti a předvídatelnosti státní správy (§ 2 a § 8 správního řádu).

Dalším, a možná nejsilnějším, bodem budoucí žaloby bude porušení tzv. kompetenčního zákona (č. 2/1969 Sb.). Podle § 19 tohoto zákona je Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ústředním orgánem pro ochranu přírody a posuzování vlivů na životní prostředí. Z dokumentace k veřejnému projednání (čj. MMR-25750/2026-81) vyplývá, že MMR si přisvojilo právo nejen proces SEA organizovat, ale dokonce i vyřizovat připomínky k němu. Tento „hybridní“ model, kde MMR, jako ústřední orgán státní správy ve věcech územního plánování, fakticky „pohlcuje“ procesní úkony a rozhodovací pravomoci náležející do výlučné věcné působnosti MŽP, – tím takto vytváří nepřípustnou koncentraci moci. Filip Turek, vládní zmocněnec pro Green Deal a klimatickou politiku (oficiálně však v dokumentu čj. MMR-25750/2026-81 zmiňován není), v Radiopaláci (možná) bude – ale jen jako „přísedící“ – zatímco MMR bude fakticky rozhodovat o tom, zda jsou ekologické dopady v akceleračních zónách přípustné. Tato vada nepříslušnosti orgánu je v českém správním právu důvodem pro zrušení následného opatření obecné povahy.

MMR mj. i redukovalo povinnost individuálního vypořádání odporu tím, že dotčené vlastníky a obce degradovalo z těch, kteří mohou vznést „námitky“, na podatele „připomínek“. U námitek má úřad povinnost se s nimi vypořádat hloubkově a přezkoumatelně – naopak u připomínek stačí jen hromadné vypořádání v odůvodnění. Tato terminologická „klička“ je však u soudu velmi vratká. Pokud se opatření obecné povahy (vymezení zón-oblastí) přímo dotýká např. vlastnických práv, nelze právo na námitku jen tak „vymazat“. Soudy v minulosti opakovaně zrušily mnohá opatření obecné povahy, která se s věcnými argumenty vypořádala pouze „paušálně“. Akcelerační zóny (oblasti) často kolidují s hydrogeologickými poměry (hluboké a masivní základy staveb) nebo s biokoridory. Pokud MMR sloučilo SEA a územní plánování do jednoho projednání, fakticky tím eliminovalo posouzení různých variant. Aarhuská úmluva (čl. 6 a 7) vyžaduje, aby veřejnost mohla ovlivnit výběr variant v době, kdy jsou „všechny možnosti otevřené“. V pátek 15. května však MMR předloží hotové mapy a dokumenty – SEA se tak stává pouhým „alibi“ pro již učiněné politické rozhodnutí. To je procesní vada, kterou Nejvyšší správní soud pravděpodobně tolerovat nebude.

Je tedy možné podat správní žalobu na MMR? Ano, a s vysokou nadějí na úspěch. Žaloba bude stát na třech pilířích. Zaprvé jde o nepřiměřenost lhůt (15 dní vs. tisíce stran dokumentů – též rozpor s Aarhuskou úmluvou). Zadruhé o tzv. kompetenční vadu (MMR si protizákonně přisvojilo pravomoci MŽP v procesu SEA). Naposledy pak jde o tzv. nepřezkoumatelnost (neschopnost úřadu individuálně zohlednit dopady na konkrétní lokality v rámci hromadného „balíku“). Veřejné projednání v Radiopaláci podle scénáře MMR proběhne, ale skutečný boj o právo na neporušenou krajinu začne až v momentě, kdy toto opatření nabyde účinnosti. České správní soudnictví je tak poslední pojistkou proti právnímu nihilismu, který se pod rouškou „urychlování“ snaží vymazat odbornou diskusi z veřejného prostoru.